A hned se dal po nebi do hledání německých svatých, avšak žádný z nich nevěděl, kdo by venku čekající socialista byl. Tu konečněý mrzut dlouhým hledáním, šel ke Kristovi na poradu. Kristus uznal sice, že by socialista měl přijít do nebeského království, neboť na zemi hlásal spravedlnost, pravdu a lásku, ale poněvadž jeho nynější zástupci na zemské oblasti socialisty za neznabohy považují (a neznabozi přece do nebe nesmějí!), zakázal jemu vstup do ráje. šel tedy Petr oznámit Marxově duši, že do nebe nemůže.
Duše Marxova s tichým úsměvem vyslechnula odmítavou odpověď nebeského strážce i obrátila se k druhému útočišti dušíících vesmírem. šla a zatloukla na bránu pekelnou. Ďábel, který peklo střežil, ptal se opět: „Kdo jsi?“
„Karel Marx, socialista z Německa!“ odpověděla zase duše klidným a jasným hlasem.
Ďáblovi bylo toto jméno neznámo, i šel se zeptat k Luciperovi, vládci říše nářku a skřípání zubů, smí-li vpustit socialistu. Luciper bál se však, aby mu socialista peklo nepobouřil aneb stávku mezi čerty nespískal, a proto rozhodl, že socialista do pekla nesmí. Vrátnýřídil Luciperův rozkaz a odehnal vetřelce od brány, osopiv se na něho „Pakuj se odsud! Tady nemáš co dělat…!“
– – –
A nový úsměv rozhostil se na ustarané tváři odevšad štvaného ducha Marxova: ani nebeské, ani pekelné království není tedy určeno pro něho! Kam se má teď obrátit?
Však dlouhé váhání netížilo jeho hlavu: s nejbližším vánkem snesl se na zemské lány, na nichž umínil si založiti svůj věčný pobyt.
A od té doby chodí duch Marxův po zemi, naplňuje srdce ustaraných a potlačených dělníků nadějí na lepší život, na lepší, jasnějšíále nové a nové bojovníky přivádí do tábora socialistů, čímž míní přece jen dosíci království nebeského – ale již zde, na této zemské hroudě…!
{mosimage}