Vláda nás ještě tvrději zatahuje do nebezpečné podří

{mosimage}Konference občanského sdružení Vojáci proti válce o
radarové základně se konala 23. února v Poslanecké sněmovně pod záštitou
předsedkyně Petičního výboru sněmovny Zuzky Bebarové-Rujbrové. Jako první na ní
vystoupil sekční ředitel ministerstva obrany Ivan Dvořák, který zastupoval
ministryni Vlastu Parkanovou.

Jeho argumentace ve prospěch základny nepřinesla ve srovnání
se známými stanovisky vlády nic nového. Předseda občanského sdružení Vojáci
proti válce Jiří Bureš předložil konferenci tiskové prohlášení, v němž
sdružení odmítá politiku Topolánkovy vlády. „…vláda čR a špičky některých
politických stran vytvářejí nebývalé bezpečnostní riziko pro čR – zvýšení
ohrožení bezpečnosti čR, mezní ohrožení životů, zdraví a majetku svých občanů.“

Sociolog prof. Jan Keller pak věcně
rozebral měnící se argumentaci příznivců základny a poukázal na závažné
okolnosti, které příznivci tají. Politolog prof. Oskar Krejčí analyzoval
projekt Národní protiraketové obrany USA ze systémového, historického a sociálně
ekonomického hlediska. V početném publiku bylo mnoho lidí z „branné a
bezpečnostní komunity“, bývalých aktivních důstojníků, analytiků a diplomatů.
Ti v diskusi rozbili úvodní vystoupení zástupce ministerstva obrany
doslova na padrť. I. Dvořák vzhledem ke svému postavení nemohl věcně odpovědět
na většinu dotazů a připomínek, takže mu nezbylo než vydatně mlžit.
Předsedající Z. Bebarová-Rujbrová ve závěru ocenila jeho odvahu, že na
konferenci vůbec přišel. Celkově velmi zajímavý zážitek, který Poslanecká
sněmovna připraví občanovi jen výjimečně.

Vojáci proti válce: vláda porušuje ústavu čR

Jiří Bureš připomněl zdrženlivý postoj řady států NATO a EU
k americkému projektu protiraketové obrany, což lze doložit dokumenty a
což se projevilo na summitu NATO v Rize i jednání ministrů obrany
v Seville. Upozornil na nedávnou nótu velvyslanectví USA, podle níž vláda
souhlasila, aby Spojené státy okamžitě začaly „s přípravou stanoviště“,
dále se předpokládá uzavření perspektivní dvoustranné vládní dohody o
spolupráci v oblasti obrany, přičemž dohody by byly „prozatímně prováděny
ode dne podpisu“. Na druhé straně ministr zahraničí čR Karel Schwarzenberg
v Poslanecké sněmovně prohlásil, že ratifikace uváděných smluv by mohla
proběhnout přibližně za rok, tedy na přelomu let 2007 a 2008. Ratifikace je
podle ústavy nutná, dohody se ale mají provádět už před ní. „Až tak daleko sahá
demokracie uplatňovaná současnou vládou v čR,“ píše se v prohlášení
vojáků.

Vojáci ve svém prohlášení přicházejí také s několika
návrhy:

·       
Umožnit veřejnosti ve spolupráci
s iniciativou Ne základnám a dalšími občanskými iniciativami a sdruženími
prohlídku stanoviště – nejlépe do konce března 2007.

·       
Zveřejnit celkovou částku určenou na „informační
kampaň“, její skladbu a výši dosavadních výdajů. Rozdělit prostředky mezi ty,
kdo základnu podporují a ty, kdo ji odmítají.

·       
V rámci vyvážené osvětové kampaně předložit
hodnocení variant ničení základny se stanovisky nezávislých odborníků. Seznamovat
českou veřejnost s následky jaderného útoku na Hirošimu a Nagasaki.

(Plné znění prohlášení je na www.nezakladnam.cz.)

Prof. Keller: argumentace ve prospěch základny se neustále mění,
důležitá fakta se tají

Podle Kellera není jednoduché se vyjadřovat
k argumentům stoupenců, protože „tito lidé tvrdí každou chvíli něco jiného
a poměrně často si přitom protiřečí.“ Těsně po loňských volbách v červnu 2007
se základna prezentovala výhradně jako o prvek systému Národní protiraketové
obrany Spojených států. O ochraně české republiky, či dokonce celé Evropy se
vůbec nehovořilo. Tyto řeči nastoupily teprve tehdy, když byl projekt americké
vojenské základny veřejností vcelku jednoznačně odmítnut. Byly však natolik
nepřesvědčivé, že veřejnost nepřijala ani je. Tak vznikla třetí verze
legitimizace základny: máme ji přijmout z vděčnosti ke Spojeným státům.
Pro ty, kdo by snad chtěli vděčnost prokazovat jiným způsobem, zazněl nedávno
v Mnichově v pořadí už čtvrtý argument: ten, kdo je proti základnám
v česku a Polsku, zapomněl, kdo prohrál studenou válku. Tady už ovšem nejde
o vděčnost, ale o přímou a neomalenou hrozbu, konstatuje Keller. „Naši vládní
politici, včetně ministryně obrany, se dnes pohybují někde mezi druhou a třetí
příčkou této škály. Odhaduji, že nejpozději někdy v dubnu, květnu se od
našich vládních činitelů dozvíme, že zatímco oni studenou válku vyhráli, český
národ ji prohrál,“ dodává Keller.

            Po kritice
některých argumentů stoupenců základny uvedl Keller několik závažných
okolností, o nichž se oficiálně mlčí.

1.      Spojené
státy se od roku 2002 oficiálně řídí vojenskou doktrínou, která připouští
rozpoutání preventivních válek. V jejím rámci se nezříkají ani použití
jaderných zbraní jako první. Po zkušenostech z Iráku si nemůžeme být
jisti, že Bushova vláda nerozpoutá další válku pod zcela lživou a falešnou záminkou.
V tomto případě bychom byli bezprostředně zataženi do konfliktu, jehož
průběh bychom nemohli ani v nejmenším ovlivňovat. Pouze bychom nesli
všechny jeho následky.

2.      Významným
aspektem celého plánu americké raketové obrany je aspekt ekonomický. Soukromé
firmy mají ze zbrojení miliardové zisky, a proto mají hospodářský zájem na tom,
aby se napětí ve světě spíše vyostřovalo. Spousta amerických občanů proti
zájmům těchto firem protestuje. Pokud považujeme za svého spojence
demokratickou Ameriku, měli bychom proti šílenému plánu malých, ale ekonomicky
i politicky velice vlivných skupinek, co nejenergičtěji vystupovat. To je ten
nejlepší způsob, jak vyjádřit našim spojencům svůj vděk, jak nás k tomu
vybízejí vládní činitelé. Výstavba raketových systémů pouze odčerpává
prostředky, které tak nutně potřebujeme na zmírnění aspoň těch
nejdrastičtějších dopadů očekávaných a přicházejících globálních změn klimatu.

3.     
Žádná z politických stran čR neměla ve svém
volebním programu výslovně uvedeno, že bude usilovat o výstavbu cizí vojenské
základny na našem území. Politici nemluví pravdu, když tvrdí, že od voličů
dostali mandát i v této věci za nás rozhodovat. Nemluví pravdu politici
ODS, politici KDU-čSL, ani politici Strany zelených. „A právě skutečnost, že politici
nehájí zájmy voličů, představuje, podle mého názoru, pro demokracii v naší
zemi dokonce ještě větší nebezpečí, než to, jakou hrozbu představuje cizí
vojenská základna v kontextu doktríny preventivních úderů pro naši národní
bezpečnost.“ uzavírá Keller.

(Plné znění projevu prof. Kellera je na Britských listech, http://blisty.cz)

Prof. Krejčí: projekt protiraketové obrany je ekonomická černá díra

Ze systémového a historického hlediska se česká republika
poprvé stává součástí globálního systému, který má zdaleka nejsilnější vojenské
mocnosti zaručit celosvětovou hegemonii. „Ten, kdo zmáčkne knoflík, nebude
sedět v Evropě,“ říká Krejčí. Evropa a zejména naše země by však musela
nést případné následky. Otevíráme tím Pandořinu skříňku stále větších hrozeb a
úplně nové etapy závodů e zbrojení.

            Pandořinou
skříňkou by byl systém globální a kosmické protiraketové obrany také hlediska
ekonomického. Projekt by se stal doslova černo dírou pohlcující stále větší
množství peněz.

            Podle
Krejčího nám unikají dva vážné a rozporné rysy současné politiky USA. Zdá se,
že ve Washingtonu dnes věří v možnost dosáhnout trvalé jaderné
nadřazenosti USA nad ostatními zeměmi, zejména Ruskem. O této možnosti se vážně
diskutuje např. v prestižním odborném časopise Foreign Affairs, který má
velký vliv a utváření mezinárodní politiky USA. Vznikl by stav, kdy by Spojené
státy mohly podle své vůle zaútočit svými jadernými zbraněmi na kohokoliv
beztoho, že by se musely obávat odvety. Tak by bylo možné pod hrozbou zničení např.
tlačit na Rusko v záležitostech energetických zdrojů. Podle Krejčího je to
však iluze, protože Rusko se může snaze USA o získání jaderné hegemonie účinně
bránit.

            Druhou
iluzí současné politiky USA je přesvědčení, že politický problém lze vyřešit
technickými, například vojenskými prostředky. Že jde o iluzi ukazuje jasně
vývoj v Iráku a na celém Středním východě.

            „Proč se
tak těžko dosahují dohody?,“ ptá se Krejčí a za hlavní příčinu považuje
intervencionismus Spojených států. „Ten ale nemusí zmizet odchodem Bushe a jeho
lidí,“ dodává Krejčí.

(Zvukový záznam projevu prof. Krejčího a následujících
diskusních vystoupení členů panelu je také na Britských listech).

Rudolf Převrátil
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •