{mosimage}S tímto heslem vítali aktivisté Antifašistické akce 13.
ledna 2006 stoupence nacionální pravice, kteří ten den přijeli do Otrokovic
demonstrovat „proti nebezpečí levicového extremismu“.
V loňském roce
byla ze všech nacionalistických iniciativ nejaktivnější organizace Národní
korporativismus. Svoje veřejné aktivity, pochody a manifestace pořádala mimo
větší města, zejména v regionech, kde se místní obyvatelé ve větší míře
setkávají s takovými jevy, jako je pouliční kriminalita, větší míra
nezaměstnanosti, drogy, konflikty s Romy, či kde vládnou na radnicích
zástupci KSčM nebo, což je případ Otrokovic, kde existuje aktivní
antifašistické hnutí, které se opírá o stabilnější sociální zázemí tzv.
alternativní mládeže. Místní nekonformní mládež se své kulturně-společenské,
ale i politické aktivity snaží rozšiřovat i mimo Otrokovice do okolí. Takové
místo, kde už nacionalisté navíc jednou neuspěli, logicky přitahuje jejich
pozornost. Otrokovický pochod měl snad být i jakýmsi vyvrcholením kampaně
z loňského roku a rovněž otázkou prestiže.
Avšak už samotný začátek akce pořádané Národním
korporativismem měl jinou atmosféru než jejich předešlé akce v ústí nad
Labem, Hlučíně, Orlové, Rožmitále pod Třemšínem nebo Kladně. Na těch
předešlých se nacionalisté vždy snažili vystupovat jako seriózní,
disciplinovaná síla, která ví, co chce, a působí konstruktivním, seriózním
dojmem nevyvolávajícím konflikty a která předkládá řešení společenských
problémů, a také se jim to v podstatě dařilo. V Otrokovicích se však řada
nacionalistů už na nádraží, kde byl ohlášený mezi 14. a 15. hodinou sraz,
posilňovala pivem a někteří z nich již ve vlaku. Patrná byla i na rozdíl od
předchozích akcí neúčast dívek (registrovány cca čtyři), zato přibyli typově
vyhraněnější stoupenci – skinheads. Do 15 hod. se na nádraží shromáždilo max.
200 pravicových radikálů ve věku cca18–25let, posílených i o skupinu
soukmenovců ze Slovenska. Celé shromáždění mělo představovat výkvět národních
sil zastupující několik organizací.
Policejní
síly včetně asi 10 jízdních policistů a vrtulníku měly vykryté nádraží a
prostor v širokém okruhu okolo něj (což se týká všech složek: městské
policie, zásahové jednotky, státní policie bez těžké výzbroje, antikonfliktního
týmu, policistů v civilu – celkem asi 200 lidí). V prostoru se pohybovala
i řada místních starších i mladších občanů sledujících přípravy nacionalistů i
policie. Ta začala blokovat početné skupiny Antify (cca přes 200 osob, kolem 20
let, typově směs tzv. alternativní mládeže, postpunk, dredaři i několik hippie,
s patrným zastoupením dívek, tedy ty skupiny mládeže, které jsou
nacionalisty přímo ohroženy), které o sobě dávaly vědět zdaleka skandováním
hesel.
Po dohodě
organizátorů pochodu s policií došlo k odklonění původní trasy s odůvodněním, aby nedošlo
k narušení městské hromadné dopravy. Krátce po 15. hodině se nacionalisté
za silné asistence zásahové jednotky vydali na pochod. Ani začátek nepůsobil na
rozdíl od předchozích akcí příliš organizovaně – průvod byl zformován do tvaru
pouze v samém počátku, bylo méně vlajek, chyběly větší štíty, vidět byly
pouze dva nebo tři transparenty např. Nacionalisté Kladno, Nacionalisté
Blansko. Na menších kartonových štítech byla vidět hesla „Smrt Antifě“, „Už teď
jste mrtví“ apod.
Aktivisté
Antify zatím zcela přehradili ulici i travnaté plochy do stran v místě,
kudy měl průvod novou trasou procházet s množstvím transparentů (některé
z nich skutečně vtipné, např. „Chcete bílé čechy? Počkejte si na sníh!“).
Svoje postavení měli zesílené i barikádou z kontejnerů. Kordon asi třiceti
policistů ze zásahové jednotky stál v klidu několik desítek metrů od nich
a byl terčem pouze slovních útoků. Ozývalo se skandování: „Chráníte fašisty!“,
„Je to policie, kdo fašisty kryje!“ atd. Když se průvod nacionalistů za
skandování „Nic než národ!“, přiblížil na dohled od antifašistického zátarasu,
křik na obou stranách zesílil a ze strany antifašistů vylétly první kameny a
lahve. Jejich „palba“ byla v jednu chvíli tak hustá, že se část policistů
bez těžké výzbroje včetně novinářů kryla za blízkými garážemi. Nacionalisté
„palbu“ opětovali a asi patnáctičlenná skupina překonala policejní kordon a šla
do protiútoku. Obdobná situace nastala i na druhé straně, ale díky policejnímu
zásahu došlo jen k několika individuálním potyčkám.
Policie
průvod odklonila a popoháněla jej ulicí směrem na sídliště. Po stranách a zezadu byl vykryt těžkooděnci,
s dvacetičlennou jednotkou na čele, která uvolňovala s předstihem
cestu. Aktivisté Antify se však přemisťovali velice rychle souběžně
s průvodem mezi bloky a podařilo se jim průvod i policisty předběhnout a
zpomalovat jejich postup. Několik desítek jich začalo stavět barikádu
z kontejnerů, ale před policií ji nebránili a ustoupili dál. Postup však
tím byl zpomalen a po padesáti sto metrech se situace opakovala, další
barikáda, srocení, skandování, pár hozených kamenů směrem k průvodu a
ústup. Hlavní síly Antify se zatím shromáždily na konci ulice před
„náměstíčkem“ u polikliniky, kde vyrostla další barikáda z kontejnerů,
odpadu a vánočních stromků.
Bylo
patrné, že „psychóza boje“ se začíná zmocňovat stále většího počtu lidí na obou
stranách, mnozí z obou táborů si nasazují masky. V jednu chvíli se asi třicet
nacionalistů pokusilo vpadnout antifašistům do boku a přinutit je ustoupit od
jedné z barikád, ale znovu došlo pouze k individuálním potyčkám, i
když ve větší míře než na začátku. Proti radikálům z obou stran zasáhla
policie a oddělila je. Při tomto střetu znovu zesílila „palba“ antifašistů,
kteří začali používat i pyrotechnickou munici, petardy, dělobuchy,
silvestrovské rakety, dýmovnice. V jednu chvíli i úspěšně rozplašili
policejní koně. „Boj“ sledovalo pasivně množství občanů z oken, balkonů a
vchodů, ti se sice nijak neprojevovali, ale někteří aktivisté Antify procházeli
vchody a zdravili se s lidmi v oknech. Značný počet „diváků“ jim
rovněž dělal zázemí na náměstíčku. Z celkové situace bylo zřejmé, že bez
rozhodného a razantního plošného nasazení větších policejních sil se cestu pro
průvod uvolnit nepodaří. Situaci nezměnil ani příjezd vodního děla, který
nacionalisté uvítali potleskem, ale ze strany Antify to vyvolalo novou vlnu
palby, zesílení barikády dalšími kontejnery, individuální střety
s policisty, pískot a skandování.: „Chráníte fašisty!“ (vodní dělo nakonec
policie aktivně nepoužila).
Nacionalisté
byli stále obstoupeni policisty a mimo skandování „Něco tady hnije! Je to
anarchie!“ a oblíbeného „Antifa, ha, ha, ha!“ a občasného opětování palby
zůstávali na místě. Někteří se ve skupinkách radili a celkem vypadali dost
bezradně. Kolem 16. hodiny policie organizátorům pochodu oznamuje ukončení a
rozpuštění pochodu a vyzývá je k návratu na nádraží. Jako důvod bylo
uvedeno, že se účastníci průvodu odchýlili od jeho ohlášeného programu a
účelu, že dochází k napadání osob a protiprávnímu jednání, nefunguje
pořadatelská služba atd.(přesné formulace si nepamatuji, ale smysl byl tento).
Předáci nacionalistů proti tomuto rozhodnutí bezvýsledně protestovali a hněv
jejich stoupenců se nyní neobracel pouze proti Antifě, ale i proti policii a
zaznělo „Policejní teror“. Policie popoháněla nacionalisty zpět na nádraží.
Nedaleko od něj, u skladů, vystoupilo několik jejich předáků
s improvizovanými projevy, které ale zdaleka nedosahovaly té úrovně jako na
předešlých akcích. Ani po obsahové stránce (proti Antifě, nebezpečnosti levice
a jejích praktik), ani co se týká formy (pomlky, nevýrazné vyjadřování).
Výjimkou byl předák Národního korporativismu z Hlučína, Fojtík, který,
sotva se objevil na rampě a ještě než cokoliv řekl, sklidil potlesk. Projev měl
krátký, jasný a bez papíru. Vyjádřil se v tom smyslu, že sice Antify je
víc, ale co se týká fyzičky, tak na tom nejsou nejlépe, a že nacionalisté na
dnešní den náležitě odpoví. Shromáždění se potom přesunulo před nádraží, odkud
již předtím policie vytlačila antifašisty. Zdálo se, že situace se poněkud
zklidnila. Organizovanější síly Antify byly sice blokovány policií, ale
v okolí nádraží se pohybovala řada místních diváků promísená
s menšími skupinkami aktivistů i jednotlivci, kteří v jednu chvíli
v parku před nádražím nacionalisty vyprovokovali k útoku. Proti asi
třem antifašistům vyběhlo snad dvacet nacionalistů, jednoho z nich se jim
podařilo obstoupit, povalit na zem a zkopat. Někteří z nich byli
vyzbrojeni i řetězy. Zde snad policisté skutečně trochu zaspali, ale byla to
nečekaná, rychlá akce. Příslušníci zásahové jednotky útočníky zahnali a jeden
z nich byl zadržen. K podobným menším, ale prudkým incidentům došlo
v okolí nádraží vpodvečer ještě několikrát a byli při nich zadrženi tři
nacionalisté (v jednu chvíli zasahovala i jízdní policie). Skupina nacionalistů
se dostala do střetu s policií i na nádraží, kde házela po zásahové
jednotce kameny a na přítomného novináře, který je natáčel, vyvíjela nátlak,
aby tento záznam vymazal.
Večer střety postupně ustaly, policie kontrolovala prostor
nádraží, parku i přilehlé ulice, kde stále přihlíželi místní občané, a
blokovala znovu se shromažďující antifašisty v parku u sídliště.
K prudšímu střetu mezi policií a aktivisty Antify, při němž vyrostla další
barikáda, došlo vpodvečer v ulici nedaleko nádraží. Zde zasahovala i
jízdní policie.
Do 23 hodin účastníci průvodu Otrokovice opustili. Bylo
zaznamenáno několik zranění na straně nacionalistů, dvě poranění hlavy a jedno
úst, patrně od hozených předmětů. Aktivisté Antify se ještě ten večer pustili
do úklidu ulic po boji a otevřeným dopisem se obrátili na občany Otrokovic, aby
se přihlásili, pokud jim v souvislosti s blokádou nacionalistického
pochodu vznikla nějaká škoda.
Síly antifašistů byly zřejmě
z převážné většiny místní, posílené menšími skupinami z okolí. Dá se
tak usuzovat z toho, jak rychle a s přehledem se antifašisté ve městě
pohybovali i jak se stavěli k místním občanům. Celá akce se dá hodnotit
jako úspěch Antify:
1. Podařilo
se jim vyvolat ve městě takovou situaci, že policie se rozhodla průvod asi
půl hodiny po začátku ukončit. Myslím, že k tomu přispělo i množství
lidí, kteří sledovali boj na ulici z oken domů. Tvrdě zakročit proti
místní mládeži před tolika svědky by asi nemuselo být pro někoho ze státní
zprávy na místní úrovni politicky únosné.
2. Podařilo
se jim nacionalisty vyprovokovat k chování fotbalových výtržníků a
posléze je vmanévrovat do střetu s policí (v závěru na nádraží).
3. Nacionalisté
neměli možnost se prezentovat před veřejností jako seriózní politická
síla.
v Otrokovicích hodnotí obě zúčastněné strany na svých internetových
stránkách jako svůj úspěch. Pokud se dá za úspěch označit větší počet kopanců a
ran uštědřených protivníkovi, tak zde by asi na skóre vedli nacionalisté.
Spokojena však může být i policie, podařilo se jí zabránit většímu střetu a
zamezit tak těžším zraněním.
Horké chvíle
však mohou pro antifašisty v Otrokovicích teprve nastat. Fašisté slibují,
že se tam vrátí, a v tom smyslu ostatně hovořil i Fojtík ve svém projevu.
Naskýtá se několik následujících scénářů:
se znovu pokusí uspořádat pochod a městský úřad jej po zkušenostech
z minula nepovolí. Takovému rozhodnutí mohou napomoct i preventivní
aktivity místních antifašistů. Je možné uspořádat výstavu o neofašismu
v české republice, pokusit se iniciovat petici místních občanů adresovanou
místnímu úřadu, aby napříště nacionalistům pochod nepovolil, uspořádat výstavu
portrétů lidí zavražděných fašisty v české republice po r. 1990 (nebo
symbolický hřbitov s jejich jmény).
úřad pochod povolí a policie zablokuje antifašisty v dostatečné
vzdálenosti od průvodu tak, že se k němu nedostanou ani „na dostřel“.
Konfrontace se pak může odehrát pouze mezi policií a Antifou, přičemž
v takové konfrontaci nebudou mít antifašisté reálnou šanci uspět a policie
cestu průvodu vyčistí. Při této variantě se jeví jako „politicky nosná“ možnost
pasivní blokády průvodu „a la
Temelín“, třeba i za použití oblíbených kontejnerových
barikád. Blokádu by bylo možné i vylepšit o „symbolický hřbitov“.
se rozhodnou pro neoficiální akci, jejímž terčem se stanou kulturní a
společenská centra v Otrokovicích a blízkém okolí, kde se scházejí
antifašisté a alternativní mládež nebo
jednotliví aktivisté. To může být pro řadu lidí nepříjemné, ale politický dopad
na veřejnost je sporný.
V souvislosti
s událostmi v Otrokovicích bylo možné zaslechnout i takové názory,
„že to jsou všechno stejní pitomci, stejná pakáž, o kterou se slušný člověk
nezajímá“. Ne, není to stejná pakáž. Po roce 1990 bylo v české republice
fašisty zavražděno asi 30 občanů. Takovým „úspěchem“ se skutečně antifašisté
chlubit nemohou.
Karel Houba, 14. ledna 2006
(Poznámka redakce: Autor používal označení „nacionalisté“, jak se nazývají
oni samotní, i když dobře víme, že jde o neonacisty. Opakované hajlování
nechybělo ani na jejich pochodu Otrokovicemi.)
