Co je normální?

„Podle svého smyslu žít je
nízké: šlechetný ten, kdo hledá řád a zákon.“


(Johann
Wolfgang Goethe)

řád a zákon stává se normou pro
celou společnost; jakékoli individuum, které je proti němu nebo mimo něj, se
stává vyvržencem. Jaké jsou ovšem rozměry toho řádu a zákonu, záleží na míře
svobodomyslnosti právě té skupiny, která momentálně řád a zákon utváří.
Normativní diktatura byla, je a pravděpodobně i vždy bude odrazem
celospolečenského hodnotového žebříčku. Postup posuzování norem pak evidentně
vychází ze sociálního, politického, ekonomického a teologického prostředí,
které se pro danou skupinu zdá určující.

Skupina fašistů ze sociálně
špatného zázemí s minimem peněz u sebe pravděpodobně nebude brát jako
normálního židovského obchodníka z dobré rodiny, který je silně věřící a
v portmonce si syslí nastřádaný mamon. Zpětná vazba bude zaručeně stejná.
A k tomu všemu je tu celospolečenské měřítko, které ani jednu skupinu
nepovažuje za normální, ačkoli obě jsou součástí veškerých jeho úvah. A ani
jedna si nemyslí právě o sobě, že by byla nějak nenormální ( rozhodně
v tom záporném slova smyslu je pro ni taková úvaha naprosto
nepřipustitelná ).

Zde se dostáváme k dalšímu
problému. Geniální vědec určitě není normální. Je výjimečný. Naproti tomu mladý
zpěvák pobíhající zuřivě po pódiu také není normální. Je to blázen, mešuge. Tak
by toto rozdělení brala většina společnosti. Ovšem pak zjistíme, že geniální
vědec je strůjce atomové bomby a bláznivý zpěvák se stane mluvčím hnutí, které
proti atomovým bombám bojuje. A co nyní? Kdo je génius, kdo je blázen?
Každopádně ani jeden z nich není normální. Z toho, dle mého názoru
vyplývá, že normalita nemá nárok být zárukou kvality člověka.

Naopak! Stát se normálním není
projevem moudrosti. Je to osobní zklamání, podlehnutí moci. Je to kolaborace
s cizími hodnotami a stává se naprostým potlačením jedinečnosti. Unifikace
individua znamená ztrátu krásy života. Kam by se poděly sny o velkém životě,
když takový by nebyl hodnotou? Žádná norma nemá právo vládnout. Žádné hodnoty
nemají právo vštípit se do veškerého smýšlení jen snad tato:

„Je jedno, co Vám říkám já, nebo kdokoli jiný,
stůjte za svým názorem a žijte za hranicemi individualismu – nesobecky a přeci
samostatně…“


Matěj Pálka

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •