Maďarská neřízená střela

{mosimage}I když se na konci týdne zdálo, že v Budapešti pouliční nepokoje ztrácejí dech a každodenní demonstrace proti premiérovi Gyurcsányovi slábnou, maďarské události nelze v žádném směru zlehčovat. Jde o jeden z projevů širší evropské krize, krize politických elit a stabilizační funkce liberálních demokracií.

Problém je všude stejný: vlády všech barev ztrácejí suverenitu ve volbě ekonomických a sociálních politik a tlačí většinu obyvatelstva k různým redukčním dietám jako k „jediné možné cestě“. Současně však jsou vystaveni suverenitě lidu u volebních uren. Jak se má globalizace nažrat a legitimní moc zůstat celá?
řešením tohoto rébusu je až příliš často organizované pokrytectví, celé sítě lží, kriminalizace politiky jako jedna z forem jejího „oddideologizování“, na němž se jinak pracuje „velkými koalicemi“ programů nebo i vládnutí „protichůdných“ stran. Hledá se „vůdce“, který by byl „přesvědčivý“ – a nic víc. Obsahy jsou nahrazovány osobami, které v televizních show polarizují společnost na pouhé fankluby, k jejichž mobilizaci stačí už jen podmíněný reflex.
Povolební „změny priorit“ jsou pak činěny s nadějí, že lidé snad už opravdu přestali myslet.
Je to docela možné. Maďaři nevyšli do ulic, nezapalovali auta, nedrali se do televize s protestním prohlášením anebo v tisícovkách nehřadovali v poklidném protestu před parlamentem, když vláda Ference Gyurcsánye – s poukazem na vstup do eurozóny – ohlásila sociální katastrofu: redukci zaměstnanosti ve státním sektoru (včetně nemocnic a škol) o 23 procent, zvýšení DPH u základního zboží denní potřeby z 15 na 20 procent, zvýšení cen elektřiny a plynu, platby za studium na vysokých školách. Budapešť vzplanula až po zveřejnění premiérových – několik měsíců starých, byť peprných – slov o tom, že před dubnovými volbami socialisté neříkali o chystaných hrůzách pravdu. A nedělali je!
Až mravní rozhořčení nad osobou – ne obrana sociálního zájmu – rozhýbala nohy demonstrantům, jejichž hněvu využily bojůvky extrémní pravice a rvavého fotbalismu.
Ale bitkařů není tak mnoho. Hlavní proud lidového hněvu byl dovedně odstaven na slepou kolej vlastenectví a antikomunismu. Jde to až do komična: na ulicích, ba na barikádách vlály maďarské vlajky. Kamery zachytily jednoho chuďase, na zemi okopávaného policií, kterak volá: „Vlastizrádci!“ Davy se dožadují, aby „rudí“ šli od válu. Vždyť Gyurcsány (narozen 1961) byl v roce 1989 šéfem komunistické mládeže – než se stal kapitalistou, jedním z nejbohatších mužů v zemi, premiérem a blairovským „modernizátorem levice“. Ještě nakonec praskne, že celá transformace Maďarska ke kapitalistické tržní ekonomice a liberální demokracii bylo jedno velké bolševické spiknutí, řízené kominternou velezrádných investorů.
Vypouštět džiny sociálního neklidu z hnědých lahví se nikomu rozumnému v Maďarsku asi nechce. Studenti odvolali vlastní manifestaci v obavách ze zneužití, přestože pouze – a zcela správně -měla být protestem proti školnému. Opoziční pravicová strana Fidesz Viktora Orbána sice vyslovila demonstrantům „solidaritu“, ale vlastní mohutnou demonstraci, svolanou na dnešek, raději odpískala. Vytloukat politický kapitál z událostí je třeba opatrně.
Ale kdo ví? Možná se dnes lidé v Budapešti sejdou stejně a spontánně. A bez zprostředkování politikou, bez artikulace reálných zájmů, které jsou zastřeným podložím současné „mravní“ krize, bude ještě hůř. Neřízená střela mívá nepředvídatelné následky.

Martin Hekrdla
Právo 23.9.06

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •