Co ukázaly volby v Německu?

Parlamentní volby v Německu byly plné
překvapení. Kromě toho, že nemají jasného vítěze, předvolební uskupení WASG a
Levicové strany s více než osmi procenty hlasů překvapivě zabodovalo. Jaké
pohnutky německých voličů tu hrály svou roli a čeho je těchto osm procent
důkazem?

Německo odmítlo sociální
destrukci

Voliči
nepodpořili Agendu 2010 kancléře Schrödera, největší program devastace
sociálního systému od roku 1945. SPD ztratila ve srovnání s volbami
v roce 2002 takřka dva a půl milionu voličů. Jeden milion z nich
přešel k předvolebnímu uskupení WASG a Levicové strany, které společně
s odbory a mnohými dalšími ostře vystupovalo jak proti Hartzu IV, tak
proti Agendě 2010.

Nutno
podotknouti, že se SPD podařilo zabránit ztrátám ještě větším. Ve volebním boji
se totiž vyhranila především vůči CDU-CSU jako (alespoň v tomto kontextu)
ochránkyně sociálního státu a práv pracujících. Až 46% voličů SPD udalo, že
otázka sociální spravedlnosti pro ně byla rozhodujícím kritériem.

CDU-CSU
ztratila v porovnání s rokem 2002 dohromady přes 1,9 milionů hlasů. A
to přesto, že ještě na počátku volebního boje by podle průzkumu veřejného
mínění CDU volilo 49% dotázaných. Podporu tato strana ztratila poté, co její
předsedkyně Merkelová představila svůj plán na „boj s chudobou a nezaměstaností“
– ještě nižší daně pro podnikatele, zvyšování daně z přidané hodnoty,
rozsáhlé škrty daňových zvýhodnění pro pracující ve směnném provozu atd. Když
začala CDU diskutovat o privatizaci důchodového systému a pětadvacetiprocentní
dani pro všechny, podpora občanů vzala rychle za své.

Jako skutečný
vítěz z volebního boje vychází Levicová strana. Získala o 2,2 miliony
hlasů více, nežli PDS v roce 2002, a to i přesto, že neustále sloužila za
terč ostatním stranám i velkým německým médiím, které proti jejím čelným
představitelům vedly nenávistnou kampaň. Mnoho lidí volilo levici, protože
ztratili důvěru v politický systém. Podle průzkumu volebního mínění
poklesla důvěra v politické strany v Německu z 41% (údaj
z roku 1995) na pouhým 17%. Více než polovina voličů Levicové strany navíc
vypovídá, že důvodem jejich rozhodnutí bylo především zklamání
z neoliberálního směru, jímž se parlament začal ubírat.

Po volbách – co dál?

Volební úspěch Levicové strany může být významný
z několika důvodů. Za prvé, je důkazem změny politického klimatu uvnitř
hranic našeho západního souseda. Za druhé, vzniká tu šance nadále ovlivňovat
veřejné mínění a rozšiřovat tak možnosti odborů a sociálních hnutí
v Německu.

Nicméně neměli bychom podléhat dojmu, že nečekaný úspěch Levicové strany
ve volbách může způsobit, že by se zkušenosti hnutí mohly z ulice přenést
do parlamentu. Lépe řečeno – oněch více než osm procent pro Levicovou stranu
neznamená v oblasti praktické politiky takřka nic. (Vzpomeňme na stranu
německých Zelených, která se ze strany, jež měla reprezentovat hlas sociálního
hnutí, stala přes všechny dobré úmysly obyčejnou stranou mocenskou – a to
v příčinné souvislosti s běžnou parlamentní praxí.) Skutečně významná
jsou tato procenta pro Levicovou stranu jako ukazatel nálady v německé
společnosti. Průzkumy veřejného mínění ukázaly, která kritéria byla pro
německého voliče nejpodstatnější. Byl to především sociální tón, na nějž jejich
uši slyšely. A to, že ke skutečným změnám po volebním úspěchu Levicové strany
zřejmě nedojde, není v tomto smyslu důležité. Důležité je to, že většina
německé společnosti již odmítá slyšet na neoliberální rétoriku předních
politiků. A i v případě, že se další úspěchy, tentokrát na parlamentní
půdě, již nedostaví, i toto zjištění je možno za úspěch považovat.

Alžběta švarcová
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •