Bez práce (nejen) sever

Nezaměstnanost, pojem který dnes straší tisíce pracujících
lidí na celém světě od USA přes Japonsko, Indii, africké státy až
k Evropě. Nezaměstnanost je normálním průvodním jevem „tržního
hospodářství“. Mít práci má v tržním kapitalismu velkou hodnotu. Pracující
žijí v neustálém strachu, že o svou práci přijdou. Tím je kapitalista
zbaví důstojnosti a práva na slušnější život..


V našem státě zkrachovalo
v posledních deseti letech desítky velkých podniků, které zaručovaly práci
tisícům dělníků. Totalitní režim (státní monopolní kapitalismus) dokázal sice
zaručit práci masám pracujících, avšak jejich práce byla mnohdy neperspektivní,
neužitečná a jim samotným odcizená. Stejně jako dnes pracující věděl, že
nepracuje pro sebe, ale pro někoho „tam nahoře“.Ani dnešní systém není schopen
dát člověku možnost uplatnit své schopnosti ve smysluplné činnosti. Pro  tržní kapitalismus je v určitém smyslu
výhodné, když existuje armáda nezaměstnaných, schopných kdykoliv nahradit
vyhozeného člověka (například v Teplicích je počet uchazečů na jedno
pracovní místo 66,5 !! – údaj z konce dubna). Nevýhodné je to pro
vládnoucí třídu jen tím, že platí daně, ze kterých se poté vyplácí sociální
dávky nezaměstnaným (je to opravdu velice málo na jednoho člověka – míru dávek
pocítilo mnoho z nás na vlastní kůži).

Situace je děsivá nejen
v našich končinách, ale i jinde ve světě. Například v Rumunsku nebo
v Rusku jsou oblasti, kde nezaměstnanost dosahuje 60%. Na Slovensku je
situace také mnohem horší, než v české republice.
Z našich oblastí je na tom
samozřejmě nejhůře Ostravsko, Mostecko, Karvinsko.Ve všech těchto oblastech
zkrachovaly velké podniky a o práci přišlo tisíce dělníků s téměř žádnou nadějí
na novou práci. Rodiny s dětmi se náhle octly na hranici životního minima.
Například svobodná matka bez práce se často ocitá v situaci, kdy nemůže
svému dítěti koupit před zasláním peněz ani jídlo a šetří doslova každou
pětikorunu. Je těžké uživit se jako nezaměstnaný, natož uživit rodinu
s dětmi. V této situaci se ocitá v dnešním světě více a více lidí.

Osobně pocházím z ústeckého
kraje, takže znám zdejší situaci nejlépe.V mém kraji se neustále hroutí důlní a
strojírenské podniky (Děčín, Teplice, Bílina, Most, Jirkov, Chomutov…). Akcie
některých podniků koupili zahraniční „investoři“  a vše se zdá být jeden velký podvod. Dělníci
se neustále příšerně bojí o práci, výplaty se zpožďují a probíhá neustále
propouštění. Velkou ránu těžbě uhlí v kraji zasadila i výstavba atomové elektrárny
Temelín, která způsobila, že uhlí již není tolik potřebné. Systém výroby pro
zisk není schopen lidem dát jinou práci a rekvalifikovat je. Je to zde otázka
generací. Jednou synové a dcery důlních dělníků budou vyškoleni pro jinou práci
než v důlním průmyslu a budou moci začít pracovat v jiných odvětvích,
avšak pro vyházené dělníky z Mostu, Bíliny apod existuje jen minimální
šance na novou práci. I jejich synové a dcery budou však pracovat za podobných
podmínek jako jejich rodiče. Až se v kapitalismu obrátí trh někam jinam,
tak opět ztratí  svou mizerně placenou a
odcizenou práci a ocitnou se na podpoře a jen s malou nadějí. Toto je
neustálý kolotoč tržního hospodářství. Krize a nadvýroby, chvíli hlad, chvíli
přijatelná spokojenost, jednou válka, potom řeči o míru a lidskosti, pořád lži a
nikdy pravda.

Petr ševčík

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •