Protesty proti CPE: ,,jaro 2006 se začíná podobat jaru 1936″

{mosimage}Další z rozhovorů s
Karlem Košťálem, členem Socialistické strany Francie a SOKu.

Jan Májíček: V sobotu
bylo v ulicích 150 francouzských měst 1,5 milionu demonstrantů. Co tě na této
akci nejvíce zaujalo?

Karel Košťál: Nejvíce mě zaujala demonstrace v Marseille. V tomto
tříhodinovém ,,černobílém pochodu" 130 000 lidí došlo ke skutečnému a
spontánnímu spojeni odborů, vysokoškoláků, středoškoláků, ,,barevných"
nezaměstnaných ze sídlišť atd. Tato,,,lůza", jak o ní mluvil před třemi měsíci
ministr vnitra Sarkozy, pokojně a téměř pokorně pochodovala spolu se studenty a
odboráři. Zaujala mě také otevřeně protivládní a antiliberální hesla, i když
(zatím) na veselou notu: ,,De Villepine, tvoje pracovní smlouva konci", ,,CPE,
Contrat Pour Exploitation" (smlouva pro vykořisťování). Prefektura v
Marseille neváhala ohlásit legrační číslo, 15000 demonstrantů. V XVI.
století říkal Rabelais: ,,En France le ridicule tue" (Ve Francii směšnost
zabíjí). škoda, že to už není pravda.

JM: Jak dopadlo setkání
odborů a studentských organizací v neděli? 

KK: Protestující odbory a studentské organizace se sešly v
neděli večer v pařížském sídle křesťanských odborů, CFTC. Jelikož ministerský předseda
řekl, že ,,neustoupí ani o píď", odboráři a student se rozhodli ,,neustoupit
ani o píď". Jednání natrvalo ani hodinu. 
Organizátoři vyzvali k dalším stávkám a demonstracím na úterý 28. března.
Jednota byla naprostá. ,,Ano, je to ultimatum," říká jejich prohlášení. Na
otázku, zda jde o generální stávku, mluvci odboru FO odpověděl, že ,,v historii
generální stávka značila ozbrojené povstání proti vládě, to snad zatím
ne". Zatím jen ,,grève nationale interproffessionnelle" (celostátní
meziprofesní stávka).

JM: Co dělá revoluční
levice?

KK: Občané, kteří se hlásí k revoluční levici, jsou denně v
posluchárnách, na schůzích, na ulici, ve stávkových výborech, a  ani nemusím zdůrazňovat, že jsou revoluční.
Jsou organizace, které mají slovo ,,revoluce" v názvu, jako například LCR,
Ligue communiste révolutionnaire, a jsou denně v akci. Jsou hnutí a organizace,
jako například Pour la
République sociale, PRS, které revoluci v názvu nemají, a
jsou také denně ,,sur le pont" (na palubě). Hnutí zamíchalo karty. Na
demonstraci v Marseille například několik set mladých a starších socialistů
pochodovalo společně a spořádaně mezi odboráři a studenty, a náhle se z jejich řad
ozval zpěv … Internacionály! Přítomní levicoví revolucionáři padali na znak.

JM: Kolik má dnes
situace společného s rokem 68?

KK: Právě před 38 lety, 22. března 1968, začalo ,,pařížské
jaro", když 250 studentů obsadilo fakultu v Nanterre na protest proti
válce ve Vietnamu. Pařížské jaro skončilo sice porážkou, ale jeho přízrak obchází
Evropu. Dnes se ale začíná vážně mluvit o tom, že jaro 2006 se začíná podobat
jaru 1936: ,,Un nouveau front populaire en quelque sorte" (jakási nová
lidová fronta).

JM: Jaké jsou
perspektivy? Jaká je možnost, že de Villepin ustoupí?

KK: De Villepionova vláda ustoupit nemůže, protože jinou politiku dělat
nemůže. Svaz zaměstnavatelů (MEDEF), burziáni, akcionáři, si ani na okamžik
nemohou představit jinou společnost než tu, ve které bohatí bohatnou a chudí
chudnou. Pro privilegované a parazitní vrstvy, které ve Francii vládnou, sociální
práva ve Francii a v Evropě musí jednoduše skončit na nule, a ,,jiné cesty není".
Pro námezdně pracující a budoucí nezaměstnané Francie, je otázkou života a
smrti, zda ,,jinou cestu" prosadí. Francii čeká největší krize od konce války,
sociální, politická, ústavní, vládní, morální. Francouzská levice, celá levice,
francouzští levicoví občané, všichni levicoví občané, se musí urychleně spojit
a prosadit alternativní projekt společnosti. Levicoví socialisté o to budou vší
mocí, všemi prostředky usilovat.
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •