Pohádka o duchu Marxově

{mosimage}Když umřel Karel Marx, člověk a so­cialista, vznesla se jeho uvolněná duše vysoko nad zemské lány, na nichž jenom násilí a křivda svoji svrchovanou moc rozkládá, vysoko nad ten svět plný zármutku, slzí a protivenství, vysoko do volných, nekonečných prostorů všehomíra. A zamířila přímo ku bráně nebeské, neboť vždycky na zemi jenom pravdu a spravedlnost zastávala, chu­dých se ujímala, ponížené pozdviho­vala a povýšené pokořovala, jak zákon boží, v knihách prý lidem daný, hlásá a přikazuje.

Když byla duše Marxova na nebes­kou bránu zabušila a pokojně o přístup požádala, ptal se Petr, nebeský vrátný a klíčník: „Kdo jsi a odkud přicházíš?“ „Jsem Karel Marx, socialista z Německa!“ odpověděla duše hlasem jas­ným jako zvuk polnice, volající spáče k bdění a k ostražitosti. „Počkej  chvíli,“   zarazil   se   Petr   nad podivnou odpovědí, „zeptám se, mohu-li tě vpustit!“

A hned se dal po nebi do hledání němec­kých svatých, avšak žádný z nich nevě­děl, kdo by venku čekající socialista byl. Tu konečněý mrzut dlouhým hledáním, šel ke Kristovi na poradu. Kristus uznal sice, že by socialista měl přijít do nebeského království, neboť na zemi hlásal spravedlnost, pravdu a lásku, ale poněvadž jeho nynější zástupci na zemské oblasti socialisty za neznabohy považují (a neznabozi přece do nebe nesmějí!), zakázal jemu vstup do ráje. šel tedy Petr oznámit Marxově duši, že do nebe nemůže.

Duše Marxova s tichým úsměvem vyslechnula odmítavou odpověď nebes­kého strážce i obrátila se k druhému útočišti dušíících vesmírem. šla a zatloukla na bránu pekelnou. Ďábel, který peklo střežil, ptal se opět: „Kdo jsi?“

„Karel Marx, socialista z Německa!“ odpověděla zase duše klidným a jasným hlasem.

Ďáblovi bylo toto jméno neznámo, i šel se zeptat k Luciperovi, vládci říše nářku a skřípání zubů, smí-li vpustit socia­listu. Luciper bál se však, aby mu socia­lista peklo nepobouřil aneb stávku mezi čerty nespískal, a proto rozhodl, že socialista do pekla nesmí. Vrátnýří­dil Luciperův rozkaz a odehnal vetřelce od brány, osopiv se na něho „Pakuj se odsud! Tady nemáš co dělat…!“

 – – –

A nový úsměv rozhostil se na ustarané tváři odevšad štvaného ducha Marxova: ani nebeské, ani pekelné království není tedy určeno pro něho! Kam se má teď obrátit?

Však dlouhé váhání netížilo jeho hlavu: s nejbližším vánkem snesl se na zem­ské lány, na nichž umínil si založiti svůj věčný pobyt.

A od té doby chodí duch Marxův po zemi, naplňuje srdce ustaraných a potla­čených dělníků nadějí na lepší život, na lepší, jasnějšíále nové a nové bojovníky přivádí do tábora socialistů, čímž míní přece jen dosíci království nebeského – ale již zde, na této zemské hroudě…!

{mosimage}

PERUN

Původně ze satirického časopisu šlehy z 22. července 1899, vyšlo v v Literárních novinách 50/06.
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •