Z dějin třídních bojů: Lidové bouře v povstalecké Varšavě 1831

ve_varsave_vladne_poradek_1831

Ve Varšavě vládne pořádek – dobová karikatura

Před sto pětaosmdesáti lety došlo ve Varšavě k davovým bouřím, které vedly k radikalizaci již tři čtvrtě roku trvajícího protiruského povstání. Polsko bylo v té době téměř čtyřicet let násilně rozdělené mezi Prusko, Rakousko a Rusko. Ruská část se od r. 1815 těšila jisté autonomii, kterou však ruská vláda neustále narušovala, nemluvě ani o omezování základních svobod. V polské elitě se vyhranily tři tábory: konzervativní, který usiloval o udržení autonomie při co nejmenších společenských změnách, liberální, který uvažoval o velmi mírných politických reformách, a radikální, který volal po „sociální revoluci“ – všechny tři byly ovšem vedeny šlechtou, byť v případě radikálů šlo o zchudlou drobnou šlechtu ohroženou sociálním propadem.

Pod vlivem revoluční vlny, která se v létě 1830 prohnala západní Evropou, začali radikálové nejprve mezi polskými důstojníky, posléze i intelektuály, chystat ve Varšavě ozbrojené povstání. V důsledku předčasného vyzrazení plánů museli přejít k činu již 29. listopadu v době nedokončených příprav. V prvních dnech povstalce demoralizovalo odmítnutí vysoce postavených konzervativců se k nim připojit, přidáním se lidových vrstev byli naopak zaskočeni a nebyli schopni jej využít (tváří v tvář jejich bezradnosti se nakonec konzervativci skutečně do čela povstání postavili, s cílem ho „usměrnit“).

Další měsíce se nesly ve znamení boje konzervativců, liberálů a radikálů, přičemž první dva měli v rukou funkce, třetí však podporu ulice. Mezitím vedli povstalci válku proti ruské armádě. Po počátečních úspěších na začátku jara se karta (i vinou špatného polského velení) během dubna obrátila a vzbouřenci šli od té chvíle od porážky k porážce. Varšavské obyvatelstvo se tak v létě nacházelo ve stavu úzkosti ještě umocňovaném hospodářskou krizí, nezaměstnaností a epidemií cholery. Jakákoliv nepodložená zvěst o zradě tak mohla působit jako jiskra v prachárně.

K tomu došlo 15. srpna 1831, kdy několikatisícový dav oblehl domy nejumírněnějších polských předáků a nátlakem si v následujících dnech vymohl jejich popravu po zkráceném soudním procesu. Radikálové okolností nevyužili: v září se již k Varšavě blížily ruské jednotky. Jedenáct měsíců po začátku povstání již byli vzbouřenci ve vězení nebo na útěku, polská autonomie byla vystřídána tvrdým útlakem a politikou násilného porušťování. Revolucionáři doplatili na příliš radikální (a obecná) hesla, které v zájmu udržení podpory šlechty nedoprovázely dostatečně radikální činy.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •