Odpor proti raketové základně: začíná další kolo

Dvě zprávy z posledních dnů: „Dosavadní
ministr zahraničí Alexandr Vondra (ODS) v české televizi uvedl, že USA o
nabídce k umístění raketové základny rozhodnou v prvním čtvrtletí.
Vondru by nepřekvapilo, kdyby základna byla v Polsku a radar
v česku.“ (Právo 8.1.2007).

„Byli jsme Washingtonem informováni, že rozhodnutí vztahující
se k obraně proti balistickým raketám pro Evropu je očekáváno tento měsíc
a nemáme důvod očekávat zpoždění,“ uvedla následující den mluvčí velvyslanectví
USA Victoria Silvermanová na dotaz Práva. „Rozhodnutí je stále otevřené a
nebylo by vhodné, abych o něm spekulovala… Pokud USA zařízení nabídnou, bude
zcela na české republice posoudit fakta a přijmout konečné rozhodnutí.“(Tamtéž
9.1.2006).

Všimněme si drobného ale příznačného rozdílu mezi jazykem těchto
vyjádření. Vondra je přímočarý: jak Spojené státy rozhodnou, tak to
v Polsku a česku bude. Slůvka jsou v diplomacii zrádná a potvrzují
to, co je o Vondrovi již známo. Nedostatek taktu a především slouhovské myšlení
– nepříliš dobrá kvalifikace pro práci v zahraniční službě, o vedoucím
postu nemluvě. Silvermanová je ve formulacích mnohem opatrnější. Snaží se
napravit nepříznivý dojem z Vondrova vystoupení a omezit škody.

Rozpory v očekávaném termínu rozhodnutí jsou dokladem, že
situace je nejasná. Pokud nový ministr obrany USA Robert Gates a jeho
generálové prosadí postupné stahování vojsk Spojených států z Iráku, mohou
se rozhodnout, že přitvrdí v protiraketové obraně. Prezidentské volby se
blíží a kritikové postupu Washingtonu v Iráku nebudou chtít vypadat před
americkou veřejností jako slaboši.

Pokud ovšem rozhodnou prosazovat dál a energičtěji své
antirakety v Evropě, budou se muset vypořádat s obtížemi rétorického
obratu od původního „národního systému protiraketové obrany“ k „obraně pro
Evropu“. V západní Evropě ani v Kanadě tento obrat nevyvolává důvěru.
Listopadový summit NATO v Rize nenaznačil ani slůvkem, že by aliance přijala
navrhovaný americký systém za základ své případné protiraketové obrany (zřejmě
ke zklamání Vondry, který předpovídal opak). Americký systém je pořád ještě v plenkách.
Pochybuje se o tom, zda bude vůbec někdy funkční, pochybuje se o samotné definici
hrozeb. A mimochodem, kdo by vlastně společnému systému NATO velel, kdo by měl
pravomoc zatáhnout v průběhu několika minut do možná nesmyslného konfliktu
celou Evropu?

Proto se hlavní partneři USA v Severoatlantické alianci
do projektu obrany proti balistickým raketám dlouhého doletu nijak nehrnou. Vykrucuje
se z něj i nejlepší přítel USA, Velká Británie, v níž Spojené státy
původně počítaly s umístěním nové základny. Británie se podle všeho
pokusila „přehrát“ tento projekt koncem roku 2002 na své východoevropské
spojence. Ovšem bez ohledu na tyto okolnosti je nutno počítat s tím, že se
Spojené státy záměru vybudovat raketovou základnu ve východní Evropě nevzdají a
budou ho energicky prosazovat.

Argumenty proti
základně platí dál

Občanské iniciativy proti zřízení raketové základny
v české republice vyrostly z protestu. Jejich iniciátoři se nemohli smířit
s tím, že se v tak zásadní věci se jedná „o nás bez nás“, že někteří
členové vlády a její vysocí úředníci vybudování základny Spojeným státům bez
jakéhokoli mandátu zřejmě sami nabídli, a že v pak v této věci potají
jednali za zády parlamentu a dalších ústavních činitelů. Parlament se
v této věci ukázal jako bezzubý, „velká média“ místo toho aby hlídala
demokracii se snažila napomáhat v utajování.

Druhým důvodem byl všeobecný a výrazný pokles důvěry světové
a také české veřejnosti ve Spojené státy a zejména jejich nynější
administrativu, pokud jde o schopnost Ameriky sehrávat rozumně roli světového
hegemona. Jednání na vlastní pěst, demontáž mezinárodního práva, a zejména
katastrofální průběh války v Iráku – to vše vybízí k ostražitosti a
rostoucí kritičnosti vůči jednání USA. V česku k tomu přistoupil
ještě jeden moment – čerstvá vzpomínka, jak jsme byli proti své vůli a ke své
hanbě dotlačeni k souhlasu s intervencí NATO v Jugoslávii, pár
dní po svém vstupu a po slavnostních projevech Madeleine Albrightové o
Severoatlantické alianci jako záruce světového míru.

Za půl roku ušlo protestní hnutí ve svých různých síťových podobách
kus cesty. Na začátku získalo iniciativu a zákulisním raketovým makléřům
pokazilo letní dovolenou. Shromáždilo desetitisíce podpisů pod petice, získalo další
aktivní spolupracovníky a podporu významných osobností. Navázalo spolupráci
s odborníky, studovalo zahraniční prameny, s pomocí mnoha lidí
dokázalo postavit solidní argumenty proti brožurkám na křídovém papíře šířeným
zastánci raket.

„Na základě dostupných veřejných informací existují vážné
pochyby o správnosti základních předpokladů projektu GBI pokud jde o reálnost
hrozeb, před nimiž má Spojené státy a jiné země chránit, i pokud jde o technickou
proveditelnost a účinnost navrhovaného obranného systému. Stejného názoru jsou
miliony Američanů… Podstatné je, že výstavba protiraketové základny na našem
území z hlediska zajištění obranyschopnosti čR prakticky nemá smysl.“
(Stanislav Kaucký, raketový odborník, dříve analytik Armády čR).

„Kdybychom se skutečně dostali do situace, že bychom měli
sestřelit raketu (dlouhého doletu), nemyslím, že bychom to vůbec dokázali s nějakou
spolehlivostí.“ (Victoria Samson, analytička, Center for Defense Information,
USA).

„I u nás jde zásadně o volbu strategie. Základny rozmístěné
po celém světě ztělesňují politiku síly místo politiky spolupráce. Protože
nechci, aby se moje země dostala do slepé uličky bezmoci mocných a fatální
slabosti násilných, nechci se podílet na takové politice. Proto ze svých
českých důvodů odvozuji stejný závěr: ANO míru, NE základnám. (…) Povolením
základen na našem území bychom se podíleli na převeliké špatnosti, která neřeší
skutečnou hrozbu našeho věku, jen zaslepuje Ameriku, která v zápase
s bídou a bezprávím potřebuje hrát ústřední roli.“ (Erazim Kohák).

To je pouze několik z mnoha kritických vyjádření, která
zazněla v posledních měsících. Je začátek roku 2007. Začíná další kolo.

Rudolf Převrátil

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •