Změna klimatu

{mosimage}Kdyby mezi nás přijel zdejších poměrů zhola neznalý cizinec, z nicotných dějů zobrazovaných médii, ze směšných politických tahanic, a dokonce ani ze strojově racionálního, ale každým coulem nesmyslného počínání byznysu by neměl sebemenší šanci pochopit, že nejvážnějším problémem, kterému česká společnost v tomto prosinci rozkvétajících třešní čelí, je změna klimatu.

Kdyby mezi nás přijel zdejších poměrů zhola neznalý cizinec, z nicotných dějů zobrazovaných médii, ze směšných politických tahanic, a dokonce ani ze strojově racionálního, ale každým coulem nesmyslného počínání byznysu by neměl sebemenší šanci pochopit, že nejvážnějším problémem, kterému česká společnost v tomto prosinci rozkvétajících třešní čelí, je změna klimatu.

Předseda vlády by drmolil cosi o sedmi statečných (aniž by měl zbla ponětí o neodolatelných nabídkách práce za jeden dolar), předseda lidovců o tom, proč je barevným lidem nejlépe v barevných kontejnerech za městem, předseda zelených by v tričku s duchaprostým nápisem pronesl něco užitečného o jízdách kamionů či předčasných volbách, předseda sociálních demokratů by se tvářil ustaraně a nejspíše by prosil o pomoc s hledáním některého ze svých poslanců a s komunisty by si nejspíše ani náš cizinec mluvit netroufal. Prezident by o tématu klimatických změn možná sám od sebe s neskrývanou ochotou i cosi odpřednášel, avšak způsobem, který by sebezdvořilejšího cizince nutil přemýšlet, proč jen český ústavní systém neobsahuje někdy až k nezaplacení užitečnou instituci impeachmentu. Totiž možná ani Mongolové by nesnesli, aby byl jejich prezidentem člověk, který o klimatických změnách mluví podobně učeně jako David Irving o holocaustu.

Nuže alespoň pro záznamy budoucího historika, který možná bude jednou zkoumat, zda jsme všichni kráčeli, jak v jednom ze svých posledních esejů pravil Eduard Goldstücker “v bdělém stavu do katastrofy”, shrňme deset opatření, která by měla česká vláda začít od příštího týdne provádět, aby i náš stát realisticky přijal svůj díl odpovědnosti za problém, nad nějž dnes zřejmě není většího. Následující text je kulturně upraveným překladem souboru opatření, které britské vládě v deníku The Guardian před šesti týdny navrhl George Monbiot.

1. Stanovit cíl omezení produkce skleníkových plynů o devadesát procent do roku 2030.

2. Stanovit každému občanu kvótu skleníkových plynů, které může ročně vyprodukovat v podobě elektřiny, otopu, pohonných hmot, dopravy. Se zbytkem může obchodovat, a to i s podniky. Limit stanovit na čtyřicet procent současného reálného stavu. Systém zavést k 1. lednu 2009.

3. Zavést zcela nové normy pro výstavbu nových budov. S okamžitou účinností zavést zákon, podle nějž nájemné lze zvyšovat pouze v bytových domech splňujících přísné energetické parametry. Uzákonit, že počínaje rokem 2012 musejí být všechny nové obytné domy stavěny podle německé normy pro pasivní domy (nevyžadují žádné vytápění).

4. Zakázat prodej přímotopů, neúsporných žárovek, zavést systém diskrimančního zdanění všech výrobků, které mají nižší energetickou účinnost, než dovoluje stav technologií, naopak daňovými úlevami podporovat ty nejúčinnější. Každoročně v těchto daňových parametrech přitáhnout šrouby.

5. Zahájit masivní státní program pro výstavbu větrných a malých vodních a pro získávání energie z biomasy. Přesunout sem polovinu prostředků z rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany.

6. Stanovit, že jeden pruh na dálnicích je s okamžitou platností vyhrazen pouze pro autobusy.

7. Uzákonit, že všechny čerpací stanice musejí s okamžitou platností nabízet i elektrické pohonné jednotky.

8. Zastavit výstavbu a rozšiřování jakýchkoli dalších cest. Všechny prostředky z této kapitoly převést na programy směřující k překonání klimatických změn.

9. Okamžitě zastavit rozšiřování letišť a postupně snižovat jejich kapacitu. Okamžitě je třeba zadat vypracování programu snížení množství vzletů a příletů na našem území k roku 2030 o devadesát procent.

10. Zákonem k roku 2012 zakázat provoz hypermaketů a supermarketů, které pak nahradí malé obchody a rozvážkové služby. Supermarkety a hypermarkety potřebují ohromující množství energie, čistě pro srovnání šestkrát více na metr čtvereční než továrny. Přitom podstatná omezení jsou zde prakticky nedosažitelná. Zato malé obchody potřebují při stejném obratu zhruba pět procent energie. Rozvážková služba spotřebuje o sedmdesát procent méně pohonných hmot při stejném objemu zboží.

George Monbiot ukončil svůj návrh v Guardianu těmito slovy: “Změna klimatu je více než morální otázkou, jedná se o hlavní morální otázku jednadvacátého století. A existuje ještě jedno zavrženíhodnější stanovisko, než je popírání existence změny klimatu. Stojí na něm každý, kdo si je vědom, že problém existuje, uznává, že povede ke katastrofálním důsledkům, a přitom nedělá nic pro zavedení kroků, které by mohly katastrofu odvrátit.”

Pro naše poměry je jasné, že se to neobejde bez ještě jiné změny klimatu, v tomto případě skrz naskrz příznivé. Je potřeba investovat do schopnosti české společnosti takto myslet a o takových věcech diskutovat. Začít by se mohlo třeba krokem odtažitým jen zdánlivě a to ještě při pohledu notně povrchním: uzákoněním jednoho procenta na kulturu. Myslet takto systémově a podle toho konat bylo by úkolem pro Stranu zelených, kdyby u nás nějaká byla. Takto to zůstává na občanskou společnost a ze všech vlivných stran nejspíše na sociální demokracii, kdyby se už konečně mohla začít věnovat jiným věcem než hledání svých poztrácených poslanců.

Jakub Patočka
Text vyšel v Literárních novinách 11.12.06

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •