V roce 1979 byla čtyřicetiletá diktatura v Nikaraguy svržena masovým
hnutím. To bylo vedeno, v jeho posledních měsících, Sandinistickou
osvobozeneckou frontou v čele s Danielem Ortegou.
Nyní byl Ortega po několika letech opět zvolen do prezidentského křesla.
Jeho kampaň byla vedena pod červeno-černým transparentem Sandinistů a těžila ze
vzpomínek na jejich klíčovou úlohu při svržení diktatury.
Následujících
deset let po revoluci financovaly a vyzbrojovaly USA kontrarevoluční jednotky
Contras, které proti nové vládě bojovala s neobvyklou krutostí.
USA také využily
svou finanční sílu k tomu, aby zničily křehkou nikaragujskou ekonomiku. Ve
volbách roku 1990 se projevila únava Nikaragujců z vleklé války spolu
s jejich pobouřením nad prohlubující se propastí mezi bohatými a chudými a
Sandinisty již nezvolili.
Od té doby žila
Nikaragua pod pravicovými vládami, které si ochraňovaly bohatství, prohlubovaly
chudobu většiny populace a otevřely hranice globálnímu trhu.
To může být
pravděpodobně důvod, proč mnoho Nikaragujců upřelo svou víru v muže, který
se prezentuje jako představitel tradice odporu a dědictví naděje. Někteří lidé
mimo Nikaraguu dokonce prohlašují, že Ortegovo zvolení je dalším dílkem řetězu,
který spojuje Cháveze ve Venezuele s Moralesem v Bolívii.
Skutečnost je
ale značně jiná. Ortega je cynický politik, jehož jediným zájmem bylo získání
moci. V zájmu tohoto cíle zapomněl na své spojenectví s jedněmi
z nejzlověstnějších sil v nikaragujské společnosti.
Když prohráli
Sandinisté ve zmiňovaných volbách v roce 1990, jejich vedoucí
představitelé si s sebou odnesli doslova všechno, co pobrali. Přes noc
zbohatli, byli z nich najednou majitelé půdy, nemovitostí a záhadných
bankovních kont.
V roce 1996
se stal nikaragujským prezidentem Arnaldo Aleman – bankéř a bohatý,
zkorumpovaný byznysmen. Sandinisté pod Ortegovým vedením s Alemanem
uzavřeli řadu dohod, jejichž výsledkem byl rovnocenný podíl na moci
v zemi.
Několik týdnů
před volbami protlačili právě Sandinisté přes parlament zákon o zákazu
interrupce. Jedná se o výsledek dohody s katolickou církví a jejich
lídrem, kardinálem Obando, mužem, který proti Sandinistům v osmdesátých
letech vedl opakované útoky. Ortegův kandidát na viceprezidenta, Morales
Carazo, byl hlavním vyjednávačem Contras.
I přes toto
všechno stále někteří tvrdí, že Ortega bude bojovat proti neoliberalismu. Ale
byl to přitom právě Ortega, který prosadil vstup Nikaraguy do Central American
Free Trade Agreement (Středoamerické dohody o volném obchodu), klíčového
nástroje globalizace. Paradoxně, pravičáci volili proti!
Výsledná
privatizační opatření se potom neshledala s odporem u člověka, který ještě
před tím, než byl zvolen souhlasil s diktátem Mezinárodního měnového fondu
(MMF).
Ortegova kampaň
volala po „jednotě všech Nikaragujců“. Ale s bývalými představiteli
Contras, zkorumpovanými businessmany, MMF a hierarchií katolické církve nelze
dosáhnout shody. Není náhoda, že Ortega naléhal na vypuštění jedné řádky
ze Sandinistické hymny, která říká „ Yankees jsou nepřátelé všeho
lidstva“.
proto, aby získal hlasy, ale ve své pravé barvě se nám ukáže hned jak vstoupí
do prezidentské kanceláře.
Mike Gonzalez,
Socialist Wolker,
přeložila
Helena Franke