Británie se posunuje doleva, ukázal festival Marxism 2017

Přibližně 2500 lidí se letos 6.-9.7. zúčastnilo největšího radikálně levicového festivalu v Evropě Marxism 2017, pořádaného v Londýně Socialist Workers Party (SWP). Události se zúčastnili i delegáti Socialistické Solidarity.

Festival sršel elektrizující atmosférou. Krátce před touto konferencí proběhly v zemi parlamentní volby, ve kterých Jeremy Corbyn získal mnohem více hlasů, než se čekalo, a posun doleva v zemi je znát. Na úvodní přednášce ve čtvrtek („opening rally“) mluvil přední teoretik SWP Alex Callinicos. Hovořil o tom, že v britské společnosti vládne chaos. Podle „všeobecného mínění“ mělo v Británii nastat období reakce a Brexit měl posílit pravici, rasisty a xenofoby. Místo toho nastal posun doleva. Jedním z příznaků tohoto posunu je, že Corbyn odmítl oponovat Brexitu a získal si srdce statisíců mladých lidí tím, že mluvil o socialismu jako o reálně alternativě. Existuje-li posun doleva, můžeme zaznamenat i silné protiproudy. Jsme tedy svědky polarizace. Callinicos hovořil o tom, že Corbyn se pokouší kombinovat volební politiku s masovými mobilizacemi, a že skuteční marxisté by měli klást důraz na to druhé, a argumentovat, že pro pokračující posun doleva a obranu dosažených výsledků jsou klíčové zejména stávky.

Další přednáška, která se konala první den, se nazývala „ISIS, imperialismus a Blízký východ“. Přednesl ji expert na tuto oblast, socialista původem z Libanonu a člen SWP Simon Assaf.  Hovořil o tom, že jestliže socialisté mohli v minulých letech hovořit o nárůstu třídního boje v této oblasti, už dva, tři roky není situace vůbec příznivá: probíhá tam kontrarevoluce. Například v Egyptě je ještě horší neoliberalismus než za Mubáraka. K tomu je třeba přičíst také obrovské represe, které probíhají vůči aktivistům a odborářům.

Assaf hovořil o tom, že každá analýza oblasti Středního východu musí začít analýzou imperialismu, tj. jak mezinárodní ekonomické zájmy určují politiku v oblasti. Stejně tak zdůraznil, že tato oblast se nemůže osvobodit zvnějšku, nějakou intervencí mocností, ale jen zdola, masovým hnutím místních.

V pátek jsem navštívil přednášku „Kdo je střední třída?“ člena SWP Josepha Choonary. Ten nejprve vyvracel tvrzení, že podpora Jeremy Corbyna pocházela zejména ze strany střední třídy. Takové výroky podle něj vycházejí z nesprávné analýzy toho, co střední střída je. Například učitel je „střední střední třída“ a zdravotní sestra „nižší střední třída“. Joseph hovořil o tom, že 2/3 lidí v Británii se identifikují jako pracující třída. Třída se neurčuje podle úrovně přijmu či životního stylu, ale podle svého vztahu k ostatním třídám, a především produkčním prostředkům.

Na Marxism 2017 bylo mnoho přednášek, zaměřených na genderový a jiný útlak. První z nich, kterou jsem navštívil, měla název „Může intersekcionalita a teorie privilegia pomoci v boji proti útlaku?“ a přednesla ji Sally Campbell. Teorie intersekcionality a teorie privilegia jsou dvě navzájem propojené teorie. Teorie intersekcionality znamená, že například útlak genderový a útlak rasový se prostě nesčítají, ale tvoří novou kvalitu, kterou je nutno ve svých konkrétních podobách zkoumat. Sally kritizovala teorie privilegia: základní argument zhruba zní, že pokud nejste utlačován či utlačována, neznamená to, že máte privilegium, jak hlásají zastupci a zástupkyně této teorie. Stejně tak je tomu u zastánců intersekcionality, která hlásá, že jednotlivé formy útlaku jsou stejně důležité. Socialisté souhlasí s tím, že boj proti nim je stejně důležitý a že je stejně zásadní např. bojovat s rasismem jako se sexismem, ale že strategicky je pro porážku kapitalismu třídní konflikt.

Ekologickou tématikou se zabýval příspěvek Martina Empsona nazvaný „Marxismus, příroda a společnost“. Přednášející upozorňoval, že výklad nebude o současné environmentální krizi, ale zaměří se na vztah marxismu a ekologie obecně. Martin připomněl, že Marx upozorňoval na to, že kapitalismus činí z přírody objekt, mění přírodu ve zboží. To se děje navzdory tomu, že většinu historického času žilo lidstvo v harmonii s přírodou. Dále uváděl, že například koncept vlastnictví půdy byl původnímu obyvatelstvu Ameriky úplně cizí. Je třeba člověka vrátit zpátky do stavu, kdy byl součástí přírody, což znamená překonat kapitalismus.

Další přednáška zaměřená na boj proti útlaku byla nazvaná „Co je kulturní přivlastnění?“ a pronesla ji Esme Choonara. Kulturní přivlastnění je koncept, který v českém prostředí není zatím příliš rozšířený, a to ani na levici (a už vůbec ne na levici mainstreamové). Jeho účelem je boj proti rasismu; znamená to, že lidé přijímají něco z kultury, která jim není vlastní; adaptují aspekty utlačované skupiny. Mohou to být dredy nebo třeba jóga. Otázky se vkládají i do literatury: mohou umělci vykreslovat charaktery kultury, která není jejich vlastní? Přednáška byla vlastně vůči tomuto konceptu kritická, přednášející jej považovala za esencialistický. Esencialisus může přicházet jak zprava („britská kultura), tak zleva: černý nacionalismus (přednášející zmiňovala, že například Černí panteři byli vůči černému nacionalismu kritičtí, na což poukazuje ve své v knize Marxismus a rasismus Alex Callinicos (http://nakladatelstvisolidarita.cz/index.php?id_product=73&controller=product&search_query=marxismus+a+rasismus&results=1).

Sobota začala přednáškou pojmenovanou „Sýrie: revoluce a kontrarevoluce“. Ta se zaměřovala na to, co se aktuálně v tomto regionu děje. Kontrarevoluce zde probíhá od roku 2013. Intervence probíhají nikoliv z ekonomických důvodů, ale z důvodů strategických a geopolitických. Ti, kdo zde zvnějšku zasahují, jsou nepřátelé jakéhokoliv druhu revoluce. Od roku 2011 je 50 procent obyvatelstva mimo domov, což je lidksá katastrofa nevídaných rozměrů.

Přednáška nazvaná „Bílá nadvláda“ a „mikro agrese“ pojednávala o každodenním rasismu a sexismu. Rasismus dnes mění tvář, vystupuje například pod rouškou nenávisti k cizí kultuře. Rasismus může být založen na pohrdání někým s jinou barvou pleti, ale nemusí tomu tak být vždy, což je například případ předsudků Angličanů vůči Irům, kterému se tolik věnoval Marx.

Přednášku „Ekonomická krize a dlouhý ekonomický propad“ pronesl známý marxistický ekonom Michael Roberts. Zde uvedl šokující čísla, jako že vrchních 0,1 % populace vlastní tolik jako spodních 90 %. V současnosti jsme svědky klesající míry zisku, propadu reálných příjmů a co se týče Velké Británie, nejpomalejšího růstu mezd za posledních 166 let.

Zajímavý příspěvek přednesl v následné diskusi Joseph Choonara. Podle něj mohou existovat dva přístupy, jak pohlížet na keynesianismus. První je, že jej pojímáme jako soubor opatření, zaváděných shora. Druhý je, že jej vidíme jako boj námezdně pracujících za dosažení reforem, kdy v tomto procesu tito zvyšují své třídní vědomí. To druhé by měli revoluční socialisté podporovat.

V přednášce „Trump a krize neoliberálního kapitalismu“ hovořil Alex Callinicos o tom, že Trump narušil dominantní řád kosmopolitního liberalismu. Politický systém, který je mimo dotyk se strádáním obyčejných lidí může být narušen jakýmkoliv outsiderem. Trump je ve skutečnosti insider, který se prezentuje jako outsider. Nicméně narušil materiální základ kosmopolitního liberalismu: imperialismus USA. Trump se v zásadě neřídí tím, co chce kapitál USA. Ohrožuje impérium USA, to je důvod, proč je ve válce s CIA a FBI. V závěru zmínil Callinicos návrh Paula Masona utvořit lidovou frontu proti Trumpovi. To by podle přednášejícího byla pro levici sebevražda a kapitulace senátora Sanderse před demokratickou stranou v USA je toho dobrým příkladem.

Poslední den Marxismu, neděli, jsem navštívil Callinicosovu přednáška „Ruská revoluce a poučení z Října“. Přednášející hovořil o tom, že Ruská revoluce má univerzální význam, nicméně ten je totálně v rozporu se současným politickým a akademickým establishmentem – a to platí i pro levici. Například ve slavném Hobsbamově „Věku extrémů“ je Říjnová revoluce hodnocena esenciálně jako něco, co patří minulosti. Ruská revoluce nám dává orientaci i co se týče současných otázek, zejména otázky, zda reforma, či revoluce. Například co se týče Jeremyho Corbyna: máme ho rádi, ale je to levicový reformista, a historie ukázala, že levicový reformismus nefunguje. Callinicos uzavírá: z Ruské revoluce se máme co učit, a to kriticky.

Poslední přednáška, kterou jsem navštívil, byla nazvaná „Marxismus, náboženství a Ruská revoluce“.  Přednášející Anna Gluckstein hodně hovořila o islámu a byla, a to je hodně důležité v našich časech bující islamofobie, vůči vyznavačům tohoto náboženství velice vstřícná. Mluvila o tom, že bolševici v Ruské revoluci zaváděli náboženské svobody, a například právo šarija bylo povolono; stejně tak byli bolševici proti vynucování sundavání šátku. Byl to až Stalin, který zaútočil na islám. Nemůžete lidi nutit, aby opouštěli svou víru, uzavírá přednášející.

Celkově byla návštěva festivalu Marxism 2017 osvěžujícím a inspirativním zážitkem a výše uvedené příklady jsou je malou částí toho, co se v centru Londýna odehrávalo. Příští ročník doporučuji radikálně levicovým lidem rozhodně navštívit.

17_06_07-10_Marxism 2017

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •