Na začátek bychom rádi pogratulovali Hizballáhu, že porazil Izrael, který byl donucen se stáhnout z Libanonu. Ale řekni nám: Spojené státy mají Hizballáh na seznamu teroristických organizacích a to je taky verze, kterou přejímá většina medií. Nicméně i korespondenti CNN mluví o Hizballáhu jako o hnutí. Co je tedy Hizballáh?
Hizballáh je organizace, která vznikla v roce 1982, v průběhu občanské války. Je nástupnickou organizací sítě Al-Aman. Dnes stojí včele Hizballáhu Hassan Nasralláh. Pro mě je Hizballáh armádou Libanonu. Libanon je malý stát, žijí v něm jen 4 miliony lidí a nemá tak velkou armádu, aby se dokázal ubránit. Hizballáh to dokázal. Je, pravda, podporován íránem, stejně jako je Izrael podporován USA.
Co znamená ,,relativní“ příměří?
Během těch 6 let docházelo k drobným střetů. Izrael někoho zajal, Hizballáh někoho zajal… Napětí se pomalu začalo stupňovat. Válka je výsledek toho všeho.
Zpět k Hizballáhu…
Dnes je to pro mě docela smutné. Lidé v české republice i v Evropě když slyší jméno ,,Hizballáh“, ihned si představí nějakou teroristickou síť, která zabíjí nevinné lidi. To není pravda. Hizballáh je politická strana, která je v parlamentu. Od příměří v roce 2000 Hizballáh, až na výjimečné případy, kdy se musel bránit, nebojoval. Hassan Nasralláh mohl být i prezidentem, ale odmítl to s tím, že cítí zodpovědnost za jih Libanonu a tomu se chce věnovat. Kdo bránil Libanon při nedávné invazi?Hizballáh. Takže jak jsem říkal, Hizballáh je pro mě především libanonská armáda. Státní armáda je totiž příliš malá a neschopná čelit tak silnému protivníkovi jako je Izrael.
Ale Hizballáh je víc než jen armáda. Mezi jeho členy jsou dobrovolníci, kteří pomáhají v místech kde je to třeba. Zajišťují různé sociální projekty a práce, které stát nedokáže zajistit.
Jak bys stručně popsal situaci před vpádem Izraelských vojsk?
Já jsem byl v Libanonu minulé léto. Ne nadarmo se mu říká ,,švýcarsko Východu“. Rostla životní úroveň, turistický ruch byl nevídaný. Samotný Bejrút je moc krásné město. Pravda v některých vesnicích se ještě žije postaru, ale mnohde je už např. internet. Libanonský stát se postavil na nohy. Bohužel po izraelském útoku bude třeba začít téměř od začátku.
A jaká je situace nyní? Co se změnilo?
Je důležité si uvědomit, že v Libanonu jsou 4 významná náboženství. Drúzové, muslimští sunnité a šíité, a křesťané. Je pravda, že existuje jisté napětí, zvláště kvůli minulosti. Ale moji přátelé, kteří pocházejí ze všech těchto náboženství, byli a jsou zastánci Hassana Nasralláha. Někteří křesťané mají dokonce doma jeho fotku. Je to pro nás vzor, člověk který pomáhá Libanonu.To bylo před útokem. Po něm se popularita Hizballáhu ještě zvýšila.
Pokud je Hizballáh tak populární, proč má tak slabá zastoupení v parlamentu?
Poslední volby byly první, ve kterých se Hizballáh do parlamentu dostal. Původně ani nechtěl kandidovat. V parlamentu mají většinu drúzové a křesťané, protože ti jsou tam odjakživa. V posledních letech ale začal Hizballáh cítit, že by bylo vhodné být ve vládě, protože se stávalo, že na jihu chvíli šla elektřina, chvíli nešla, zatímco na severu šla pořád. Z pozice vládní nebo i parlamentní strany se dá takovému utlačování zabránit.
Samozřejmě, pokud by se rozhodl, byly by jeho výsledky ve volbách mnohem lepší. Klidně by mohl vládnou celému Libanonu.
Co je cílem Hizballáhu?
To, co celého arabského světa: osvobodit Palestinu.
Kdo vyprovokoval tuto válku? Oficiální verze je, že Hizballáh unesl dva izraelské vojáky.
Na jihu Libanonu je situace napjatá už dlouho. Za několik posledních let Izrael zajal nepočítaně libanonských civilistů a vojáků. Hizballáh také zajal nějaké izraelské vojáky. Takto tam ale fungovalo několik posledních let. Nicméně Izrael potřeboval ukázat, že je pánem na Blízkém Východě, a tak si našel záminku.
To přeci nedává smysl rozpoutat válku kvůli dvou vojákům. Voják nastupuje do služby s tím, že může být zajat nebo zabit. Navíc Libanon a Izrael jsou stále ve válečném stavu. Jsou snad dva zajatci důvod, aby umírali civilisté po celém Libanonu?
Nedávno se na internetu objevila fotografie dvou Libanonců, kteří nad troskami budovy vyvěsili transparent s nápisem: ,,Made in USA“. Jaká je podle tebe role Spojených států v tomto konfliktu?
Spojené státy stojí v pozadí. Izrael má veškeré vojenské vybavení a zdroje od USA. Dokonce přišla i speciální zásilka raket. Stejně jako v Korejské válce. Severní Korea byla podporována Sovětským svazem, Jižní Korea Spojenými státy. Izrael by se bez podpory USA k útoku neodvážil, ale jakmile malý Libanon podpoří írán nebo Sýrie, už je to špatně. V televizi se pak říká: ,,Podívejte na ten írán, jak je strašný, on podporuje Hizballáh.“
Myslíš si, že je nějaká souvislost mezi ofenzívou Izraele v Gaze a útokem na Libanon? Ten uváděný důvod byl stejný.
Ten důvod už jsem zmiňoval. Jde o to, aby Izrael dokázal, že je pánem v tomto regionu. Proto začal znovu útočil v Gaze a provedl ofenzivu na jih Libanonu. Zaútočit na Sýrii by vyprovokovalo příliš velký konflikt. Záměrem bylo ukázat, že tu pořád je.
Ten záměr nevyšel a nyní je hluboká krize jak v Izraeli, tak v Bílém domě. Nicméně, jak hodnotíš příměří?
špatně. Prezident Libanonu sice rezoluci OSN přijal, ale ta obsahuje odzbrojení Hizballáhu. To je to samé, jako kdyby Hizballáh prohrál. Izraeli šlo vždy o jeho odzbrojení, protože to byla jediná síla, která dokázala Libanon ubránit. Jakmile by k odzbrojení došlo, byl by celý jih nechráněn. Pokud by se Izrael rozhodl tam někoho zatknou nebo znovu zaútočit, kdo bude místní bránit? Libanonská armáda těžko.
Podle mého se ale Hizballáh odzbrojit nedá. Bohužel bude boj pokračovat, protože Izrael se s tímto nesmíří. Hizballáh samozřejmě není pro válku, ale to se má nechat jen tak odzbrojit? To je to samé, jako kdyby se řeklo: tak a teď odzbrojíme Anglii, aby nemohla zaútočit na Německo. Izrael se bojí Hizballáhu, protože poznal, že to je síla, která mu může vzdorovat.
Popularita Hizballáhu byla hodně vysoká už před válkou, ale teď ještě stoupla. Jaký to má dopad na politickou situaci na celém Blízkém Východě?
Dopad je velice silný. Hizballáh dokázal něco, co se nikomu předtím nepovedlo. Dokázal se ubránit.
vyšlo v Solidaritě č.4, září 2006
