Není tak velkým překvapením, že kongres dal CIA právo mučit ne-občany USA: smyslová deprivace a sebetrýznění.
Velmi špatné je již to, že nový americký zákon „Military Commissions
Act" ruší pro všechny ne-občany USA základní lidské právo habeas
corpus. Bohužel to však není vše, co je v tom zákoně špatné: tento
zákon také dává americké vládě právo ne-občany USA mučit. Přesněji,
podle organizace amerických právníků Center for Constitutional Rights:
"Poté co americká vláda někoho zadrží, může jej podle tohoto zákona
přinutit setrvávat v nepohodlných pozicích, vystavit jej extrémním
teplotám, spánkové deprivaci a možná také "waterboardingu" [což je
simulované topení osob během výslechů]. Sexuální trestné činy pak
definuje tak úzce, že některé případy z Abu Ghraib, např. nucení vězňů
k nahotě, by vůbec nebyly trestné.“ Na první pohled se může zdát velmi
zvláštní, či dokonce nevysvětlitelné, že kongres schválil zákon,
dávající CIA právo používat vyšetřovací techniky, které, když v dubnu
2004 obletěly svět fotografie týraní vězňů z Abu Ghraib, pohoršily snad
každého. Avšak, jak vyplývá z rozhovoru s Alfredem McCoyem, profesorem
historie na prestižní University of Wisconsin-Madison, americká vláda
má s praxí mučení dlouhý a složitý vztah.
McCoy, který se zkoumání a psaní o CIA věnuje již přes 30 let, říká, že
když byly publikovány fotografie z Abu Ghraib, měl úplně jiný dojem než
většina lidí v USA i ve světě, kteří předpokládali, že jde o mimořádnou
událost, a nikoli o normální americkou praxi. McCoy na těch
fotografiích neviděl činy několika sadistických vojáků na noční směně,
jak událost charakterizovala americká vláda a média, nýbrž "učebnicové
příklady" výslechových technik CIA.
V rozhovoru pro americký rozhlasový program Democracy Now McCoy
tvrdí, že na známé fotografii vězně, který má na hlavě pytel a je nucen
stát s napřaženýma rukama, je možné vidět dvě hlavní metody mučení,
které používá CIA: zakrytí hlavy pytlem je prvním krokem ke smyslové deprivaci;
být nucen stát dlouhou dobu v nepohodlné pozici je příkladem využití
metody, kdy dojde k bolestem nezpůsobeným přímým násilím vyšetřovatelů
– v tomto smyslu jsou nazvány sebetrýzněním („self inflicted
pain"). "Jde o dvě velmi jednoduché, základní techniky CIA, jejichž
vývoj stál obrovské peníze." V letech 1950-1962 CIA pracovala na
masivním výzkumném projektu, "a veritable Manhattan Project of the
mind", na nějž vláda dávala víc než 1 miliardu USD ročně. Cílem
projektu bylo "rozluštit kód lidského vědomí". Nejprve se dělaly pokusy
s LSD, mezkalinem a dalšími drogami, jako je sodium pentathol (takzvané
"sérum pravdy"), a také s fyzikálními technikami, jako jsou např.
elektrošoky. Žádná z těchto metod však se neukázala jako příliš účinná.
Nakonec byla část výzkumu převedena na behaviorální laboratoře
na hlavních univerzitách, jako je Harvard, Princeton, Yale a McGill
University v Kanadě. Prvního úspěchu dosáhl psycholog Donald O. Hebb z
McGill University, který ukázal, že navodit stav psychózy je vlastně
velmi jednoduché. "Dobrovolníci z řad jeho studentů posadil do kabiny,
požádal je, aby si nasadili ochranné brýle, rukavice, a klapky na uši,
takže byli odříznuti od svých smyslů. Během 48 hodin bez smyslové
stimulace u pokusných osob nastaly nejprve halucinace a nakonec došlo k
dezintegraci osobnosti." Taktéž tuto techniku můžeme vidět na
fotografiích z Guantanáma.
Že vězeň na fotografii je nucen stát tak podivně – s nataženýma
rukama a na krabici tak malé, že kdyby trochu posunul nohu, spadl by –
poukazuje na druhý důležitý úspěch výzkumného programu. Dva neurologové
na Cornell University v městě New York zkoumali metody mučení KGB a
soudili, že nejúčinnější technikou KGB byla ta, při které si mučený sám
přivodil bolesti (anglicky „self-inflicted pain„). Tuto techniku pak
CIA rozvinula. "Jde o velmi jednoduchou techniku – stačí přinutit
někoho jeden nebo dva dny stát," vysvětluje McCoy, "a zatímco vězeň
stojí, věznitelé mu nic dalšího nečiní, nabijí ho apod., jen mu říkají:
"Sám si ubližujete. Kdybyste s námi spolupracoval, mohl byste si
sednout." A zatímco vězeň stojí, tekutiny v těle mu tečou do nohou,
nohy mu natékají, tvoří se léze, které pak praskají, nastávají
halucinace, přestávají fungovat ledviny."
Výsledky těchto pokusů byly kodifikovány v roce 1963 příručce CIA, KUBARK Counterintelligence Interrogation, (předchůdce Human Resource Exploitation Training Manual [Učebnice pro výcvik k exploataci lidských zdrojů]
– obě byly zveřejněny v roce 1997 podle amerického Zákona o přístupu k
informacím) [viz BL 9.11.05,
http://www.blisty.cz/2005/11/9/art25682.html], která podle McCoye po
mnoha stoletích znamenala první opravdovou revoluci v "vědě mučení".
Tato specifická americká forma mučení – psychické týrání – se od té
doby osvědčila jako velmi účinná a adaptabilní metoda.
Tyto techniky mají tu výhodu, že si lidé o nich často myslí, že jde
"lehké mučení", a vládní úředníci toto mylné přesvědčení rádi
podporují. McCoy však tvrdí, že psychické mučení je obvykle
destruktivnější a způsobuje mnohem déle trvající poškození lidské
psychiky než klasické tělesné mučení. V té souvislosti cituje výrok
arizonského senátora Johna McCaina, který byl mučen jako válečný
zajatec ve Vietnamu. McCain řekl, že kdyby si musel vybrat mezi
fyzickým násilím a psychickým mučením, vybral by si fyzické násilí.
Na konci rozhovoru McCoy dodal, že kvůli hrozivé realitě psychického
mučení byly tyto metody zakázány konvencí OSN proti mučení (1994). Pro
americkou vládu je však psychické mučení tak důležité a základní, že
americký kongres, když tuto konvenci ratifikoval, učinil pro americké
metody psychického mučení z konvence výjimku.
Ke slovům McCoye, který rozhovor poskytl před tím, než byl schválen
Military Commissions Act, je možné dodat, že tato „tradice„ psychického
týrání v USA byla zřejmě jedním z důvodů, proč americký kongres minulý
měsíc tyto techniky novým zákonem legalizoval (byť jen pro cizince).
Jde totiž o rozdíl stupně, a nikoli druhu: nyní může agent CIA mučit
vězně osobně, zatímco předtím mohl jen dohlížet na agenta cizího státu,
kterak mučí vězně.
Nebude však nyní, když po letošních kongresových volbách ovládli
Sněmovnu reprezentantů i Senát demokraté, Military Commissions Act
zrušen? Bohužel, tato pravděpodobnost není velká. Ačkoliv někteří
Američané proti novému zákonu protestují, např. píší dopisy do redakcí
novin, téměř žádný politik proti tomuto zákonu nevystoupil ve své
předvolební kampani. Demokraté totiž nechtějí vypadat slabí ve "válce
proti terorismu" – tak totiž v současné Americe vypadá každý politik,
který hájí základní lidská práva. Větší nadějí je, že nejvyšší soud –
po mnoha letech, na konci dlouhých odvolacích řízení – prohlásí tento
zákon za protiústavní.
Podrobnosti v angličtině:
Democracy Now: Professor McCoy Exposes the History of CIA Interrogation, From the Cold War to the War on Terror ZDE
Center for Constitutional Rights: Military Commissions Act a Blow to Democracy and the Constitution ZDE
Greg Evans
vyšlo v Britských listech (www.blisty.cz)