Rozhovor s Egonem Bondym

M: Ten festival se
snaží o jakési navázání… Vy pro určitou skupinu lidí představujete vzor
nebo spíše symbol jasného společenského postoje
.

E.B.: Pane kolego,
tohle všechno je možný. Jde o tohle: underground skončil logicky svoje
dějiny a svou úlohu v roce 1990. V lednu 1990 došlo k dvěma věcem, jednak teda
přestal bejt ten jasnej útočnej cíl, kterej jsme měli, to jest sovětskej blok,
sovětskej režim a jeho podvrácení, tak to vodkráčelo. Tak, že tady zmizel předmět
práce, abych tak řekl. Za druhý protože skutečně nastupující establišment evidentně měl
obavu, že underground by mohl nějak divočit dál, tak v lednu 1990 udělal to, že
celý řadě předních představitelů undergroudu dal dekret na poslanecký místa a
druhý části  dal plukovnický hodnosti ve
Státní bezpečnosti, čímž se pochopitelně rozložil underground i, abych tak řekl, fyzicky podle
jednotlivejch osob. Bylo jen několik málo lidí, kteří podobnou “trafiku“
nepřijali – jako řekněme Magor,  kterej
samozřejmě se nedá svazovat nikdy ničím,
teda ani penězma, zvlášť když koneckonců věděl, že má krytý záda po této stránce. řekněme já, kterej jsem na takovýhle
věci taky vždycky sral, protože jsem byl od začátku persona non grata,
“čaroděj“, kterej s tim taky nechtěl nic mít. Tak jsem šel od věci rovnou.
Tak to bylo pár lidí z těch předních reprezentantů. No, ale to není kauzální
příčina, to je doprovodnej jev, kterej teda preventivně establišment rychle
udělal a ani ho dělat nemusel, poněvadž underground skutečně zemřel tím, když odkráčel zřetelnej protivník, kterej byl
terčem subverzivní aktivity undergroundu.
Proti němuž bylo nutno nejenom se bránit, ale hlavně mobilizovat mladý lidi z
určitý apatie. Ještě v osmdesátejch letech pořád přetrvával postoj, že to
zůstane víceméně na trvalo. Protože, když je ta pjerestrojka, tak se s
těma ámeričanama dohodnou a my prostě odpadnem. Pjerestrojka byl podvod. Faktem je, že underground ještě v druhý polovině
osmdesátých let svou funkci měl a hrál, jenomže v průběhu devadesátejch
let už jí byl raison d’être, protože si nedokázal vytvořit zřetelnej pracovní
cíl. Underground není pořádání rockovejch
koncertů, ať už v úplně pokleslý formě diskoték nebo v nějaký
alternativnější, nekonvenčnější či nekomerčnější podobě. Underground
stojí a padá s tím, že má subverzivní charakter, protože jinak jakákoliv alternativa je nesmysl. Dneska v
době neomezeného projevu v komerční oblasti nejde o žádnej kumšt a v
jiných oblastech nemáte šanci ani šokovat. To si můžete jít veřejně honit vocas
na náměstí a řeknete, že jste sexuální minorita. Víceméně se vám nic nestane,
ale nejenom, že se vám nic nestane, ani nevzbudíte pohoršení. Subverzivní cíl
znamená postavit se proti společenskému
řádu, pokud tento řád je nelidský. řád, který byl nastolen po roce devadesát, už samým holým faktem restaurace
kapitalismu, která znamenala podstatnou
restrikci sociálních vymožeností, které přece jenom zachovával i ten “socialismus“-simulující minulej
totalitní režim. To bylo skutečně něco,
co znamenalo, že společnost je
opět poruchová. Od momentu, kdy byla veřejně urbi et orbi vyhlášena
globalizace v mezinárodním měřítku, je jasný, že jde o krk prakticky všemu obyvatelstvu planety. V první řadě se jako základní
klíč určila rasová příslušnost a chudoba. Ani chudý ani barevný nejsou
plnoprávný lidi. To ovšem už je u Johna
Locka, samotného zakladatele liberalismu. Potom, řekněme
vědecky podloženo, u Adama Smithe. Už u Locka bylo divný, když tvrdil,
že všichni lidi jsou si rovni a svobodný atd. a přitom dal peníze do obchodu s
otroky. Protože to zřejmě byl výhodný obchod i přesto, že jsou si všichni
rovni. Stejně tak hovoří zřetelně o tom, že stejně tak nejsou plnoprávný lidi chudý. Chudý jsou chudý proto, protože nejsou
pilný, což je hřích a tím se vyřazují ze společnosti tzv. slušných lidí.
Z vrstvy chudých se rekrutujou vopilci,
smilníci atd. a je potřeba, aby byli nějak společensky interpretováni. Adam
Smith už otevřeně tvrdí, že to je
zbytečné obyvatelstvo, že to jsou zbyteční lidé, jimž je třeba zabránit
v rozmnožování a jež je třeba uzavřít do nějakejch pracovních táborů,
prostě nějak se jich zbavit. Tato tendence byla v začátcích liberalismu již takto teoreticky postulována.
Během devatenáctého století se to
řešilo tím, že bylo ještě možné obsazovat koloniální území a
podobně. Ve dvacátém století se to vyhrocuje. Dneska při nárůstu
populace
geometrickou řadou už to opravdu činí zásadní potíže. Určující je
charakter
současného zřízení od roku 1995, kdy byla globalizace oficiálně
zveřejněna. Její program byl
zveřejněn a je každému znám, alespoň ty první základní kroky, které
mají být
učiněny, jsou známy a už se podle nich všechny vlády řídí. To už jsme
opět ve
zcela nelidských poměrech, vůči nimž je potřeba zaujmout vysloveně
odmítavý,
protože slova jsou málo, subversivní postoj. Jedině pak může vzniknout
i
alternativní kultura a skutečně nějaký underground, který tu
alternativní
kulturu reprezentuje, vytváří, a také pochopitelně nejrůznějšími
způsoby, které
jsou v té které době dány technickými
možnostmi, zveřejňuje. My jsme měli jenom psací stroj, cyklostyl měl
jenom
čuňas. Skupiny tohoto typu se vyskytují stále častěji zejména ve všech
vyspělých zemích. Nemá to vůbec už ten charakter, nenapodobuje to,
nevstupuje
to do stop hippies a těch tendencí, které byly vysloveně empirickou
záležitostí
určité skupiny v podstatě maloburžoazní mládeže ve Spojených státech a
na západě. Má to dneska
úplně jiné formy, opustila se jakákoliv podoba organizační. Koneckonců
underground československý v
tomhle měl předstih, protože
žádnou organizační formu nevytvářel. To nebyla žádná organizace. Nemělo
to žádné vedení, žádné centrum,
žádné řízení, nic. To byla spontánní aktivita celé generace.
Pochopitelně byli tu lidé, kteří
přinášeli inspirativní podněty. Tím potom samozřejmě subversivní
aktivita
undergroundu byla absolutně samovolná a iniciativní ve všech koutech
republiky,
pak to mělo skutečně
cenu. Pokud se dnes uměle sdělovacími prostředky zneužívá toho, že
underground je cosi, co by mohlo být
zajímavé pro mladé lidi, tak je to nikoli pocta undergroundu, ale
urážka a zneužití undergroundu.
Když Plastici hrajou ve
španělským sále, tedy není to pocta undergroundu, ale je to urážka
undergroundu. Na druhou stranu se
Plastikům nedivirn, že tam šli hrát. Byl bych jim to klidně
odsouhlasil, kdyby se mě byl někdo ptal,
ano, jejich hudba patří k
mnohačetným projevům undergroundového společenství a je znakem toho, že
zde skutečně  byla vytvořena během posledních dvaceti let
podzemní kultura, která
plně obstojí před celou odbornou světovou veřejností, vlastně jediná
kvalitní
kultura, kterou za těch dvacet let jsme v československu zplodili,
protože nemůžeme počítat ani Hrabala,
ani autory disentu. Sdělovací prostředky to teď vytahujou, aby dělaly
dojem
jaký jsou pokrokový a progresivní. Ve skutečnosti je to mlžná clona,
protože praxe
undergroundu, plody undergroundu, kulturní inovace undergroundu a celý
nasměrování podzemní kultury v
letech sedmdesát až
osmdesát devět bylo zásadně jiný než ta bezzubá podoba, kterou dneska
masmedia prezentujou. účastnit
se na jakýchkoli akcích, které oslavují underground a skrz masmédia
ukazují jeho zásluhy, je
zpronevěření se základním
undergroundovejm postojům. Pravé udergroundové kultuře nemůže
establišment
vykazovat úctu, nemůže ji propagovat. Netýká se to alternativní kultury
jenom u nás, ale v
celosvětovém měřítku. Nikde nikdo, kdo dnes skutečně vytváří
alternativní kulturu
nebo určitá alternativní společenství, nepočítá s tím, že by šel k
masmediím a že by je
využíval. Z těchto důvodů je celý problém provozované revokace Druhé
kultury ve vzpomínkách umělým revivalem. Je to věc, s kterou nemůže
souhlasit nikdo, kdo ví, co je za všech historických časů přirozeným
obsahem a posláním jakékoli
alternativy, eventuálně undergroundu. S takovými věcmi já zásadně nemám
nikdy
nic společného a také mít nebudu. Do jaké míry bude schopna vaše
generace i při
tom masivním “brain-killingu“, nikoliv už jenom brainwashingu, který na
vás prováděj všechny
sdělovací prostředky od Patagonie až po Aljašku – jakým způsobem vy se
dokážete
vzchopit k tomu, aby jste znovu zaujali zcela zřetelný, jasně
artikulovaný subverzivní,
bojový postoj, který budete také prezentovat a všemi prostředky mezi
vašimi
generačními vrstevníky šířit a starší generaci ukazovat: “my tu jsme a my vám serem do ksichtu“,
tak to je na vás, jak si to najdete, ale pokud se budete vzhlížet jenom v tom, že je dneska
svoboda a že může chodit
po jevišti Jirous a hrát k tomu Psí vojáci, no tak to jste vedle jak ta jedle.

L : Ale to si  takhle nemůžete myslet o nás.To my jsme to
tak nemysleli jako revival.

E.B. : Já jsem
chtěl vyjádřit jenom své stanovisko k tomu, co s velkou nelibostí sleduju, že pro
řadu neinformovaných mladých lidí je to “vohřívání ty starý undergroundový
polívky“ jakousi příjemnou, osvěžující senzací, takovou lepší diskotékou,
domnívají se, že stačí poslouchat Muchomůrky bílé a že už jsou underground, nebo
že když si daj na plakát Che Guevaru tak
že to jako je dobrý. V takovým případě byste “srali mimo mísu“.
Otázka toho, že je
potřeba skutečně si uvědomit, že jestliže společnost je velice protilidská a má
ještě brutálnější protilidské cíle a programy a v nejbližších deseti, patnácti
letech je bude prosazovat celosvětově – tak jak se v této situaci postavit i v těchto
malých zemích, které jsou ve střední Evropě,
je pochopitelně otázka, kterou budete řešit vy, faktem je, že je možné
navázat kontakty s určitými seskupeními. Já neužívám rád ani termín hnutí protože, to už
nemá a nemůže mít ty organizační formy, které znalo devatenácté a dvacáté
století. Nabývá to forem nových. To si musíte hledat. Pokud někdo z vás se zabývá
aktivní uměleckou prací, tak si musí uvědomit, že už dnes nestačí nějaké
existenciální vzdychání, které se během devadesátých let tak rozmohlo,
bolestínská introspekce nebo koukání na měsíček… Nebo psát o tom, že jsem se vožral
a poblil. To je všechno hezký, ale je to opravdu příliš málo.  Konkrétní cíle totiž naleznete před vlastníma
očima, když byste šli do státní knihovny, kde je mimo jiné oddělení publikací
OSN. Tak velmi snadno najdete statistiky, ze všech možných oborů. Těch
statistik jsou metráky. Některé publikují přímo den za dnem. Například toho dne,
co spadly ty dva věžáky v New Yorku, zemřelo jenom hladem 35 000 dětí,
ale o tom se nepíše.
1.3.02