Druhé kolo je tady – radar

{mosimage}V sobotu 20. ledna, jen pár hodin po tom, co jeho vláda
dostal v parlamentu důvěru, oznámil premiér Topolánek na mimořádné tiskové
konferenci, že Spojené státy americké oficiálně požádali českou republiku o umístění
radarové základny na jejím území. Těžko říct, zda si sobotu dopoledne vybrali
zastánci vybudování základny záměrně, či nikoliv.

Co se dá říci s jistotou je to, že naše odpověď byla
pohotová. Na neděli 21. ledna svolala Iniciativa Ne základnám demonstraci pod
názvem ,,Nechceme ani rakety ani radar“. I přes fakt, že na rozšíření zprávy o
chystané demonstraci bylo jeden a čtvrt dne, přišlo večer na Václavské náměstí
na 300 lidí.1 řada z nich neskrývala své rozhořčení. ,,Topolánku odstup,“
vykřikl jeden z demonstrantů během hlavního projevu. Dnes máme za sebou
další demonstraci 29.1. na Václavském náměstí, které se zúčastnilo 2000 lidí,
další protest v Jincích, kde bylo na 300 lidí a podobné akce budou
pokračovat.

Jen radar?

Na konci léta a během podzimu se uvažovalo o vybudování
raketové základny v čR. Dnes to má být ,,jen radar“ a rakety mají být
v Polsku. Na začátek bychom si měli říci, jak takový radar vypadá. ,,Jde
vlastně o poměrně rozsáhlý komplex objektů. Samotný radar bude instalován
společně s dalšími prostředky a objekty zabezpečení – vlastní malou
elektrárnou, operačními sály, komunikačním střediskem, budovami technického
vybavení a zázemím pro obsluhu a další. Jen samotný radar zabere plochu 150 x 150 metrů. Vlastní radar
spočívá na pojezdovém mechanismu, uloženém na železobetonové základně výšky asi
dvou pater, nad ní je radioprůzračná kopule. Jeho tvar lze přirovnat ke
sportovnímu horkovzdušnému balónu, jen s tím rozdílem, že je vysoký asi
jako šestipatrový dům. Za ostře hlídaným a zabezpečeným prostorem mají být
ještě další dvě pásma tzv. vnitřních bezpečnostních zón, vybavená detektory
pohyblivých objektů a kamerovým systémem (jejich plocha je závislá na okolním
prostředí). Celková zastavěná plocha se odhaduje na přibližně 7 hektarů. Obsluhu a
provoz má zajišťovat přibližně 30 až 60 vojenských a civilních specialistů,
včetně dalšího zabezpečujícího personálu a ostrahy může celkový počet osob
v objektu dosáhnout až 200,“2 říká Stanislav Kautský, bývalý analytik
odboru komunikačních strategií a služeb Armády čR.

Tento radar je součástí Národní protiraketové obrany USA
a to dokonce jednou z jeho nejvýznamnějších komponentů, neboť právě on
zajišťuje přesné navedení antirakety na cíl.

Stanislav Kautský dodává: ,,Žádný srovnatelný radar na
našem území zatím není, neměl by ani žádné opodstatnění.“3

Jak je vidět, radar se nedá od raketové základny
oddělovat ani technicky, ani politicky. Proto pořád platí, že pokud by takové
zařízení na území čR vyrostlo, automaticky se stáváme první linií americké
zahraniční politiky.

Prestiž?

Prestiž, která je v souvislosti s radarem pro
vládu čR hlavním argumentem, je více než pochybná. Na to, co se děje na
americké věznici v Guantánamu, upozornila v poslední době také Amnesty
International (viz. zpráva o jejím happeningu v minulém čísle Solidarity).
O důsledcích, které má tažení ,,proti terorismu“ ani nemluvě.

23. ledna letošního roku zveřejnila britská agentura BBC
výsledky své každoroční mezinárodní ankety o věhlasu Spojených států ve světě.
26 tisíc respondentů z 25 zemí světa odpovědělo na otázky BBC4.
 

Podíl těch, kteří považují roli USA ve světě za
pozitivní, klesl z 40% před dvěmi roky na 29%. 49% respondentů naopak vidí
úlohu USA v dnešním světě převážně záporně.

Z této prestiži si chtějí čeští koaliční politici
ukrojit svůj podíl?
 

Výhodný obchod pro koho?

Mezi vládními představiteli často panuje také shoda o
tom, že takový radar může mít své ekonomické výhody. Více než komicky působí
vyjádření předešed KDU-čSL Jiřího čunka o tom, že 200 vojáků něco sní a něco
protopí. Zda-li by se v této souvislosti pochvalně o okupačních vojácích
z r. 1968?

Na celém projektu vydělají hlavně zbrojařské koncerny a
další nadnárodní firmy. Ať už to budou výrobci protiraketového systému
samotného Raytheon či Boeing nebo potažmo dodavatelé pro Rusko a čínu, peníze
se musí točit.

Obrana?

Reakce na dlouhodobé porušování Smlouvy o omezení systémů
protiraketové obrany (ABM Treaty) ze strany USA je i nedávná dohoda mezi Indií
a Ruskem o společném vývoji a výrobě motorů pro tryskové stíhačky a o dodávkách
zbraní.

Argumenty zastánců základen jsou buď naprosto
neuspokojivé nebo vysloveně lživé. Výjimkou není ani ,,nová, vysvětlovací“
brožura Ministerstva obrany.5 "Protiraketovou obranu (Missile Defense, MD)
je nutné chápat jako systém konkrétních obranných opatření – reakci na
skutečnou hrozbu", píše se v úvodu. Jenže co vlastně "konkrétní
obranné opatření" znamená? Je jím myšlen vývoj protizbraně proti nějaké
konkrétní zbrani? Ale Američané přece vyvíjejí mnohavrstevný, komplikovaný
protiraketový deštník "proti všemu", plánuje se i umístění zbraní v
kosmickém prostoru. A skutečné hrozby? V současnosti existují jen dva státy,
které mají schopnost a teoreticky i zájem ohrožovat území USA
mezikontinentálními raketami – Rusko a čína. Američané však tvrdí, že proti nim
si deštník nepořizují. Pokud tomu máme věřit, výstavba Maginotovy linie na
obloze je tedy štědře financována nikoliv kvůli skutečné hrozbě, ale kvůli
hrozbě v budoucnosti pravděpodobné, technicky myslitelné. Lze si jistě
představit, že některá další země získá schopnost vyrábět mezikontinentální
rakety nesoucí zbraně hromadného ničení. Pravděpodobnost, že taková země
zaútočí na USA s vědomím, že by jí útok byl stonásobně odplacen, je ovšem
prakticky nulová.

Nezbývá než doporučit opravdovou studnici analýz
k tomuto tématu, které se nalézá na serveru Britských listů
(www.blisty.cz). Z těch několika nejobsáhlejších a nejvíce odpovídajících
na propagandu sestavuje Iniciativa Ne základnám informační brožuru.6

Hnutí!

Protesty proti radarové základně, která má být vybudována
nejspíše v Brdských lesích poblíž Prahy, jsou důležité i z jiného
důvodu než že v případě svého úspěchu zasadí významnou ránu současné
imperiální americké zahraniční politici.

Protesty proti válce v Iráku začali mít
z podnětu SocSol organizační podobu Iniciativy proti válce (IPV). Po
dlouhé době to opět byla relativně široká koalice různorodých skupin. IPV a
následné protesty proti okupaci Iráku daly dohromady jádro aktivistů, kteří byli
schopni v srpnu loňského roku společně začít kampaň proti základnám.
V minulosti se okruh aktivistů omezoval na radikální levici.
V Iniciativě Ne základnám je tomu poprvé tak, že revoluční levice tvoří
menšinu.

Proto mohou mít současné protesty další, dlouhodobější
dopad, ať už náš boj dopadne jakkoliv. Na jedné straně se tedy vytváří
opravdová akční jednota různorodých skupin a na druhé vzniká vrstva nových, ne
vždy mladých, aktivistů. Znovuobjevení tradice angažovanosti, která byla
zašlapána stalinismem, může být i největším vítězstvím našeho současného hnutí.

Jan Májíček


1 Foto z demonstrace na
http://www.socsol.cz/index.php?option=com_zoom&Itemid=50&catid=11

2 http://www.blisty.cz/art/32600.html

3 Tamtéž

4
http://www.bbc.co.uk/pressoffice/pressreleases/stories/2007/01_january/23/us.shtml

5 http://www.army.cz/files/8539/obsah.pdf

6 Další argumenty proti základnám lze nalézt také v minulých číslech
Solidarity

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •