Antikapitalismus a ústava

Vzhledem k argumentům, kterými ministerstvo odůvodnilo své
rozhodnutí o rozpuštění KSM, je důležité zabývat se otázkou antikapitalismu
z hlediska souladu tohoto s ústavním pořádkem české republiky.

Je snaha o odstranění
systému, založeném na soukromém vlastnictví výrobních prostředků v rozporu
s článkem 11. Listiny základních práv a svobod? 1. odstavec, 1. věta
článku 11. praví: „Každý má právo vlastnit majetek.“ Tuto normu je třeba
vykládat s ohledem na systematické zařazení mezi „Základní lidská práva a
svobody“ (hlava II.) jakožto způsobilost každého být subjektem vlastnického
práva, jako právo každého disponovat věcmi jakožto podmínkami své existence,[1] a to
ve formě vlastnictví, tedy nejvyššího právem chráněného panství osoby nad věcí.
Protože kdyby nebylo garantováno právo každého na nejvyšší panství nad věcmi…
životními podmínkami, pak by byl jednotlivec nezpůsobilý k vlastnickému
právu trvale v područí jiného, kdo by možností nejvyššího právního panství
(tedy vlastnictví disponoval). Tím by byla pochopitelně zpochybněna svoboda i
lidská důstojnost.

Způsobilost
k vlastnictví však není neomezena. Ne každý je způsobilý vlastnit cokoli.
Ve druhém odstavci článku 11. totiž zákon stanoví, který majetek nezbytný
k zabezpečení potřeb celé společnosti, rozvoji národního hospodářství a
veřejném zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce, nebo určených
právnických osob. A může politická moc stanovit prostřednictvím zákona, že
výrobní prostředky (zcela nebo zčásti) mohou být z důvodů uvedených
v tomto odstavci jen ve vlastnictví státu nebo obcí? Odpověď zní ano
(pakliže se jim podaří důvody článku dvě pro tento účel obhájit, pochopitelně).
V takovém případě přestanou být fyzické osoby ze zákona prostě právně
způsobilé k soukromému vlastnictví výrobních prostředků jako takových,
nejen k vlastnictví konkrétních věcí jako v případě vyvlastnění,
vlastnictví k výrobním prostředkům ve výše uvedeném případě zanikne pro nezpůsobilost
subjektu k takovému právu. Je potřeba v takovém případě zaplatit
náhradu? Odpověd• zní ano. Je to analogické jako u vyvlastnění. Zde Listina
výslovně stanoví náhradu jako jednu z podmínek vyvlastnění. A i kdyby tak
explicitně nestanovila, bylo by vyplacení náhrady z hlediska Listiny
nezbytné. Odejmutí vlastnického práva bez náhrady by totiž bylo v rozporu
s ustanovením článku 1. Listiny, kde se praví: „Lidé jsou svobodni a rovni
v důstojnosti a právech.“ Někteří vlastníci ( ti, jejichž vlastnické právo
bylo odejmuto) by tak byli znevýhodněni vůči těm, jimž bylo zachováno.Výslovná
možnost vyvlastňovat, obsažená v ústavně První republiky je tak porušení rovnosti
lidí v právech. Toto vše, co bylo řečeno, platí nejen pro vyvlastnění, ale
i pro zánik způsobilosti vlastnit podle 2. odstavce článku 11. Listiny. Vezměme
si příklad, kdy někdo investuje kupříkladu do továrny a druhý stejnou částku
do, řekněme, starožitností. Továrna prvního bude znárodněna, starožitnosti
druhému však zůstanou. Stát zde jednoho zbavil majetku a druhého ne. Jasný
příklad nerovného zacházení.

V takovémto případě by proto
bylo lepší ptát se, jestli podle Listiny lze omezit vlastnické právo co do
kvantity. Podle odstavce 2. článku 11. to možné není. Ovšem, jakoukoli právní
normu, tedy i čl.11 je třeba vykládat v kontextu ostatních norem, jako
systém. Z tohoto hlediska je možné se ptát: Není způsobilost
k vlastnictví vykládaná jako kvantitativně fakticky neslučitelné
s ostatními právy zaručenými Listinou? Zejména pak s článkem 1. větou
první „Lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti a právech“. Je na nás,
stoupencích radikální levice, abychom dokázali, že tomu tak skutečně je a právo
vlastnit majetek není co do výše chápat jako neomezené.

Daniel Koval


[1] Důvodová zpráva ke čl. 11
Listiny tvrdí: „ Právo vlastnit majetek (čl. 11) je zařazeno mezi základní
lidská práva a svobody z toho důvodu, že osnova je pojímá jako právo na
vlastnictví,  tj. právo přisvojovat si
hodnoty, které podmiňují lidskou existenci a patří k přirozeným právům
člověka.“ 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •