Před šedesáti lety byl úkladně zavražděn velký revolucionář Lev Davidovič Trockij agentem ruského diktátora Stalina.
Poprvé byl uvězněn v roce 1897 v osmnácti letech za boj proti despotickému carskému režimu. Před svým útěkem do ciziny byl za trest poslán na Sibiř.
Západní vlády vždy zkoušely zdiskreditovat ruskou revoluci tvrzením, že teror Stalinova režimu byl nevyhnutelný výsledek. Tvrdily, že revoluce vždy povede k tyranii. Ale Trockého myšlenky a boj ukázaly lživost tohoto názoru. Stalinův režim byl naprosto protichůdný k tomu, za co Trockij bojoval. Ve středu Trockého myšlenek a boje byla jeho víra ve schopnost
pracujících dokázat se osvobodit.
Trockij byl vtáhnut do vedení revolučního hnutí, když vlna boje ovládla Rusko v roce 1905. Právě ve věku 26 let byl zvolen za hlavu petrohradského Sovětu – jednoho z demokraticky volených dělnických výborů. S porážkou revoluce v roce 1905 byl Trockij carem opět uvězněn. Využil času ve vězení k psaní brožur a esejí, které propašoval ven. Argumentoval v nich, že by pracující mohli bojovat za socialistickou revoluci dokonce i v tak ekonomicky zaostalé zemi jako je Rusko. Viděl, že jakkoliv mělo Rusko většinu populace na venkově, byli
dělníci koncentrováni do obřích továren jako petrohradský gigant Putilov, který zaměstnával 40 000 dělníků.
Znovu byl poslán na Sibiř, znovu prchal přes zmrzlé pustiny do exilu, aby organizoval revoluční hnutí ze zahraničí. Trockého myšlenky byl obhájeny v roce 1917. Pracující rozdrtili starý carský režim a ustanovili vlastní stát. Pracující získali kontrolu nad továrnami, bankami, úřady a dopravními systémy. Rolníci zabrali půdu jejich despotickým vlastníkům. Bolševická strana vedená Leninem a Trockým byla schopna vést pracující v jejich boji za novou společnost. Trockij byl zvolen znovu hlavou Sovětu v Petrohradě. Hrál také rozhodující úlohu v budování nového dělnického státu. Dohodl mírovou smlouvu, když na novou vládu dolehly následky masakru v první světové válce. Byl hlavou Třetí internacionály, která měla podporu milionů lidí po celém světě. A vedl Rudou armádu o síle pěti milionů mužů, aby bránil revoluci před 14 cizími armádami a kontrarevolučními silami.
I přes tento obrovský úspěch Trockij tvrdil, že se revoluce musí rozšířit do zahraničí, aby přežila. Tragicky bylo dokázáno, že se Trockij nemýlil. Přestože
Rudá armáda odrazila invazi a útok kontrarevolučních sil, dělnický režim zůstal ekonomicky zdecimovaný a izolovaný.
Stalinova moc stoupla právě v situaci ekonomického kolapsu a mezinárodní izolace. V průběhu roku 1920 byla moc přesunuta do rukou rostoucí rstvy byrokratů soustředěných kolem Stalina. Jeho dogma ‚,revoluce v jedné zemi “ zničilo naděje na rozšíření revoluce. Později ve dvacátých letech se pustil do masivního programu industrializace, aby konkuroval Západu. K upevnění své vlády musel Stalin odstranit vzpomínky na rok 1917 a generaci, která uskutečňovala revoluci. Ve třicátých letech systematicky popravoval všechny vůdce revoluce ve vykonstruovaných procesech. Krvavou lázeň přežil jen velvyslanec ve švédsku. Nikdo jiný z Leninova generálního štábu z roku 1917 nepřežil.
Stalin zkoušel Trockého vymazat z dějin. Jeho osoba ještě stále připomínala výjevy z revoluce. Trockij podniknul smrtelný boj proti Stalinovi, kterého nazval ,,hrobařem revoluce“. V roce 1927 byl vyloučen ze strany a v roce 1929 vyhoštěn z Ruska a štván z jedné země do druhé. Stalin perzekuoval Trockého rodinu. Jeho první žena byla poslána na doživotí do pracovního tábora na Sibiř. Dvě z jeho čtyř dětí byly zavražděny agenty Stalina a jedno se zabilo. Další dcera zemřela kvůli podlomenému zdraví, když deportovali jejího manžela. I mnoho dalších členů širší rodiny bylo popraveno nebo “se ztratilo“. Navzdory osobní tragédii Trockij ve svém boji proti Stalinovi nikdy nepolevil. V řadě prací jako jsou jeho úžasné Dějiny ruské revoluce nebo Zrazená revoluce Trockij trval na tom, že stalinismus nemá naprosto nic společného se skutečnou revoluční tradicí.
Utlačování žen se vrátilo, buržoazní rodiny byly rehabilitovány a oslavovány a objevila se znovu prostituce. V exilu se Trockij nikdy nepřestal, ať byl na dalekém tureckém ostrově, norské vesnici nebo ve finále v Mexiku, pokoušet obnovit revoluční tradici založenou na odkazu ruské revoluce.
Trockij napsal některá ze svých nejlepších a nejdůležitějších děl v průběhu třicátých let v letech ekonomické krize, vzrůstu moci fašismu a příprav na druhou světovou válku. Trockého práce byla neocenitelná v poskytováni obrazu skutečné marxistické tradice. To je důvod, proč ho Stalin se svými hrdlořezy pronásledoval napříč kontinenty, aby se jim ho nakonec podařilo úspěšně umlčet. Vrah navštívil Trockého 20. srpna, aby mu ukázal článek o Rusku. Jak Trockij četl článek, agent mu zezadu rozbil hlavu horolezeckým cepínem. Na pohřbu bylo jeho tělo neseno předměstím Mexiko City a chudí, sklíčení lidé tvořili obrovské řady v ulicích.
Stalin ani přesto nemohl vymazat revoluční tradici, za kterou stál Trockij.
Trockého boj a jeho spisy umožňují nové generaci socialistů navázat na tradici socialismu zdola, tak jako to bylo inspirativní a prakticky použito v roce 1917. Když začne vzestup nové revoluce, bude to jméno Trockého a ne Stalina, které budou mít lidé na rtech. Jak si napsal Trockij, ‚,Pomsta historie je mnohem silnější než pomsta nejmocnějšího generálního
sekretariátu.“
