Goodbye Lenin: Německo dnes a  tenktrát v jednom

Kdo již z recenzí zná motiv filmu Goodbye Lenin,
nebude asi jeho dějem příliš překvapen a těžko se zbaví pocitu, že je
zápletka poněkud přitažená za vlasy. Bohužel i značnou část vtipů lze
tak snadno předvídat. Samotný příběh se odehrává v Berlíně před a z
větší části po pádu berlínské zdi. Líčí život rodiny od níž odešel otec
na západ. Péči tedy převzala již kompletně matka – svérázná pedagožka
se smyslem pro spravedlnost i smyslem pro humor. Svým dětem se až téměř
do konce filmu jeví loajální vůči režimu bývalé NDR a přesvědčená o
jeho oprávněnosti. Ve Východním Německu se však schyluje k politickému
převratu. Matka se stane náhodnou svědkyní brutálního zásahu policie
proti demonstraci, při němž je zatčen i její syn. Po tomto zážitku ji
stihne infarkt a upadne do komatu, z něhož se probere až asi po roce a
půl. Lékař prohlásí její zdravotní stav za velmi vážný s rizikem
dalšího infarktu, již pravděpodobně smrtelného. Syn se obává, že by ho
matce mohlo přivodit zjištění náhlé změny poměrů, rozhodne se tedy již
zaniklé NDR oživit alespoň pro ni … Snímek si neklade za cíl
politickou analýzu, přirozeně kritizuje obludnost byrokratického režimu
ve Východním Německu s jeho monotónní propagandou, rovněž však ostře
ironizuje realitu nastupujícího kapitalismu, který zdaleka nevypadá
podle počátečních idealizovaných představ. Jistý politický postoj zazní
z úst syna coby vypravěče, když své matce dotváří dějiny NDR v duchu
internacionalistického, humanistického socialismu a říká, že se stále
jeho výtvor přibližoval zemi, ve které by chtěl žít. Většina vtipů
podle očekávání stojí na kontrastu mezi „najivitou“ starého světa NDR a
hrubou realitou nastupujícího kapitalismu. Postupně v průběhu děje se
osobnost matky a její chápání bývalého režimu ukazuje jako
rozporuplnější. českému divákovi se prostřednictvím filmu odkrývá (či
spíše jen poodkrývá) komplikovaný svět vztahů východních a západních
Němců a jejich poměr k vlastní minulosti. Velký důraz je kladen na
rekvizity, jež navozují atmosféru starého světa Východního Německa.
Estetické pojetí určuje architektura východního Berlína, vybavení bytu
s charakteristickými vzory tapet a bytovými doplňky i oblečení. Záměr
se tvůrcům zřejmě slušně podařil, jelikož se v oblasti NDR po uvedení
filmu do kin zvedla vlna zvláštního sentimentu. Nabízí se srovnání s
filmy s tematikou minulého režimu v českém prostředí, jako je povedená
komedie Pelíšky nebo (slovy mého kamaráda) ustěžované retro Pupendo.
Mezi nimi a filmem Goodbye Lenin je však podstatný rozdíl, jelikož
zápletka německého filmu dovolila poměry „dnes“ a „tenkrát“ přímo
postavit vedle sebe a srovnávat je v jejich kontrastu, z čehož ani
jeden stav nevycházel zvlášť lichotivě. Zaměřením na problematiku
vztahu bývalého východního a západního bloku, atmosférou i humorem bude
film jistě přitažlivý i pro české diváky a pokud mu odpustíte poněkud
nerealistickou zápletku, jistě se při něm docela pobavíte.

Tadeusz Szeryński
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •