Daniel Ortega: proměňující se chameleón

V roce 1979 byla čtyřicetiletá diktatura v Nikaraguy svržena masovým
hnutím. To bylo vedeno, v jeho posledních měsících, Sandinistickou
osvobozeneckou frontou v čele s Danielem Ortegou. 

Nyní byl Ortega po několika letech opět zvolen do prezidentského křesla.
Jeho kampaň byla vedena pod červeno-černým transparentem Sandinistů a těžila ze
vzpomínek na jejich klíčovou úlohu při svržení diktatury.

Následujících
deset let po revoluci financovaly a vyzbrojovaly USA kontrarevoluční jednotky
Contras, které proti nové vládě bojovala s neobvyklou krutostí.

USA také využily
svou finanční sílu k tomu, aby zničily křehkou nikaragujskou ekonomiku. Ve
volbách roku 1990 se projevila únava Nikaragujců z vleklé války spolu
s jejich pobouřením nad prohlubující se propastí mezi bohatými a chudými a
Sandinisty již nezvolili.

Od té doby žila
Nikaragua pod pravicovými vládami, které si ochraňovaly bohatství, prohlubovaly
chudobu většiny populace a otevřely hranice globálnímu trhu.

To může být
pravděpodobně důvod, proč mnoho Nikaragujců upřelo svou víru v muže, který
se prezentuje jako představitel tradice odporu a dědictví naděje. Někteří lidé
mimo Nikaraguu dokonce prohlašují, že Ortegovo zvolení je dalším dílkem řetězu,
který spojuje Cháveze ve Venezuele s Moralesem v Bolívii.

Skutečnost je
ale značně jiná. Ortega je cynický politik, jehož jediným zájmem bylo získání
moci. V zájmu tohoto cíle zapomněl na své spojenectví s jedněmi
z nejzlověstnějších sil v nikaragujské společnosti.

Když prohráli
Sandinisté ve zmiňovaných volbách v roce 1990, jejich vedoucí
představitelé si s sebou odnesli doslova všechno, co pobrali. Přes noc
zbohatli, byli z nich najednou majitelé půdy, nemovitostí a záhadných
bankovních kont.

V roce 1996
se stal nikaragujským prezidentem Arnaldo Aleman – bankéř a bohatý,
zkorumpovaný byznysmen. Sandinisté pod Ortegovým vedením s Alemanem
uzavřeli řadu dohod, jejichž výsledkem byl rovnocenný podíl na moci
v zemi.

Několik týdnů
před volbami protlačili právě Sandinisté přes parlament zákon o zákazu
interrupce. Jedná se o výsledek dohody s katolickou církví a jejich
lídrem, kardinálem Obando, mužem, který proti Sandinistům v osmdesátých
letech vedl opakované útoky. Ortegův kandidát na viceprezidenta, Morales
Carazo, byl hlavním vyjednávačem Contras.

I přes toto
všechno stále někteří tvrdí, že Ortega bude bojovat proti neoliberalismu. Ale
byl to přitom právě Ortega, který prosadil vstup Nikaraguy do Central American
Free Trade Agreement (Středoamerické dohody o volném obchodu), klíčového
nástroje globalizace. Paradoxně, pravičáci volili proti!

Výsledná
privatizační opatření se potom neshledala s odporem u člověka, který ještě
před tím, než byl zvolen souhlasil s diktátem Mezinárodního měnového fondu
(MMF).

Ortegova kampaň
volala po „jednotě všech Nikaragujců“. Ale s bývalými představiteli
Contras, zkorumpovanými businessmany, MMF a hierarchií katolické církve nelze
dosáhnout shody. Není náhoda, že Ortega naléhal na vypuštění jedné řádky
ze Sandinistické hymny, která říká „ Yankees jsou nepřátelé všeho
lidstva“.

Ortega chce moc za každou cenu. Navlékl se do Sandinistických barviček
proto, aby získal hlasy, ale ve své pravé barvě se nám ukáže hned jak vstoupí
do prezidentské kanceláře.

Mike Gonzalez,
Socialist Wolker,
přeložila
Helena Franke

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •