Dvě stě padestá let od deklarace ženských práv

women_rightsPřed dvěma sty pětadvaceti lety, uprostřed francouzské revoluce, byla v Paříži 28. října 1791 vydána „Deklarace práv žen a občanek“, první manifest za zrovnoprávnění pohlaví. Její autorkou byla spisovatelka Olympe de Gouges, známá do té doby hlavně romány a divadelními hrami zaměřenými proti otrokářství v koloniích. Ve svém provolání, předloženém Ústavodárnému shromáždění krátce poté, co schválilo „Deklaraci lidských a občanských práv“, argumentovala přirozenými právy žen, bez jejichž naplnění nemůže být revoluce nikdy plně uskutečněna. Na běh událostí neměl text velký dopad: deklarace byla 28. října poslanci zamítnuta a návrhy na rozšíření občanských práv (např. volebního) na ženy měly i později mezi revolucionáři mizivou odezvu, přestože v kritických dnech hrály ženy často přední roli v demonstracích a pouličních bojích (bouře bývaly vyvolané nedostatkem potravin, což se žen coby pečovatelek o děti zvláště dotýkalo).

Navzdory malé podpoře se ženy v politice angažovaly i nadále, byť ne ve velkém počtu. Jelikož jim nebylo umožňováno členství v revolučních klubech a jiných spolcích, zakládaly si kluby vlastní, kterých bylo po celé Francii napočítáno přes třicet. Častěji než ženskými právy se jejich členky zabývaly obecnými politickými otázkami dne, zastoupeny byly ve všech politických táborech. Tak sama Olympe de Gouges stála na straně umírněných girondistů proti radikálnějším jakobínům, což jí v roce 1793 vyneslo odsouzení revolučním tribunálem a popravu. Jiné ženy se naopak účastnily rovnostářského hnutí radikálních řemeslníků zvaných „Sans-culottes“ („bezkalhotníci“), do něhož občas vnášely náznak feminismu (konzervativní ženy byly zase činné v boji za krále a proti revoluci). Politickou angažovanost žen nakonec jakobínští revolucionáři uťali zákazem ženských klubů v říjnu 1793.

I když v dalších letech se během zvlášť bouřlivých dnů ženy ještě několikrát projevily, bylo již jasné, že v novém řádu pro ně není ve veřejném prostoru místo. Opakoval se tak jev, který se objevoval i v minulosti: zpochybňování tradičních hierarchií a autorit bylo vyvažováno zdůrazňováním nerovnosti mezi pohlavími. Francouzská revoluce však podnikla i kroky v protichůdném směru: v rámci reforem občanského práva bylo posíleno postavení žen v manželství a rodině (usnadnění rozvodu, právo mluvit do nakládání s majetkem, rovný podíl na dědictví…). Většina těchto změn byla po odeznění revoluce vzata zpět, ukazovaly však, že tato revoluce v sobě měla nádech, který ji odlišoval od všech předchozích.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •