,,Bylo to kolektivní NE francouzské levice”

Karel
Košťál odešel po okuapci Československa v roce 1968 do Francie a tam
zůstal. Jan Májíček se ho ptal na kampaň, která doprovázela francouzské
referendu o euroústavě. Tento rozhovor vznikl na poslední chvíli,
protože jsme se s Karlem Košťálem setkali jen pár dnů před vydáním
tohoto čísla. Omluvte proto chyby, které se mohou v textu vyskytnout.

Ve Francii zvítězilo
v kampani o euroústavě Ne. Jak kampaň probíhala a jaké byli argumenty
proti?

Ve Francii jasně zvítězilo ne. 55% občanů hlasovalo proti
ústavě, proti evropské liberální ústavě s rozdílem 2 ¾ milionů hlasů.
Proti hlasovali kategorie občanů: dělníci 70%, nezaměstnaní 80%, komunisti 95%,
zelení 70% a i socialisté 60%, navzdory tomu, že vedení Socialistické strany (v
ČR ČSSD – pozn. red.) hlasovalo pro. Proti ústavě hlasovaly všechny sociální
skupiny, kromě penzistů nad 65 let. Proti hlasovala i vysokoškolská mládež.
Bylo to tedy ne jasné, masivní a hlavně levicové.

Argumentů bylo mnoho. Jednak demokratické, jednak sociální.
Argumentem demokratickým a politickým bylo, že tuto ústavu napsala, vytvořila,
nikým nevolená 112-ti členná skupina technokratů, tzv. mudrců, která si
dovolila předložit ústavu pro 450 milionů evropských občanů s tím, že to
je jediná možná ústava pro jedinou možnou Evropu na dalších padesát let. Toto
francouzský občan odmítl.

Občané spatřili v této ústavě, kterou si ostatně velice
dobře prostudovali – ve Francii bylo rozdáno 15 milionů výtisků – návod
k ekonomické válce všech proti všem v Evropě, ekonomické válce mezi
chudými a bohatými a ekonomické a sociální válce mezi bohatými zeměmi a novými
zeměmi, které přistoupily k EU. Tomuto chtěli zabránit, protože
francouzští občané jsou jednak proevropští a také se ukázali v této
kampani jako solidární, bratrští a občanští.
Jak vypadal kampaň
v praxi?   

Kampaň byla vedená Kolektivy proti evropské ústavě, které se
pomalu ale jistě přeměňovaly na Kolektivy za jinou Evropu. Tyto kolektivy
vznikaly od ledna, února letošního roku.Vzniklo jich celkem asi 900 po celé
zemi a organizovaly kolem 2300 veřejných shromáždění proti evropské ústavě. To
byla shromáždění, kam mohlo přijít 50 lidí na debatu, nebo to byly mítinky kam
chodilo 5000 – 6000 lidí. My v Grenoblu, náš kolektiv měl 100 lidí, jsme
zorganizovali přibližně 20 různých shromáždění a také 2 mítinky, na které
přišlo pokaždé 2500 lidí.

Byly to mítinky sjednocené levice. V tomto kolektivu
jsme byli my ,,neposlušní“ socialisté, přidali se komunisté, přidala se LCR
(League Communiste Revolutionaire, radikálně levicová strana – pozn. red.),
ATTAC (sdružení za zdanění příliš rychle se přesouvajícího kapitálu – pozn.
red.) a přidali se odboráři. To znamená, že na každém mítinku byli mezi řečníky
lidé z tohoto spektra. Skutečné sjednocená levice. Co žiji ve Francii jsem
něco podobného neviděl a nezažil. Byla to úplně jiná situace, která vznikla. Bylo
to prostě kolektivní Ne francouzské levice liberální ústavě, což možná znamená
nové časy pro francouzskou a evropskou levici.

Jak vypadá situace po
skončení vítězné kampaně? Jaký měla pro vás význam?

Jestliže tvrdíme, a máme pravdu, že francouzský levicový lid
se probudil, tak se probudila také francouzská levice. Zavládla velice dobrá
nálada. Samotný 29. květen byl výbuch radosti. Myslím, že jsme udělali velký
kus práce a nyní se klade otázka co dál? Nesmíme si nechat toto vítězství
ukradnout, protože liberální elity v zemi, včele s francouzským
prezidentem Chiracem, se tváří, jako by se nic nestalo, jako by liberální
Evropa musela pokračovat, jako kdyby říkali, že stejně jiné cesty není. Francouzský
prezident sice v pohnutých hodinách večerních 29. května řekl, že slyšel
hlas francouzského lidu, ale do 48 hodin jmenoval ještě liberálnější vládu, než
byla před tím. Francouzský levicový lid má dojem, že si z něj dělají
legraci. My si nenecháme toto vítězství ukradnout. Pokusíme se založit novou
platformu, novou levici, nové hnutí, novou levicovou stranu.

Co podle tebe znamená
francouzské Ne pro lidi v Česku?

Francouzské levicové Ne znamenalo, jak jsem již řekl, Ne
nedemokratické konstrukci Evropy, znamenalo Ne demontáži sociálního státu, Ne
demontáži sociálních výdobytků. Jinými slovy je to ANO jiné Evropě, je to ANO
spravedlivější Evropě, je to ANO Evropě, kde bude vládnout více sociálna, více
sociální spravedlnosti, více bratrství mezi národy, kde nebude vládnou
konkurence.

Čeští občané nejsou konkurenčními občany francouzských
námezdně pracujících, to jsou bratři. My jsme internacionalisti. Považujeme
české občany za bratry. Již Velká francouzská revoluce říkala, a k tomu se
stále hlásíme, že francouzský lid otevírá dveře a náruč bratrským národům
Evropy a náruč zavřel pouze tyranů.

V roce 1968 jsi
utekl z okupovaného Československa a přijel si do Francie. Jak na tebe
působila atmosféra té doby?

Rok 68 byl skvělý. To byla skvělá epocha. Já jsem přišel do
Francie až na začátku září 1968, čili jsem tady viděl intervenci vojsk
Varšavské smlouvy. Já jsem tedy neviděl na vlastní oči květnové a červnové
bouře, ale zažil jsem dobu poosmašedesátnickou, která byla stejně skvělá a
stejně strhující jako doba v květnu a v červnu. Mládež se tehdy
probudila, chtěla měnit svět a to se mi hrozně líbilo. Právě proto jsem
v této zemi až dodneška zůstal. V průběhu té kampaně proti euroústavě
jako kdybych zase viděl něco z toho roku 68. Viděl jsem opět mládež, která
chce měnit svět, měnit Evropu. Ten vítr toho osmašedesátého roku tady opět
zavál.

Jaký by byl tvůj vzkaz
lidem v Česku?

Já bych chtěl říct, že Francie je přední ekonomická a
politická velmoc Evropy a v této zemi 29. května, znovu opakuji, 15,5
milionů občanů řeklo STOP liberálně kapitalistické Evropě. Jinými slovy
Francie, jakožto velká evropská země, se dává na jinou cestu, než je cesta liberální kapitalistické Evropy. Já
si myslím, že by se lidé v ČR měli zamyslet nad tím, co se 29. května
stalo. Francie se vydá na jinou cestu, na spravedlivější společnosti,
spravedlivější Evropy. Tento emancipační prapor, prapor jiné Evropy, jsme my,
francouzští socialisté, vztyčili.

V Česku
se chystají volby a slyšel jsem, že nástup Modré šance ODS je nezastavitelný. Já
tady nebudu nikomu radit, ale řekl bych toto. Jestliže tady ODS zvítězí, tak
bude chtít strhnout Českou republiku na úplně jinou cestu. Jestliže ODS bude
chtít všechno zprivatizovat, jestliže bude chtít demontovat sociální stát, jestliže
bude chtít privatizovat nemocnice, školy atd., tak se Česká republika octne
v situaci, kdy půjde úplně jinou cestou než půjde Francie. Může nastat
rozpor. Na jedné straně občané Francie, kteří jdou cestou k větší sociální
spravedlnosti a na druhé straně občané České republiky, která by se přihlásila
k sociální nespravedlnosti a demontáži sociálního státu. Myslím si, že nad
tím je třeba se zamyslet. A vůbec si nemyslím, že Modrá šance je nepřekonatelná
a nezastavitelná.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •