Obrázek z Francie – Chirac démission

{mosimage}Je neděle odpoledne, nemluví se o ničem, než o CPE (návrh zákona o
zaměstnávání absolventů škol, Chirakem čerstvě schválený – poznámka
redakce). Na tržištích a v kavárnách, kde se tradičně v neděli před
obědem mluví o fotbalu a o ženách, se mluví o CPE, o pátečním projevu
Chiraka a o další demonstraci chystané na úterý. Levicové strany a
organizace rozdávají na tržištích letáky, zvou na úterní demonstraci.
Mezi rajčaty a banány se diskutuje. Počet těch, kdo si „troufnou“
odsoudit studenty, blokující fakulty, lycea a dálnice, se pohybuje
kolem několika procent. Dost to připomíná loňské referendum o
euroústavě, nebo spíše proti ní. V televizi se samozřejmě mluví o CPE.
V poledne jsem vyslechl toto: „Dnešní sociální, politická, ústavní,
vládní a morální krize by vypukla i bez CPE, tak jako by první světová
války stejně vypukla i bez sarajevského atentátu.“

Hollandovo vedení Socialistické strany se rozhodlo „prudce otočit kormidlo doleva“.

Stranické vedení, které vždy jen „doprovázelo“
protestní hnutí, a to zdaleka ne všechna, vyzývá „všechny občany do
stávek a demonstrací na příští úterý“. Je to obrat, který nemá
precedent od roku 1981. Hollandovo vedení si s hrůzou uvědomuje, že
není schopno vládnout v této těžké sociální a politické krizi, kdy je
otevřeně zpochybněna nejen liberální politika Chirakovy vláda – pouze
12 procent občanů souhlasí s CPE -, ale samotná její existence.
Hollandovo loňské fanatické „ano“ euroústavě vrhlo Socialistickou
stranu na pravé křídlo politického spektra a málem vyprovokovalo
rozkol. 29. května loňského roku, kdy 5,5 milionů občanů řeklo „ne“
liberální ústavě a liberální Evropě, 60 000 socialistů u toho nebylo.
Dnes se socialisté, kteří tehdy řekli „ano“, znovu začínají zdravit s
těmi, kdo řekli „ne“, a chodí společně demonstrovat. škoda jen
ztraceného času a energie.

Koho chce bůh zahubit, toho nejdřív zbaví rozumu. To si zřejmě
myslí celá společnost o prezidentovi, který v pátek večer „schválil“
již beztak existující a násilím prosazený zákon pomocí článku 49-3
ústavy. Poté, co Chirac oznámil, že zákon „bude aplikován“, srdečně
vyzval odboráře, aby pomohli zákon… „vylepšit“. Během Chirakova projevu
ale vypukly víceméně spontánní demonstrace ve dvaceti městech, a v
Paříži tisíc demonstrantů o půlnoci lomcovalo mřížemi před Národním
shromážděním za křiku „Chirac démission“, než je rozehnala policie.

Vedení deseti levicových stran a organizací, která se sešla v sídle
komunistů, vyhlásila na příští úterý „všeobecnou mobilizaci“. Dvanáct
odborových a mládežnických organizací oznamuje, že „neustoupí ani o
krok“. Levicoví socialisté z hnutí Pour la République sociale rozdávají
letáky s prohlášením v duchu Deklarace lidských práv z roku 1793:
„Občanská vzpoura je součástí demokracie. Právo na odpor proti tyranské
vládě je zaručeno. Vláda lidu má právo vyslovit se i na ulici.“

Jinak se ve Francii neděje nic zvláštního, co by stálo za komentář v českém tisku.

Karel Košťál,

český emigrant a člen čSSD, je také
odborářem, členem francouzské Socialistické strany a hnutí Za sociální
republiku.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •