{mosimage}Od osudového Nového roku 1994, kdy Zapatistická armáda
národního osvobození (EZLN) dobyla San Cristobal de las Casas, hlavní město
mexického státu Chiapas, uplynulo dvanáct let a devět měsíců.
Nedávno zapatisté prolomili dlouhodobou izolaci. Pozvali
levicové politické organizace, aby se
připojily k jejich „jiné kampani“. Zamýšlejí vytvořit širokou
koalici v celém Mexiku.
Protiofenzívu mexické armády v polovině devadesátých
let nezastavila ani tak jejich vojenská síla, jako spíše podpora globálních anti-kapitalistů.
Požadavky zapatistů, zemi, svobodu, respekt, autonomii a spravedlnost, našly
odezvu na mnoha místech planety.
Mexická armáda poté, co dobyla zpět některé důležité vesnice,
ukončila ofenzívu, ačkoli „válka nízké intenzity“ pokračuje až do těchto dní.
Bylo uzavřeno příměří a vláda začala vyjednávat. Bylo
dosaženo jistých dohod, včetně uznání komunit původních obyvatel.
Ale tlak těžařských a ropných nadnárodních společností,
lačných vykořisťování zdrojů oblasti, vedl ke kolapsu těchto smluv.
Zapatisté se rozhodli ustoupit do Lacadonského pralesa a
začali budovat svou „autonomii“, ignorujíc mexický stát.
Jejich pokusy spravovat „osvobozené oblasti“ inspirovaly
anti-kapitalistické teoretiky jako
jsou John Holloway a Tony Negri.
Nyní ale klepe na dveře zapatistů realita. Začínají chápat,
že život v paralelním světě je nemožný. Nemohou systém, jež na ně útočí,
ignorovat – je třeba jej rozbít.
Míra chudoby se v Chiapasu nesnížila a ačkoliv zapatistické
formy vlády byly v mnohém prospěšné, nyní je nutné propojení se zbytkem
mexické společnosti. Zapatisté totiž nejsou schopni vyprodukovat vše, co
potřebují k životu.
Pokračující snižování ceny zemědělského zboží jim stále více
znesnadňuje nákup léků, šatů a nářadí. Zapatisté tedy odstartovali svou „jinou
kampaň“ a vyzvali anti-kapitalistické skupiny k tomu, aby se zapojily.
Aliance existuje v zárodečné podobě. Může zahrnovat
volební aspekt, ačkoli se zapatisté vyjádřili jasně, že to není hlavním smyslem
uskupení.
Byly učiněny první kroky, jež by měly povzbudit tvorbu hnutí
zdola, kde mohou sociální a politické organizace spojit síly nesektářským
způsobem.
Tento politický obrat zapatistů je velice důležitý, protože
ukazuje, že nemůže být politického úspěchu bez toho, aby se proti kapitalismu
sjednotili pracující, studenti, zemědělci a chudí lidé.
Musí zdolat národnostní, regionální a ideologické bariéry,
jež nás rozdělují a oslabují. Zdá se, že se zapatisté vydali právě touto
cestou.
Tento článek se poprvé objevil ve španělštině v El Mundo Al Reves,
sesterských novinách Solidarity v Uruguaji. Z britských novin Socialist
Worker č. 1969 jej přeložil Martin šaffek.
Více informací na www.elmundoalreves.org.
