Po izraelském útoku na Libanon: Souvislosti a perspektivy

{mosimage}
Jako už předtím Human Rights Watch, mluví nyní i Amnesty International
o válečných zločinech Izraele při svém tažení proti Hizballáhu. Bilanci
33 dnů trvající vojenské akce popisuje Amnesty International takto:

  • 1183 mrtvých, zhruba třetina z nich děti,
  • 4054 zraněných,
  • 970 000 uprchlíků

Civilní infrastruktura je vážně poškozena.
Libanonská vláda odhaduje, že bylo úplně či částečně zničeno 31
,,životně důležitých bodů" (např. letiště, přístavy, energetická
zařízení), jakož i zhruba 80 mostů a 94 silnic.


úplně zničeno více než 30 000 bytů, kanceláří a obchodů. Dvě státní nemocnice úplně zničené a další tři vážně poškozené.

Save The Children odhaduje, že 45% libanonských obětí byly děti.
Izraelská propaganda, a spolu s ní většina světového tisku, odůvodnila
toto ničení tím, že Hizballáh jsou teroristé, kteří se schovávají mezi
civilisty. HRW však píše ve výše zmíněné zprávě, že jeho
spolupracovníci nenašli v Libanon ani jeden případ, že by Hizballáh
záměrně využili civilního obyvatelstva jako štítu (str. 3). Zahraniční
novináři navíc poukazují na fakt, že se Hizballáh systematicky vyhýbá civilistům, aby chránil své pozice před zvědavýma očima.


Naopak izraelští Arabové si stěžovali v izraelském parlamentu, že
Izrael záměrně staví svá vojenská zařízení v blízkosti Araby obydlených
míst, což vysvětluje fakt, že téměř polovina civilních obětí na straně Izraele jsou Arabové. Celkem zabil Hizballáh 157 Izraelců, převážná většina z nich jsou vojáci.


Hlavní zbraní Hizballáhu byly rakety, poprvé používané v 2. světové
válce Rusy. Když tedy izraelská armáda se svými světově nejmodernějšími
zbraněmi způsobila, dle odhadu libanonské vlády, smrt až tisíci
civilistů, tak to vypovídá o záměru. Tak to vidí i AI a HRW: píšou jak
o cílevědomě zničené civilní infrastruktuře, tak o prohlášení
izraelských velitelů, že nerozlišují mezi bojovníky a civilisty.


Spojené státy samotné zahájily šetření o použití jimi dodávaných clusterových (kazetových) bomb v hustě obydlených oblastech.


Izrael

Izrael je něco jako 51. stát USA: dostává
nejvíce vojenské pomoci USA na světě, je jedinou zemí na světě, která
může nakupovat zbraně kdekoliv a od kohokoliv v USA bez dohledu
americké vlády, je jedinou zemí na světě, které je povoleno použit
vojenskou pomoc USA pro nákup zbraní v jiných zemích a je jedinou zemí
na světě, která smí využívat nevojenské pomoci USA k vojenským účelům.

To není žádná náhoda. Izrael se definuje jako stát židovský a
zastává od svého vzniku v r. 1948 na území Palestiny agresivně
rasistickou ideologii, sionismus. Ten tvrdí, že Židé nemohou žit s
nežidy. Arabové, které nedokázaly sionistické milice a později vojsko
zabit či vyhnat ze svého území, mají postavení žebráků ve vlastní zemi. Izrael porušuje bezpočet rezolucí OSN, které poukazují na jeho brutalitu proti Arabům.


Tak arogantně rasistický stát ani ne pěti milionů „rasově vyhovujících“
občanů těžko může přežít uprostřed regionu více než sta milionů Arabů,
pokud by nepočítal s podporou supervelmoci. Nejdřív Britské impérium,
pak americké tuto podporu poskytovaly, neboť Izrael je mnohokrát
užitečnější než kdysi západní Berlin jakožto nepotopitelná letadlová
loď v dnes strategicky nejdůležitější oblasti světa.


Novinářská hvězda Seymour Hersh psal v týdeníku The New Yorker,
že vpád do Libanonu byl plánován a s Bushovou vládou dohodnut dávno
před zajetím dvou izraelských vojáků Hizballáhem, které sloužilo jako
záminku pro agresi. Proč poslaly Spojené státy svou letadlovou loď do
boje zrovna teď, tomu nelze rozumět aniž bychom se věnovali USA
samotným a dalšímu bojišti na Blízkém Východě, Iráku.


Unipolární svět?

Všem světovým mocím a všem velkým
médiím vyhovuje mluvit o USA jako o neohroženém hegemonu, evidentně
Spojeným státům samotným, a ostatním, aby se vymlouvaly vlastním nižším
třídám, když jednání USA podporují nebo tolerují. Rostoucí agresivita
Spojených států však není znakem jejich síly, nýbrž jejich upadajícího
významu.


Po druhé světové válce probíhala polovina celkové světové výroby ve
Spojených státech (v peněžně vyjádřené hodnotě). Dnes vykazují Světová
banka a MMF pro Evropskou unii o něco vyšší HDP než pro USA (v paritě kupní síly). čína dosahuje zhruba tři čtvrtin HDP EU a USA. Dalšími silnými hráči jsou Japonsko, Indie a Rusko.


Ve vývozu předstihlo Německo za poslední dva roky USA: cca 8%ní podíl
na celosvětovém vývozu (v penězích) má čína, 9% Spojené státy a 10%
Německo. Německý export je hlavně investiční zboží, stroje. Zhruba 70%
z něj jde na odbyt do dalších států EU, avšak EU jako celek dosahuje
cca 15% celosvětového vývozu. OECD vykazuje za zaměstnancem
odpracovanou hodinu srovnatelnou produktivitu práci mezi USA a
klíčovými zeměmi EU Německem a Francií, a to v překvapujícím pořadí
Francie, USA, Německo.

{mosimage}Velmocenské ambice jsou čím dál tím viditelnější např. v
Německu, kde se postupně zavírají zbylé americké vojenské základny a
vysílají vojáky na „mírové mise“. V březnu letošního roku měl Der
Spiegel, nejvlivnější německý týdeník, titulek „Nová Studená válka –
Boj o suroviny“. Bývalý kancléř Schröder se choval přesně v tomto
smyslu: nejdřív obstaral Německu plynovod z Ruska na dně Baltského
moře, pak sám sobě i vysoký post v ruském koncernu Gasprom, který bude
plynovod provozovat.

Zdroj ZDE


čína začala diplomatickou ofenzivu, aby si dokázala obstarat suroviny na udržování svého překotného růstu.

Zdroj ZDE


Celé země se odvrací od Spojených států a  začínají prodávat svou ropu jiným.


Venezuela je známý příklad, minulý rok však i Uzbekistán a teď čerstvě čad.


Pouštní bouře a pachuť prachu


Spojeným státům však zbyl z dob studené války jeden silný trumf: jejich
vojsko. Vytahují ho v každém kole a opečovávají ho. Výdaje se vyšplhaly
z 290 miliard dolarů za rok 2000 na 440 miliard letošních. Jejich
výdaje jsou tak vyšší než náklady 14 dalších států dohromady.

zdroj ZDE


I tak byla však americká invaze do Iráku sázka s vysokým vkladem.
Některé původní odhady poradců Bushovy vlády mluvily o 40 tisících
vojácích potřebných k okupaci země.


Dnes je jich celkem 150 tisíc, spojenců ubývá a rekrutů v USA taktéž.
92% populace je proti přítomnosti okupačních sil a dokonce mezi Kurdy
se zvýšil podíl z 20% v r. 2004 na dnešních 63%. Přibývá útoků na okupační vojsko.
Bushovy plány pro celý Blízký Východ jsou v troskách a je už jen
otázkou času, kdy Spojené státy budou muset uznat porážku. Aby neodešly
jako slaboch, rády by ještě bombardovaly írán, potenciální regionální
velmoc.

Takže izraelský útok se jim hodil, aby za a) zastrašily Irán,
který finančně podporuje Hizballáh, b) vyzkoušely si efekt svých raket
na tunelových systémech podobných íránským a c) umožnily Izraeli
potrestat jedinou sílu, která ho kdy porazila.


Vítězství

Ale přes velký počet mrtvých, bombardování až k severní hranici Libanonu
a škody za 7 až 10 miliard dolarů (v zemi se sotva 4 milióny obyvatel,
se zahraničním dluhem 26 miliard dolarů neboli 180% HDP a HDP na obyvatele třikrát nižší než v čR považuje většina Libanonců (72%) rozuzlení konfliktu za vítězství „odboje“, tj. hlavně Hizballáhu.

Zdroj ZDEZDE

I izraelský denní tisku souhlasí s tímto hodnocením. A týdenník The Economist 19. srpna vychází s titulkem „Nasralláh vyhrává válku“.


Není divu. Několik tisíců špatně vyzbrojených bojovníků se dokázalo
postavit armádě, která se považuje běžně za čtvrtou či pátou
nejsilnější na světě.


Izrael nedokázal zničit Hizballáh a vojenských obětí je na obou
stranách srovnatelný počet. Do konce války izraelská armáda nedokázala
ovládat ani města přímo u hraníc. Nevyšla izraelská kalkulace, že by
invaze znovu nastartovala vražedné konflikty mezi Libanonci samotnými.
Naopak se levice, arabští nacionalisté a obyvatelstvo celých měst spojily pod vedením Hizballáhu.


Hizballáh


To bylo možné z dvou důvodů. Jednak se změnila třídní situace v
Libanonu. Před izraelskou invazi v roce 1982 žila víc než polovina lidí
na venkove, dnes žije 91% populace v městech, více než polovina celého
obyvatelstva žije v Bejrútu. čtvrtě bývají rozdělené podle náboženství,
ale v práci se stýkají stoupenci všech náboženství.
A za druhé se této situaci velice úspěšně přizpůsobil Hizballáh.

Hizballáh, „Armáda Boha“, není teroristická organizace, jak ho
popisuje americký State Department. Operuje pouze na hranicích Libanonu
a proti Izraeli, který i před aktuálním konfliktem stále okupoval
libanonské údolí šebá, téměř denně porušoval libanonský vzdušní prostor
a stále nepropustil desítky zajatců z dob okupace. Britští, francouzští
i američtí diplomaté s Hizballáhem pravidelně jednají.


Hizballáh je šíitské uskupení, které např. provozuje několik soukromých škol pro šíitskou střední vrstvu.


Avšak šíité jsou nejen nejpočetnější, ale i nejméně privilegovaná
náboženská komunita v Libanonu. Pod vedením Hasana Nasralláha se Hizballáh
vzdal programu vytvoření šíitského státu dle íránského vzoru na území
Libanonu a naopak se soustředil na sociální a politickou práci
. Disponuje dnes sítí sociální podpory a dvěma ministry ve vládě. Má členy i ostatních náboženství včetně židů a ve svých médiích dává prostor také protisionistickým židům, jako např. americkému profesorovi Noamu Chomskému.


Hnutí


Změna třídní situace v Libanonu se odrazila také v masovém hnutí během
války. Zatímco v bohatých čtvrtých Beirutu nepustili uprchlíky do
protileteckých krytů a vládní pomoc se prodávala za horentní ceny, v
chudších čtvrtích se spojila předtím roztříštěna levice s aktivisty
Hizballáhu a dalšími v podpůrnou síť pro milión utečenců, takže péče o
ně byla nesrovnatelně lepší než to, co mohli vidět před rokem v
televizních zpravodajstvích o New Orleansu.


Totéž hnutí pak po nabytí platnosti příměří zorganizoval přes izraelské
hrozby spěšný a kolektivní návrat statisíců obyvatel do jižního
Libanonu, který Izrael chtěl obsadit do příchodu vojsk OSN. Pod tlakem
přicházejících konvojů civilistů se muselo izraelské vojsko vzdát několik svých pozic.
Návrat obyvatel jižního Libanonu má také velký psychologický význam v
regionu, který zná trvající exil statisíců Palestinců z první ruky.


OSN

Během války jsem k svému překvapení zjistil, že
zpravodajství německé státní televize bylo méně kritické vůči izraelské
válečné propagandě než CNN. Proč? Proč neprotestovala EU ani před tím,
když Izrael bombardoval budovy v pásmu Gázy, které byly postavení za
peníze z evropské pomoci?


{mosimage}Evropský kapitál by rád od USA převzal kontrolu nad ropou Blízkého
Východu a snaží se o to, získat si přátele mezi místními potentáty. Co
však nechce, je aby samotná arabská populace kontrolovala ropu.


Stejná logika je vidět v Rezoluci 1701 OSN o příměří.
Hizballáh zajal dva izraelské vojáky proto, aby Izrael propustil za
jejich vydání stovky Libanonců unesených už před léty, přičemž tisíce
jsou nezvěstní a neví se, jestli jsou živí či již dávno zahynuli.
Takovéto výměny se dohodly již několikrát, v letech 1985, 2000 a 2004.


Izrael využil zajetí dvou svých vojáků k provedení připravené invaze. Ale rezoluce OSN akceptuje izraelskou propagandu.


Ještě závažnější je snad fakt, že vojska OSN, UNIFIL, které mají
zabránit bojům mezi Libanonem a Izraelem, budou znovu pouze na
libanonském území. De facto tak budou plnit úkol, který jím přiřadil
Izrael: ztížit Hiaballáhu život. Němečtí důstojníci již mluví o své
přípravě na bojové situace, až budou bránit dodávkám zbraní Hizballáhu.

Nakolik se OSN klaní logice Izraele a jeho ochránce USA je
vidět už jen z její reakce na zabití jejích vlastních pozorovatelů. 25.
července bombardovalo izraelské vojsko již léta etablované stanoviště
OSN v jižním Libanonu. Za 6 hodin soustavného bombardování volali
vojenští pozorovatelé OSN izraelské vojsko 8krát s žádostí o zastavení
palby. Při osmém telefonátu dopadla na stanoviště laserově navedená
střela, která zabila 4 příslušníky OSN. Dodnes nebyla OSN ani schopná zahájit vlastní vyšetřování tohoto incidentu.


Výhledy

1. Izrael – Mýtus neporanitelnosti izraelské armády je u konce.
Krize Olmertova kabinetu je hluboká a kritika je hlavně pravicová, že
násilí nebylo dostatečně silné, takže militarista Netanjáhu je horkým
kandidátem na prezidentské křeslo. Ale někteří komentátoři, např. v
deníku Hárec, upozorňují, že Izrael je pro USA užitečný, jen když bude
vojensky úspěšný. V delším horizontu se tak jeví poslední izraelská
agrese jako začátek konce Izraele.


2. Libanon – Michel Aoun, křesťanský vůdce, jehož síly
podporovaly Hizballáh během izraelské invaze, mluví o sestavení nové
vlády spolu s Hizballáhem. Libanonský stát ve stávající podobě se
ukázal tváři v tvář Izraeli jako naprosto bezmocný a prozápadní vláda
ztratila svou voličskou základnu, hlavně mezi sunnity, kteří začínají
masově podporovat Hizballáh.

Otevřel se prostor pro zásadnou demokratizaci v zemi, ne
vedenou ze Západu a v jeho zájmu, ale od samotných lidí a za přispění
antikapitalistické levice.


3. Blízký Východ – V podstatě všechny arabské režimy jsou
diktatury, které se udržují u moci pouze se západní pomocí (např. Egypt
dostává od USA 2 miliardy dolarů ročně). Klíčoví američtí spojenci
Jordánsko, Saudská Arábie a Egypt podporovali izraelskou agresi.
Argumentovali, že Izrael bojuje proti šíitským kacířům a je na straně
sunnitů.
Prestiž těchto režimů je dnes tak nízký jako nikdy předtím, zatímco
Hasan Nasralláh je nyní mezi arabskými masami považován za většího
hrdinu než bývalý nacionalistický president Egyptu Nássir.

Egyptské Muslimské bratrstvo je organizace s osmdesátiletou
tradicí a obrovským ideologickým vlivem po celém Blízkém Východu. Jako
sunnité měli v minulosti sektářské postoje vůči šíitům. Nyní vydali
zásadní prohlášení podporující Hizballáh a společný boj s šíity. Toto
prohlášení pravděpodobně najde svou odezvu až v Iráku.
Egypt je mezi arabskými zeměmi klíčový svou velikostí a svým průmyslem.
Mubarak vládne již od roku 1981 pomocí „výjimečného stavu“. čelí však
rostoucímu hnutí Kifája (Dost) sjednocující Muslimské bratrstvo, levici
a arabské nacionalisty, které žádá demokracii a zlepšení sociálních
podmínek. Kifája podporuje Palestince, organizovalo zakázané
demonstrace proti poslední izraelské agresi a vyzvalo dělníky v ropném
průmyslu ke stávce a přerušování dodávek ropy Izraeli.

Vítězství Hizballáhu ukázalo, že je produktivnější vybudovat
hnutí zdola než spoléhat se na stát v rukou bohatých Arabů. To v
kombinaci s upadající sílou imperialismu v regiónu znovu nastoluje
možnost masových povstání a revolucí jako v 50ých a 60ých letech
minulého století.


4. Svět – Žádný arabský či muslimský stát ani žádná ze
západních mocností, které jsou jinak připraveny bombardovat jiné státy
„za porušování lidských práv“, nebyly schopny ani gesta přerušení
diplomatických vztahu s agresorem Izraelem. Jediným státem, který tak
učinil, byla Venezuela.


Ale venezuelský prezident Hugo Chávez není jediný, kdo se snaží spojit
potenciálně masová protiimperialistická hnutí na Blízkém Východě s
globálním antikapitalistickým a mírovým hnutím. Od roku 2001 se konají
pravidelně konference s tímto tématem v Beirutu a v Káhiře.

Výzva pro levici celosvětově spočívá v propojení
protiválečného, protiimperialistického a antikapitalistického hnutí a
nastolení schůdné alternativy ke stávajícímu systému.
V čR se společnost stále ještě neprobrala z traumatu stalinismu a
pravice se všemožně snaží, aby to tak zůstalo. Ale Iniciativa Ne
základnám však ukazuje, že i malá platforma, která začíná v tomto směru
pracovat, může mít nečekaně velký dopad.

Mapa bombardovaných území Libanonu
ZDE

Thomas Franke

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Po izraelském útoku na Libanon: Souvislosti a perspektivy

{mosimage} Jako už předtím Human Rights Watch, mluví nyní i Amnesty International o válečných zločinech Izraele při svém tažení proti Hizballáhu. Bilanci 33 dnů trvající vojenské akce popisuje Amnesty International takto:

  • 1183 mrtvých, zhruba třetina z nich děti,
  • 4054 zraněných,
  • 970 000 uprchlíků

(Pokračování textu…)

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Po izraelském útoku na Libanon: Souvislosti a perspektivy

{mosimage} Jako už předtím Human Rights Watch, mluví nyní i Amnesty International o válečných zločinech Izraele při svém tažení proti Hizballáhu. Bilanci 33 dnů trvající vojenské akce popisuje Amnesty International takto:

  • 1183 mrtvých, zhruba třetina z nich děti,
  • 4054 zraněných,
  • 970 000 uprchlíků

Civilní infrastruktura je vážně poškozena. Libanonská vláda odhaduje, že bylo úplně či částečně zničeno 31 ,,životně důležitých bodů" (např. letiště, přístavy, energetická zařízení), jakož i zhruba 80 mostů a 94 silnic.

úplně zničeno více než 30 000 bytů, kanceláří a obchodů. Dvě státní nemocnice úplně zničené a další tři vážně poškozené.

(Pokračování textu…)

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •