Za čím stojí marxist levý. Politické aspekty díla Egona Bondyho

O básníku a filozofovi vlastním jménem Zbyněk Fišer se toho napsalo hodně. Jeho politické názory a vývoj však spíše stály stranou zájmu a dosud nebyly podrobeny důsledné analýze. Zabývá se jimi následující text, který vychází z přednášky autora na letošních Dnech antikapitalismu.

 

Egon Bondy je postavou nesmírně důležitou pro radikální levici v ČR. Je to jeden z mála českých marxistů, který byl zároveň antistalinistou. Bondy žil celý život v undergroundu, nikdy nepřijal nabídku stát se členem establishmentu, ač jím při svém intelektuálním nadání být mohl.

 

Jeho dílo obsahuje spisy filosofické, zejména Útěchu z ontologie, napsanou v 60. letech dvacátého století, kde Bondy rozvíjí takzvaný nesubstanční ontologický model (model skutečnosti bez substance, tj. hmoty či Boha), Juliiny otázky, které se týkají úvah o překonání biologické formy existence a její nahrazení formou arteficielní (umělou).

 

Bondy je zároveň autorem řady prozaických a básnických knih; nejslavnější jsou zřejmě Invalidní sourozenci, jakýsi manifest českého kulturního undergroundu. Političnost je charakteristická pro většinu jeho děl: v anti-utopistické sci-fi Cybercomics se plasticky vyobrazuje, jaký může mít dopad situace, pokud budou lidé pasivní a nechá se volný průchod diktátorským tendencím kapitálu; Cesta českem našich otců je pohledem mladé anti-stalinistické levičačky na období 50. let v Československu.

 

Ucelených politických spisů je však v Bondyho díle pomálu. Jedná se zejména o text O globalizaci a potom o Neuspořádanou samomluvu. Bondyho dílo je nesmírně obsáhlé a mnohovrstevnaté; tento článek se zaměří na politický aspekt jeho spisů, který doposavad nebyl jinými marxisty hodnocen.

 

Étos

Celé Bondyho umělecké dílo prolíná étos spojený s politickou kritikou. Bondy ostatně tvrdí že „vztah umění a étosu je fundamentáln퓹. Uveďme například tuto báseň:

 

Byly doby

Kdy se psaly srdceryvné

A svědomív každém burcující

Básně povídky romány ba i divadelní hry

o tom

jak ubohé prostitutky

prodávají své tělo

jak se tehdy říkalo.

aby se najedly

 

Nevšiml jsem si

Že by se dnes psaly

Obdobně srdceryvné

A svědomí v každém burcující

Básně povídky romány ba i divadelní hry

O tom

Jak ubohé prostitutky

Prodávají svou hlavu

Ozdobenou vědeckými tituly

Všelijakými vyznamenáními

A státními cenami

Aby se najedly

 

Mají ti ubozí vědcové umělcové a profesoři univerzit

Skutečně takovou bídu že nemají na snídani

Pokud se hned po ránu nebudou kurvit?

Jak je svět široký a dlouhý

Malé špinavé prostitutky nesvedou nic

Ale ty prostitutky druhé

Všechny připravují zničení světa

A dokážou to.

 

(konec října roku 1982)²

 

Marxismus proti proudu

Ale jaká byla Bondyho ucelená politická vize? Bondy se hlásil k marxismu. V jedné ze svých nejznámějších básní píše:

 

K večeru

na všechno seru
Pak si u Umprumu
koupím flašku rumu
Sedím u ní sám
cejtím se jak pán
Za malou chvíli
jsem už opilý
Pěkně koukám dolu
na trnože stolu
Nikdo o mně neví
že jsem marxist levý

 

(ze sbírky Ožralá Praha)³

 

Ve sbírce Pražský život, vznikající od listopadu 1950 do ledna 1951, která byla psána „In memoriam soudruha Záviše Kalandry, člena IV. Internacionály popraveného v Praze v červenci 1950“, se Bondy vyhraňuje více. Cituji ukázku pátého zpěvu:

 

Soudruzi

braňte se fašistické ideologii

Vždyť v Sovětském svazu

Marxe po hlavě bijí

Jedinou oporou proti novému fašismu

je dělnické hnutí

Soc. dem. jsou u Amíků

Na krmníku

Ať v Třetí světové válce my jsme síla

Neboť jinak by ještě čtvrtá byla

 

Diskutujte a dejte číst všem!

Zabraňte stalinskému fašismu

úplně pohřbít Říjnovou revoluci

Nepodléhejte dezorientaci

Ani defétismu

Socialismus

beztřídní společnost

osvobození od práce

to vše bude

dříve či později

člověka

nikdo nezastaví

Soudruzi

uděláme Říjen třeba v červnu

ale uděláme ho

Jen se neleknout ničeho

Jenom si neříkat:

vše je marno

revoluce

v Rusku prohrála

co máme dělat?

Uvědomte si

že ať jsme kolikrát třeba prohráli

poslední slovo je naše

 

Že existencialismus

je hezká věc?

Jenže tak trochu

L`art pour l`art

Dnes situace generace

je asi jak

když padl Bonaparte

Tehdy taky:

Kde byl rok 93!

Tak proto světobol skládal Musset

Dnes je to četba pro třináctileté

tahle nálada

by měla zmizet

S tou se nic nevyhraje

Nejvýš

tak pro buržousty dobrá je

A fašistům připravuje půdu

 

Soudruzi!

Je čas!

 

Sklapni Staline bezzubou dáseň

Je hotova

báseň⁴

 

Alternativa

Nicméně pozdní Bondy byl silně skeptický, co se týče možnosti pozitivní alternativy ke kapitalismu. V Neuspořádané samomluvě, napsané roku 1984, tvrdí, že „poté, co došlo k vytvoření společnosti s novou vládnoucí třídou i v ČLR, je nutno vidět ve vzniku vládnoucí třídy po provedené socialistické revoluci historickou zákonitost.“⁵

 

Je pravdou, že takový závěr se nabízí a každopádně dva nepodařené pokusy o socialismus revoluční levicovou alternativu nesmírně zdiskreditovaly. Do jaké míry byly ovšem tyto pokusy o socialismus ve shodě s tím, co požadoval jako podmínku socialismu Marx, je otázkou, kterou je třeba zkoumat.

 

Bondy správně tvrdí: „Říjnová revoluce, jak byla provedena v jedné z nejchudších zemí Evropy a udržená v naprosté izolaci, […] nemohla nemít principiálně pokřivující vliv na její další osud“.⁶ A pokračuje:

 

„Lenin vsadil vše na dvě karty:

1. Že vítězná socialistická revoluce v Rusku způsobí revoluci v Evropě a ta pak převezme vedení při vyvíjení socialistické společnosti.

2. Že při známé čestnosti a obětavosti bolševického vedení i kádrů bolševické strany nedojde – aspoň rozhodně ne rychle – k degeneraci strany na nástroj direktivního řízení a společnosti z nekontrolovatelného a nedemokraticky pracujícího centra.

Jak známo, nevyplnilo se ani jedno ani druhé a podrobnou historickou analýzu dodnes nemáme.“⁷

 

Dvě poznámky, které nebudu rozvádět. Za prvé, usuzovat z případu Číny na historickou zákonitost ztroskotání socialistické revoluce v Marxově smyslu je velký omyl, protože v Číně se jednalo o rolnickou revoluci.

Za druhé, pokusy o podrobnou historickou analýzu ztroskotání revolucí ve vyspělé Evropě z pera revolucionářů existují, např. The lost revolution – Germany 1918 to 1923 od Chrise Harmana; Sebastian Haffner pak napsal knihu Německá revoluce 1918-1919.

 

Co se Ruska týče, jednalo se o revoluci v zaostalé zemi, kde existoval zlomek obyvatelstva vyspělého proletariátu obklopeného mořem rolnictva. Tento proletariát, který vytvořil základ sovětů, byl navíc vyčerpán v občanské válce a zmizel jako třída. Revoluce, jež měla být původně pouze rozbuškou pro revoluci ve vyspělých zemích, zůstala izolovaná. Pokud by izolovaná nebyla a rozšířila se do vyspělých zemí, kde by byly podmínky jiné než v Rusku, je její ztroskotání pouhou možností, pokud souhlasíme s Marxem a Leninem, nikoli historickou zákonitostí, jak tvrdí Bondy.

 

„Pak je tu nepochybně závažná okolnost, že socialistické revoluce byly dosud uskutečněny vesměs v zemích nedostatečně ekonomicky rozvinutých, ba až ekonomicky zaostalých (v tomto ohledu by mohl být výjimkou jedině případ NDR a Československa). Je nasnadě otázka, zda tato ekonomická podvyvinutost je v přímém kauzálním vztahu vůči vzniku nové vládnoucí třídy. Dodnes se komunističtí politikové a teoretikové ve vyspělých zemích I. světa zabývají reálnými úvahami o tom, že v případě vítězství socialistické revoluce v jejich zemích by k tomuto jevu nedošlo. Řeknu přímo, že to považuji za nesprávné.“⁸

 

Zde poznámka mimochodem: zmatek Bondyho ohledně vymezení pojmu autenticky socialistické revoluce je vidět i v tom, že stalinistické režimy v Československu a Německu podle jeho mínění ustavila socialistická revoluce⁹.

 

Bondy tvrdí, že k revolucím docházelo a bude docházet v zemích ekonomicky podvyvinutých, protože je v nich velká bída mas, takže „eventuální revoluční organizace, byť zpočátku nepočetná, může za jen trochu příznivých okolností strhnout k podpoře revolučního boje drtivou většinu obyvatelstva, jež nemá co ztratit a doufá, že všechno získᓹ⁰

 

Oproti tomu „to, čemu se již v Marxově době říkalo „dělnická aristokracie“, je dnes všeobecným stavem pracující třídy ve vyspělých zemích I. světa. Materiálně jsou na tom stokrát líp, než byla dělnická aristokracie v Anglii Marxovy doby a mentálně jsou stokrát pitomější, stokrát více zbaveni třídního vědomí, depolitizováni, prostě ‚integrováni‘.“ ¹¹

 

Na jiném místě Bondy uvažuje: „Současnou historickou epochu charakterizuje kromě jiného ještě jeden velice významný faktor: až na malé a krátkodobé výjimky tu panuje apatie širokých mas a jejich bezmocnost“.¹²

 

A dále: „Pokud v I. světě nějaké revoluční organizace existují, pravděpodobnost, že by strhly masy je asi rovna nule, a to i v eventuálních krizových situacích“¹³

 

Že jsou na tom dělníci stokrát lépe než dělnická aristokracie Marxovy doby, dnes již neplatí. I co se týče I. světa, většina lidí má sice televizory a počítače, ale o základní životní potřeby musí bojovat, aby měli na nájem, složenky atd., stejně jako museli bojovat o základní životní potřeby „za dob Marxových“.

 

Je nutno zvolat s Gramscim: pesimismus rozumu, optimismus vůle! Ano, v porovnání s dvacátými lety a s jejich masovými komunistickými stranami je současné revolučně socialistické hnutí velmi slabé (dvacátá léta – komunistické strany o desetitisících a dokonce statisících členů; dnes – na největším radikálně levicovém festivalu v Evropě, pořádaném naší sesterskou organizací Socialist Workers Party schází každoročně kolem 5000 lidí, přičemž SWP patří k největším revolučním stranám na světě).

 

Nicméně, pokud se na situaci podíváme na mikroúrovni, vidíme posuny pod hladinou: Egypt, Řecko atd. O dnešní situaci částečně vypovídá také popularita myslitele, jakým je Slavoj Žižek, který se považuje za revolucionáře – jaký posun od toho, co představovalo intelektuální levici před 20 lety (Foucault, Deleuze)!

 

Pozastavím se ještě u tvrzení, že pracující jsou „stokrát blbější než v době Marxe“. Nejednou se totiž projevují Bondyho sklony k takovým tvrzením. V básni z roku 1972 píše:

 

Když Helena své vlasy roztřásá

Pozorujeme teprv co je krása

Každý vlas pod dotekem ruky jásá

Dole už není proletariát – jen pracující masa.¹⁴

 

Vzpomeňme Bondyho slova z rozhovoru pro časopis Živel:

 

„Otázka: Říká se, že kdo se moc ptá, moc se dozví… Když už jste si kladl základní filosofické otázky po smyslu bytí, stvoření i existenci Boha celý život, rád bych se zeptal, jestli jste se dozvěděl něco, co vás zaskočilo, co vás vyvedlo z míry, nebo, řekněme, z víry? Víte teď něco, co byste raději nevěděl?

 

Bondy: Jedna taková věc mě skutečně zaskočila, a to poznání, jehož se mi dostalo až v roce 1990: že lidi jsou blbí. To jsem skutečně nevěděl a pro mě to nebylo triviální konstatování, který každej z nás denně opakuje pětkrát – já jsem to najednou pochopil jako filosofema! Pro mne jakožto marxistu to byl dost velkej otřes. Říkám znovu, já jsem toto poznání prožil jako filosof, který prožil filosofickou hloubku tohoto poznání…

My marxisti jsme byli vždycky jako idioti přesvědčeni, že člověk je v první řadě bytost racionální, rozumná – rozhodně né blbec. A teď jsem zjistil, že v zásadě blbej je!

 

Otázka: Znamená to pro vás pocit bezvýchodnosti?

Egon Bondy: Nikoli, protože to musím ještě doplnit o jednu věc: myslím si, že marxistický racionalismus nepřestává platit. Člověk je i při vší své blbosti tvor velmi učenlivý a dokáže se v geologicky velmi rychlém čase ze svých chyb učit, takže ta blbost je sice endemická, ale je, abych tak řekl, kurýrovatelná.“¹⁵

 

Marxismus a pracující třída

Jak hodnotí pracující třídu Marx, ke kterému se Bondy hlásí? V Ekonomicko-filosofických rukopisech Marx tvrdí: „Čím víc se dělník zdokonaluje ve své práci, tím mocnější se stává cizí, předmětný svět, který si proti sobě vytváří, tím chudší se stává on sám, jeho vnitřní svět, tím méně mu náleží jako jeho vlastn퓹⁶ a „[…]čím je práce duchaplnější, tím duchaprázdnější se stává dělník“¹⁷.

 

Na jiném místě Marx pokračuje: „Práce produkuje pro boháče divy divoucí, ale pro dělníka produkuje nedostatek. Produkuje paláce, ale pro dělníka brlohy. Produkuje krásu, ale dělníka mrzačí. Nahrazuje práci stroji, ale část dělníků zatlačuje zpátky k barbarské práci a z ostatních dělá stroje. Produkuje ducha, ale pro dělníka produkuje slabomyslnost, kretenismus.“¹⁸

 

Zároveň ovšem Marx tvrdí, že tito ohlupovaní pracující jsou schopni sami sebe osvobodit a že jsou to oni, kteří vytvoří svět, v němž nebude vládnout hloupost a peníze, ale duch a mnohem autentičtější mezilidské vztahy. V dopise Feuerbachovi ze srpna 1844, tedy ve stejném roce, kdy Marx píše výše citované pasáže, Feuerbachovi doporučuje:

 

„Měl byste navštívit jedno z těchto setkání francouzských dělníků, abyste ocenil čistotu a ušlechtilost, jež vystupuje z těchto udřených lidí… je to mezi těmito ‚barbary‘ naší civilizované společnosti, kde historie připravuje praktický prvek pro emancipaci lidského druhu.“¹⁹

 

A konečně: „[…]osvobození dělnické třídy může být jen dílem dělnické třídy samé,“ píše Marx roku 1865²⁰. Takže Marx tvrdí obojí: dělnická třída je systémem „oblbována“, zároveň však je to jedině ona, která může systém změnit. Sověty v roce 1905 nevymyslel sebemoudřejší socialistický teoretik – byly spontánním výtvorem dělnické třídy.

 

Bondy samozřejmě uvedené pasáže z Marxe znal, nicméně se u něj druhá teze, tedy teze o potenciálu pracující třídy změnit svět a tím i sebe sama, ztrácí, ačkoli ji hledá.

Takto Bondy kritizuje trockisty: „[…] stále setrvávají na stanovisku revolučního romantismu a věří v akci lidových mas.“²¹ A tato kritika zní ještě libě. Později, konkrétně roku 2004, je jeho kritika daleko ostřejší: „[…] nevolám po nějaké bezbřehé toleranci například s trockisty, poněvadž každý trockista patří do márnice, ale s jinými, méně dogmatickými skupinami je třeba se sblížit.“²²

 

K dovršení zmatku, který se při snaze dopátrat se Bondyho jasných politických pozic stupňuje, dodám, že při jediném osobním setkání autora tohoto článku s Bondym, kdy jsem sebe představil jako trockistu a známého jako levého komunistu, se Bondy ponejprv rozčílil, že to není tak důležité, a následně vyřkl opak toho, co tvrdí ve výše dotčeném rozhovoru: „Když hoří dům, hasí všichni“.

 

Hledání socialismu zdola

Bondy ovšem zastával stanovisko „revolučního romantismu“, např. v této básni:

 

Báseň č. 1.

Mao Ce Tung říká:

„Lidé se musí osvobodit sami – nikdo to nemůže udělat za ně“

V tom je celý vtip

Báseň č. 2

Mao Ce-tung dále říká:

„Bouřit se bouřit se bouřit se“

A:

„Vzpoura je vždy oprávněná“

V tom je pokračování vtipu jejž potřebujeme“²³

 

Jinde: „Mao Ce-tung se marně snažil prosadit a uvést v život tezi o tom, že ‚politika má přednost před ekonomikou‘, což v čínských poměrech neznamenalo nic menšího než prosazení přímé demokracie jako formy vlády lidí samých nad svými věcmi.“²⁴

 

Z toho lze vyvodit závěr: Bondy v sebeemancipaci námezdně pracujících věří i nevěří, a pokud v ni věří, hledá ji, kde se dá, a to třeba i v teoriích, které s ní nemají co do činění, jako je maoismus.

 

Ruku v ruce s Bondyho nedůvěrou k pracující třídě jde jeho pesimismus. Klíčové je jeho tvrzení o zemích I. světa: „objektivní situace tu nebude ještě dlouho havarijní (alespoň 100 let, nebude-li III. světová válka)“.²⁵ Žijeme v době hluboké ekonomické krize, takže se tato předpověď nevyplnila, nevím, co už lze více považovat za havarijní situaci.

 

Je třeba se však zastavit ještě u Bondyho postoje k minulému režimu. Že Bondy minulý režim nenáviděl, nahlédne každý, kdo si přečte jeho básně. V knize Neuspořádaná samomluva se snaží minulý režim analyzovat. Říká, že „Nová vládnoucí třída není státně kapitalistickou vládnoucí třídou, nýbrž vládnoucí třídou nového typu.“²⁶ Minulý režim však nebyl státní kapitalismus, protože chybí hospodaření pro zisk a potlačena je funkce zboží.²⁷

 

S neortodoxními trockisty se naopak shoduje v hodnocení vládnoucích za minulého režimu: „[…] ?v prvé řadě tu existuje ucelená, bojeschopná a k boji vždy připravená vládnoucí třída, ne jen jedna neschopná a parazitní byrokratická garnitura, jak doufal Trockij v roce 1935.“²⁸ Nicméně Bondy tvrdí, že minulý režim je, ačkoli jej kritizuje, na vyšším stupni než volnotržní kapitalismus:

 

„Dosud stále platí, že společenský systém, který nastoluje tato vládnoucí třída, je vývojově pokročilejší než systém kapitalistický a že je tu více šancí na to, že po jeho krachu dojde k obnovení úsilí o výstavbu socialistické beztřídní společnosti, než jich skýtá režim (politický i ekonomický) zemí I. světa“²⁹

 

Zde můžeme vidět možný zdroj Bondyho zklamání po r. 1989 – pokud v tomto roce došlo k regresu a předpoklad obnoveného úsilí o výstavbu beztřídní společnosti se nenaplnil, zasadily dějiny revolucionáři ránu. Pokud naopak společně s Tonym Cliffem (jehož Státní kapitalismus v Rusku v Solidaritě překládáme) chápeme rok 1989 jako autentické dělnické povstání – a výsledek ani jako krok kupředu, ani jako krok dozadu, ale spíše jako úkrok stranou – potom můžeme zůstat historickými optimisty.

 

Bondy považuje západní volnotržní kapitalismus za totalitarismus, ačkoli to nikde v Neuspořádané samomluvě nedokládá: „A tak jednou z mála pozitivních věcí, které v I. světě lidé získávají tím, že totalitarismus je jen šikovněji realizován a netrčí tam jako sláma z dřeváků, je nakonec pouze volnost v oblasti umělecké tvorby. To je však faktor celospolečensky nadobyčej významný, i když si to v I. světě dovedli mocipáni zařídit tak, že současné živé umělecké tvoření se málo dotýká hroší kůže establishmentu. Volná umělecká tvorba tu existuje a je vysoce kvalitní. Nebýt toho, I. svět by se nemohl vykázat skoro ničím.“³⁰

 

Zde musíme s Bondym nesouhlasit. V ČSSR vycházel Bondy pouze v dobách tání, tedy v 60. letech (Útěcha z ontologie), hned po revoluci začal vycházet, i když třeba v nákladu pár set výtisků. Na rozdíl od stalinismu, Číny atd. je zde umožněna značná formální politická svoboda, pokud režim skutečně neohrožuje (samozřejmě s tím, že pokud levice režim začne skutečně ohrožovat, může se stát totéž, co se stalo v Chile).

 

Ještě zdůrazním dvě teze, v nichž si Bondy v rámci jedné knihy dle mého názoru odporuje. V Neuspořádané samomluvě na jednom místě tvrdí, že „jedinou alternativou je skutečný socialismus. To cítí většina obyvatel, jen maličká menšina sní o návratech kapitalistických pořádků“.³¹ Zároveň však tvrdí: „Dosti neblahým a velice krátkozrakým jevem je současný primitivistický antimarxismus, zvlášť rozšířený v II. světě, a to už od školních lavic. Vládnoucí třída se obdivuhodně postarala, aby v její interpretaci byl marxismus dokonale kastrován. Ani v nejmenším se nelze divit, že lidem, kteří slyší jen tuto interpretaci marxismu, se marxismus doslova hnusí a že nemají chuť věnovat se jeho studiu, a marxisty, kteří zřetelně stojí v opozici proti režimu nové vládnoucí třídy, považují jednak za idioty, jednak za lidi morálně podezřelé z toho, že kdyby zvítězili, zavedli by režim stejný, protože z marxismu nemůže nic jiného vzejít.“³²

 

Závěr

Můžeme se ztotožnit s komentářem Ondřeje Slačálka, že ohledně Egona Bondyho platí punkové „no idols“. Bondy je osobnost rozporná. Jeho básně jsou okouzlující, jsou politické a mají většinou silný étos, a stejně tak jeho próza. Pokud si shrneme politický aspekt jeho díla, je kombinací skvělých postřehů (např. teze o stínovém establishmentu před rokem 89; Bondy byl jeden z prvních intelektuálů, který začal režim po roce 1989 silně kritizovat) a úletů (konspirační teorie globalizace). V minulém režimu byly ojedinělé Bondyho snahy hledat to, co je v marxismu zásadní – socialismus zdola. A zároveň Bondy bloudil, když koncepci socialismu zdola přisuzoval např. maoismu, tedy jednomu z proudů, který s touto koncepcí neměl nic společného.

 

Použitá literatura:

Bondy, Egon Básnické dílo 1, Pražská imaginace, Praha 1992

Bondy, Egon Básnické dílo 2, Pražská imaginace, Praha 1992

Bondy, Egon Básnické dílo 7, Pražská imaginace, Praha 1992

Bondy, Egon Básnické dílo 8, Pražská imaginace, Praha 1992

Bondy, Egon Básnické dílo 9, Pražská imaginace, Praha 1992

Bondy, Egon, Neuspořádaná samomluva, nakl. L. Marek, Brno, 2002

Callinicos, Alex, The revolutionary ideas of Karel Marx, Bookmarks, London, 1995

Marx, Karel: Ekonomicko-filosofické rukopisy, SNPL, Praha, 1961

Marx, Karel, Prozatímní stanovy sdružení, in: K. Marx- B. Engels, Spisy, sv. 16, NPL, Praha, 1956

 

Použité internetové zdroje:

Obavy ze zplanění existence, http://egonbondy.info/1-/123-/Nekrology

Rozhovor pro Živel: http://ebondy.sweb.cz/rozhovory/bondy-zivel1.html

Egon Bondy: V boji proti kapitalismu nelze být pokryteckými humanisty, Rozhovor z podzimu 2004, http://blisty.cz/art/36358.html

 

Přednáška Martina Šaffka ze Dnů antikapitalismu 2012 je ke zhlédnutí na www.solidarita.tv