Marxismus o útlaku

Srdcem
marxismu je, že emancipace pracujících je čin pracujících samotných. Zároveň
Marx argumentoval, že převládající ideje ve společnosti jsou ideje vládnoucí
třídy. Jednou důležitou věcí z nich je snaha zlomit jednotu mezi
pracujícími kvůli rozdílné rase, národnosti a pohlaví. útlak Rómů bílými, žen
muži atd. rozděluje pracující a politika rozdělování a její převládání posiluje
moc kapitalistů.


Jak útlak
poznamenává podmínky pracujících, kteří náleží k utlačované části
pracující třídy? Rómští zaměstnanci jsou vykořisťováni jako zaměstnanci. Jejich
diskriminace vyostřuje jejich vykořisťování. Dostávají nižší mzdy, jejich
podmínky v práci jsou horší, mají špatné bydlení a čelí dalším sociálním
deprivacím. Stejně to platí pro pracující ženy, které nesou dvojí břímě. Za
prvé musí vydělávat peníze a za druhé se starat o děti a domácnost. Jejich
zaměstnání bývají mnohem okrajovější; mají mnohem méně možností získat více
zkušeností; jsou nuceny přestat pracovat, aby se starali o děti; jejich útlak
vyostřuje jejich vykořisťování.
Jak útlak
poznamenává podmínky pracujících, kteří náleží k utlačující části
pracující třídy? Samozřejmě věří, že jsou to oni, kteří jsou vyšší ne tzv.
podřadní pracující. Ale opravdu z toho těží? Bílí pracující v jižanských
státech USA si myslí, že ano, protože vydělávají více než černí, mají lepší
bydlení a tak dále. Ale bílí pracující vydělávají daleko více na severu USA,
takže ve skutečnosti vydělávají černoši na severu více, než běloši na jihu.
To samé
platí znovu pro vztahy mezi mužskými a ženskými pracovníky. On vydělává více
než ona, takže on vydělává na jejím útlaku. Ale toto je velice povrchní pohled
na situaci. Přemýšlejme o tom. Mužský pracovník napíše svému příteli: ,,Už si
slyšel ty úžasné novinky? Moje žena dostává v práci pár šupů, školka nás
stojí majlant, její zaměstnání je nejistý, je znovu těhotná a nemáme peníze na
potrat. úžasný novinky!"
Pokud jedu
v odporně špinavém vlaku, tak jako bílý muž dostanu sedadlo u okna. Žena a Róm
dostanou sedadlo do uličky, ještě v horších podmínkách než já. Ale
skutečný problém je v tom vlaku. Všichni musíme snášet ten samý vlak.
Nemáme kontrolu nad strojvůdcem, který nás veze do propasti.
Nejutlačovanější
části pracující třídy vždy odrážely nesmírné hrůzy kapitalismu. Trockij jednou
napsal, že pokud chce člověk porozumět potřebě vytvořit novou společnost, musí
se na svět dívat očima ženy. Pokud chce člověk porozumět úpadku a barbarství
kapitalismu, musí se podívat na II. světovou válku očima žida. Pokud chce člověk
porozumět dnešní povaze české společnosti, musí se dívat očima Rómů, kterým po
několikáté vhodila v noci do bytu zápalnou láhev skupina nácků.
K dosažení
jednoty mezi bílými a černými (asijskými, rómskými, atd.) pracovníky, musí
bělošský zaměstnanec ve svém vědomí urazit kilometry dlouhou cestu
ke svému černošskému spolupracovníkovi. K dosažení jednoty mezi
mužskými a ženskými pracovníky se ten mužský musí namáhat, aby dokázal, že není
součástí utlačovatelů. Lenin to v roce 1902 vyjádřil velmi jednoduše.
Napsal, že pokud dělníci stávkují za zvýšení mzdy, tak jsou to jen odboráři.
Jedině když začnou stávkovat kvůli násilnostem na Židech a studentech, potom
jsou to opravdoví socialisté.
Stávka
pomáhá bílým a černým pracovníkům přemoci rasismus. Stávka posiluje solidaritu
a z toho důvodu má dopad dál, než jen na bezprostřední situaci. Duševní
změna v pracujících je nejcennějším výsledkem stávky.
Ale
solidarita může začít na protirasistické demonstraci a vést k pocitu
jednoty, který má dopad na pozdější boje v zaměstnání. Solidární mítink se
zavražděným černochem Lawrencem v Londýně byl opravdu veliký, zaplněný
rovnoměrně černými a bílými lidmi a nepochybně bude mít veliký dopad nejen na
postoj milionů lidí k rasismu a náckům, ale bude také inspirovat
narůstající solidaritu mezi pracujícími v celé radě jejich dalších
problémů.
Stávka,
kde vedle sebe stojí muži a ženy, pomáhá přemoci sexismus. člověk si vzpomene
na Pařížskou komuny, kde ženy bojovaly tak odvážně a odhodlaně, což způsobilo,
že britský novinář prohlásil, že pokud by všichni komunardi byli ženy,
zvítězili by.
Tony Cliff, jeden z hlavních
teoretiků a zakladatelů britské SWP (Socialistická dělnická strana – sesterská
organizace Socialistické Solidarity), na mítinku v Londýně řekl: ,,Přijde
revoluce a předsedou dělnické rady v Londýně bude mladá černošská žena,
kolem 26 let, a bude to lesbička.‘‘ Vybral si tuto charakteristiku, protože
přesně odkrývá ,,tabu‘‘ kapitalismu. Být mladý je špatné. Být černý je špatné.
Být ženou je špatné. Být lesbičkou je špatné. Po mítinku k němu
přistoupila mladá černoška a řekla: ,,To jsem já. Já jsem černoška, je mi 26
let a jsem lesbička.‘‘ A Cliff jí odpověděl: ,,Omlouvám se sestro, ale propásla
jsi svoji šanci. Revoluce bude tak za 10 let, to budeš už příliš stará.‘‘
Samozřejmě to nemyslel vážně. Předsedou dělnické rady může být 70 let starý Ir,
dědeček 15 dětí.
Revolucionáři musí být v nesmiřitelné a
každodenní opozici proti všem formám útlaku. Bělošský revolucionář se musí
stavět proti rasismu daleko více, než například rómský. Nežidovský revolucionář
musí oponovat antisemitismu daleko více, než ten židovský. Mužský revolucionář
musí absolutně netolerovat jakékoliv formy obtěžování nebo znevažování žen.
Musíme být hlasem utlačovaných.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •