Charlie Chaplin v Plusu

Dne 17.8. 2006 se mihla bez větších komentářů českými médii zpráva o
demonstraci odborářů ze sítě diskontních prodejen Plus v čR. Přestože
prostor věnovaný této zprávě byl malý, je tak trochu veřejným tajemstvím, že pracovní
podmínky v supermarketech jsou alarmující.
Pojďme se tedy podívat na kauzu zaměstnanců prodejen Plus.

Ve zmiňovaný den se před prodejnou diskontu Plus v Mostě (prodejna
byla vybrána poblíž německých hranic, aby umožnila účast i německých odborářů)
sešlo asi padesát zaměstnanců z celé čR. Protestovali tak proti šikaně
nadřízených, proti neplaceným přesčasům a obecně nevyhovujícím pracovním
podmínkám. Manažer ve fešném obleku se prý v prodejně přiblížil
k vystavenému zboží, rozházel je po podlaze a pak zaměstnancům řekl, že
tam mají bordel. Zaměstnanci jiné pobočky museli nožíkem vydloubávat trávu na
parkovišti před prodejnou, která měla přivítat návštěvu manažerů
z Německa. Vedoucí prodejny měl dokonce za úkol povolat na tuto práci i
zaměstnance z dovolené.

Je téměř univerzální pravdou, že prodejny Plus (a jim podobné) fungují s
minimálním personálem. Provoz zajišťují jedna, dvě prodavačky, které mají
markovat na pokladně, obsluhovat zákazníky, doplňovat zboží a případně zároveň uklízet
prodejní plochu. Jistě si dovedete představit, jak provoz prodejny, která má
otevřeno často 12 i více hodin denně, sedm dnů v týdnu včetně svátků, asi
vypadá. Zaměstnanci, kteří mají volno, jsou někdy nuceni mít pohotovost, což
v praxi znamená, že naběhnou do práce na 30 minut, aby se ten den
pracující kolega mohl vůbec naobědvat.

A co ostatní přestávky a pauzy na WC? Přestože podobné prodejny nabízejí
zákazníkům i zaměstnancům zmiňovaný evropský standard, platově se pohybují
zaměstnanci českých poboček řetězce Plus pod tuzemským průměrem. Přesčasy se
neplatí a tak není divu, že frustrovaní prodavači nemají pro zákazníka ani
pozdrav natož úsměv. O vlastním potěšení z práce ani nemluvě. A proč taky?
Hrůzné je, že podobně zdeptané pracovníky Plusu najdeme v Evropě všude, ve
španělsku, v Belgii, v Německu nebo v Polsku.

S rozšířením obchodního trhu v čR se stalo zaměstnání
v supermarketu jedním z nejdostupnějších, nejžádanějších, ale také
nejzneužívanějších. V duchu převládajícího tržního myšlení se vyspělost
země v dnešním světě neposuzuje podle sociálních výhod zaměstnance, ale podle
toho, v kolika nonstop otevřených supermarketech si lze nakoupit. Podle
toho, kolik je poskytováno příležitosti k tomu utratit a vydělat peníze.

Ve svém okolí i v zaměstnání se jako asi většina setkávám
s lidmi, kteří v podobných podmínkách pracovali nebo pracují. Všichni
mají více méně stejné zážitky. Pracují pod neustálým stresem z fyzické únavy
a z přetažení, ale i ze strachu a nátlaku nadřízených a zákazníků nebo
z potlačování základních fyzických potřeb. Nejeden zaměstnanec odešel
kvůli psychickému selhání na nemocenskou. Je tedy s podivem, že
v Mostě šlo teprve o první demonstraci odborářů z diskontních
prodejen. K demonstraci došlo teprve potom, co odboráři dvacet tři měsíců
neúspěšně jednali s managementem o kolektivní smlouvě a snažili se zlepšit
pracovní podmínky. Ty se prý významně zhoršily právě v posledním roce po
změně vedení řetězce.

Výše popsané je však jen jednou stranou mince. Ve své praxi školní
psycholožky se setkávám ještě s odvrácenou stranou problému nočních
osamělých vybalovačů a pokladních. Nezřídka totiž děti, které se potýkají
s výchovnými, učebními nebo i psychickými problémy, jsou děti rodičů
(častěji rodiče samoživitele), kteří zmiňované povolání vykonávají.

Tyto děti jsou vzhledem k absenci rodiče v rodině (celodenní nebo
celonoční směny) nebo vzhledem k jeho psychickému a fyzickému vyčerpání po
směně, vystaveny zvýšenému riziku patologického chování. U těchto dětí se
častěji objevují problémy se zvládáním učiva, na vyučování chodí nedostatečně
připraveny, jsou pravděpodobněji vystavovány riziku drogových či herních
závislostí, záškoláctví, šikaně, či jiným formám tzv. poruch chování. Dělnická
třída se v západním světě přesouvá čím dál častěji od továrních výrobních
pásů k pokladním pásům supermarketů. Styl práce, její podmínky a
v neposlední řadě její psychologický efekt na organismus člověka a na jeho
soukromí je ale velice podobný. Po „celodenním pípání“ u kasy, jak uvedla jedna
brigádnice z prodejny Globus, neměla daleko od stavu, ve kterém se
nacházel dělník ve slavném filmu Charlie Chaplina „Moderní doba“.

Helena Franke
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •