Recenze: Sluneční stát aneb hrdinové dělnické tříd

Nový film
slovenského režiséra Martina šulíka, který měl v květnu svou premiéru,
zaujme už svým pro polistopadovou dobu netradičním podtitulem: hrdinové
dělnické třídy. Někomu by se mohlo zdát, že se jedná o pokus o obnovu
propagandistických filmů stalinské doby. Velmi by se mýlil. Sluneční stát je
film o dnešku a je vyprávěn jazykem, kterému každý rozumí. Odehrává se
v oprýskané a šedivé metropoli Slezska, Ostravě.
Jeho hrdinové (dělnické třídy) jsou čtyři chlapi, kteří
přijdou o práci díky ,,restrukturalizaci“ továrny, kterou kupuje zahraniční
investor. Jejich tvrdá nátura se nemůže jen tak jednoduše srovnat
s faktem, že už nemají práci. Rozhodnou se čelit své situaci tím, že
odkoupí od své bývalé firmy náklaďák (přičemž se samozřejmě zadluží) a začnou
se živit jako stěhováci. Nenásleduje oblíbené klišé o tom, jak chudí dělníci
jako podnikatelé ke štěstí přišli. Naopak, koupí náklaďáku začíná jen série
smůly, která se chudým lepí na paty o to víc, čím více klesají ke dnu.
Herecky je
film zvládnut s neobyčejnou bravurností. K autenticitě postav
přispívá i fakt, že je hrají ne až tak známí herci a člověk je proto může
mnohem více považovat za obyčejné lidi. Celou atmosféru, kromě záběrů na jedno
z měst s nejvyšší nezaměstnaností, dokresluje také jazyk – slezské
nářečí v kombinaci se slovenštinou. Postavám nechybí k jejich
tvrdé nátuře i tvrdý jazyk. Nápadu ukrást jednu z převážených ovcí oponuje
jeden z party slovy: ,,Všechny je mají spočítané v Bruselu či ňáké také
piči.“

 ,,Fantastická
čtyřka“

Ztělesněním
smolaře, který je příliš hrdý na kompromisy a příliš chudý, aby si je mohl
dovolit nedělat, je postava Tomáše. Má problémy s penězi, manželkou (fakt,
že si ona najde práci a on by měl zůstat doma, je pro něj naprosto
nepřijatelná) i sám se sebou. Z celé čtveřice je on vlastně nejzoufalejší.
Ukazuje člověka, který ještě není zvířetem, ale už zapomíná, jaké to je chodit
vzpřímeně a mluvit lidskou řečí. Je nejcitlivější, a proto ho také těžká
situace ničí nejviditelněji. Právě na této postavě je nejlépe vidět, jak bída
dovede z normálních lidí udělat tvory nepříjemné, agresivní až
pomatené. 
Ostatní
z této ,,fantastické čtyřky“ na tom nejsou o nic lépe. Milan, nepsaný
vůdce skupiny, má problémy se synem, začínajícím alkoholikem, a k tomu jen
občasným návštěvníkem školy, ,,bo ho to nebavi“. žije s ním sám a jeho
bývalá žena si syna občas jen půjčuje. 
Další je
ortodoxní katolík, který se sice řídí heslem ,,sex – jediná radost chudých“,
ale díky své pevné víře už má čtyři dcery, které bude teď bez zaměstnání těžké
uživit. úsměvnou, ale zároveň strašně smutnou je scéna, kdy pro svou dceru na
svaté přijímání ,,vyrábí“ bílé botky.
Posledním prolétem je muž,
který si není schopen najít stálou přítelkyni, jakkoliv mu navazování nových
vztahů nečiní žádné problémy. Ač přitahuje opačné pohlaví, je sám.
I vedlejší postavy se povedly.
Anna šišková, jako bývalá Milanova manželka, která si vydělává prací na
erotické lince, nebo Petra špalková, jako zmiňovaná Tomášova žena, která
dostane práci jako obsluha ve fastfoodu, kde musí nosit stupidní úbor a tričko
s nápisem: ,,Nesahat. Vše v podniku patří šéfovi“, doplňují film o
ženský element a úhel pohledu, který dodává filmu ještě větší přesvědčivost. 
Bylo by škoda prozrazovat děj, protože nejlepší bude, když se na tento
film půjdete podívat. Dostanete dávku lidského humoru, který se snaží odlehčit
situace, jež k smíchu nejsou. Z filmu přímo čiší člověčenství ve své
nejhutnější podobě. Film vám zaručeně udělá dobře a zároveň trochu připomene
svět, ve kterém skutečně žijeme.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •