Časopis Solidarita je s Vámi v různých proměnách takřka čtvrtstoletí. Ku příležitosti vydání stého čísla Solidarity Vám přinášíme poohlédnutí do historie tohoto periodika.
Žijeme ve snovém světě nesmírných nerovností a nespravedlností. Bohatí bohatnou na úkor chudých, někdy tak chudých, že, jak říká Marx, jsou „odcizováni až ke smrti hladem“. A jak říkal v posledních letech svého života Egon Bondy, v Africe jsou země, které vládnoucí takřka úplně odepsali. K rozdělení těchto neprivilegovaných se elitám hodí například rasismus. V České republice jsme svědky nárůstu nebezpečného rasismu vůči Romům a v poslední době také islamofobie – a to navzdory faktu, že v ČR takřka žádní muslimové nežijí. S ekonomickými záležitostmi jsou propojeny konflikty, které mezi sebou vedou mocní tohoto světa – válka v Iráku, Sýrii, na Ukrajině.
Existuje však také naděje, že se tento pochmurný obrázek může změnit – lidé se ze své vůle staví na odpor vládnoucí moci. Arabské revoluce, hnutí Indigados a Occupy, vítězství Syrizy, opětovné oživení boje proti moci korporací v podobě protestů proti TTIP atd.
To, co jsme v předchozích dvou odstavcích načrtli, je obraz světa, který v mainstreamových médiích nenajdeme. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej – a média zobrazují svět optikou mocných. Je to tak rozšířené, že tento pohled máme tendenci brát jako samozřejmost – „vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude, nenaděláte nic, chlapci a dívky.“
Rozhodli jsme se to změnit. Rozhodli jsme se nabídnout pohled zdola, pohled drtivé většiny námezdně pracujících, utlačovaných, ale i těch, kteří se stavějí statu quo na odpor.
Časopis Solidarita je hlasem těch, kterým je upírán hlas. Nyní držíte v ruce jeho sté číslo.
Jak to začalo
V devadesátých letech se vydavatel toho časopisu, Socialistická Solidarita, věnoval především boji proti rasismu. Tenkrát se jeho časopis jmenoval stejně jako organizace, Socialistická Solidarita. Byl však hodně jiný, než jaká je Solidarita dnes. Grafiku dělali aktivisté sami doma na koleně, obálka byla černobílá, později byla doplněna jednou barvou navíc. Časopis tvořilo dvanáct až šestnáct stránek.
Na počátku nultých let se noviny přejmenovaly na Doleva! (byli jsme volně inspirováni názvem naší sesterské organizace v Německu Linksruck). SocSol byla aktivní zejména v kampani proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září 2000. Tehdy demonstrovalo v boji proti těmto nadnárodním institucím v Praze na dvacet tisíc lidí.
Demonstrace S26 byla velkým úspěchem alterglobalizačního hnutí ve světě, v Česku však vládla deprese – média vykreslila alterglobalizátory jako bezduché násilníky a ničitele výloh. Výjimkou byl právě časopis Doleva!, který psal o zničujícím dopadu politiky nadnárodních institucí především v tzv. Třetím světě a úspěchu protestů, které donutily bankéře ukončit summit o den dřív.
Socialistická Solidarita a časopis Doleva! stály i v centru dalšího hnutí, tentokráte proti válce v Iráku v roce 2003.
V polovině roku 2003 jsme přestali s vydáváním časopisu a spustili experimentální projekt Antikapitalistické noviny. Jeho snahou bylo podpořit vznik širšího alterglobalizačního hnutí v ČR. Aktivisté SocSolu se stali jeho spoluredaktory a společně s dalšími vydali tři jeho čísla. Projekt však ve svém záměru selhal a v roce 2005 jsme začali vydávat časopis Solidarita, nejprve černobílý a o pár stránkách.
V roce 2006 se začalo mluvit o stavbě radaru USA v ČR, vznikla Iniciativa Ne základnám. Členové SocSol se do hnutí aktivně zapojili a časopis Solidarita se pak stal zejména hlasem hnutí proti radaru.
V roce 2010 pak byla zvolena vláda škrtů, v boji proti těmto škrtům vznikl ProAlt. Solidarita tehdy argumentovala zejména ve prospěch protivládního hnutí. V roce 2012 demonstrovalo na společné demonstraci odborů a občanských iniciativ proti vládě sto tisíc lidí.
Význam
Náš časopis je, jak je zřejmé z jeho stručných dějin, spojen s odporem zdola, s hnutími a protesty. V poslední době vznikla řada internetových projektů, které často přinášejí články, které dříve mohly vyjít jen v Solidaritě a jejích předchůdcích. To je nepochybně dobrá zpráva, protože bez těchto portálů a periodik by byla situace levice v ČR o něco slabší.
Časopis Solidarita je ale ještě něčím jiný. Nejde nám jen o zpravodajství a analýzy. Jsme zároveň aktivisté, kteří se společně snaží budovat organizaci, jež by byla schopná účinně působit všude tam, kde to je třeba. Nejde nám jen o to svět jinak vykládat, jde nám o to ho změnit – když si trochu upravíme citát klasika.
Časopis Solidarita je v České republice unikátní projekt. Stejně jako snaha o překonání kapitalismu a jeho nahrazení demokratičtější a spravedlivější společností. Sto vydaných čísel a práce odvedená v různých hnutích by nebyla možná bez zapojení řady aktivistek a aktivistů. Přidejte se k nám a staňte se součástí naší organizace. Jen společně můžeme zvítězit.
Jan Májíček
Martin Šaffek
Vyšlo v Solidaritě 100 / březen – duben 2015
