Vření v Mexiku: povstání nebo občanská válka?

{mosimage}Subcomandante Marcos minulý měsíc řekl, že se Mexiko nachází
„v předvečer povstání nebo občanské války.“ Marcos a jeho zapatisté pokračují v
„jiné kampani“, kterou zahájili loňského roku. Kromě toho Andres Manuel Lopez
Obrador, kandidát Strany demokratické revoluce (Partido de la Revolucion Democratica)
v letošních červnových prezidentských volbách, důrazně prohlásil, že tyto volby
byly zfalšovány. Mezi lidmi má obrovskou podporu. Odmítl uznat Felipe
Calderona, který složil 1. prosince přísahu, a vytvořil vlastní konkurenční
strukturu, „legitimní vládu“ s úřady, kabinetem a představiteli
v každém regionu. Mezitím se stávka učitelů, která propukla začátkem roku v Oaxace,
proměnila ve všeobecné antikapitalistické povstání, jež vzalo do svých rukou
správu města. K tomu byla vytvořena struktura, která si dala název Lidové
shromáždění národů Oaxacy (španělsky APPO) a jako minimum požadovala odvolání
guvernéra stejnojmenného státu, člena dřívější vládnoucí strany PRI, jistého
Ulissese Ruize. Pak ale zasáhly jednotky státní a federální policie, povstání bylo
potlačeno a vůdcové APPO zatčeni.

Jak se blízký soused Spojených států dostal do bodu, v němž
je jeho vláda aktivně a důrazně zpochybňována jako nelegitimní, kde lidé
debatují o tom, zda zákonný prezident opravdu vydrží po celé šestileté funkční
období, a kde tím končí osmdesátileté období relativní politické stability?
Chceme-li vysvětlit toto vření, musíme vzít v úvahu současně tři prvky:
500 let útlaku domorodého mexického obyvatelstva, úpadek politických institucí
vzniklých v Mexiku ve 20. století a dopady Severoamerické dohody o volném
obchodu (NAFTA) na základní sociální jistoty obyvatel. 

Mexiko je zemí bílých kolonistů, v níž většinu obyvatelstva
tvoří domorodé indiánské populace a takzvaní míšenci. Jejich početní převaha je
významným faktorem zvláště proto, že rasová a etnická stratifikace se po velmi
dlouhou dobu skoro nemění a rozdíly v životní úrovni jsou propastné.
Nejnovějším politickým důsledkem tohoto napětí v základech společnosti
bylo vystoupení zapatistů (Ejercito Zapatista de Liberacion Nacional) ve státě
Chiapas v roce 1994. Zapatisté se prosadili jako trvalá a smysluplná
politická síla, která svou „jinou kampaní“ začala ovlivňovat celou zemi. „Jiná
kampaň“ neusiluje o vítězství ve volbách ani o převzetí současného mexického
státu. Jejím cílem je zmocňování místních komunit a nejrůznějších utlačovaných
skupin (žen, rolníků a dělníků, gayů) v boji proti kapitalismu a
imperialismu – v Mexiku a na celém světě.

Pak je tu druhá fronta – formální politická aréna vytvořená
po Mexické revoluci roku 1910. Po nejistých začátcích se v Mexiku ustálil
režim jedné strany pod praporem PRI, Institucionální revoluční strany (Partido
Revolucionaria Institucional). Tato strana byla nejrevolučnější v 30.
letech minulého století za prezidenta Lazara Cardenase, který znárodnil ropný
průmysl a provedl reformu zemědělství. S podporou státu vznikala komunální
zemědělská hospodářství nazývaná ejidos. Po roce 1940 však PRI opustila
Cardenasovu cestu, stávala se stále byrokratičtější, konzervativnější a
zkorumpovanější. Původně byla jejím jediným protivníkem pravicová, podnikatelům
nakloněná a o katolicismus se opírající strana s názvem Partido Accion
Nacional (PAN).

V 80. letech se od PRI odštěpilo levicové křídlo,
z něhož vznikla Strana demokratické revoluce. Roku 1988 za tuto novou
stranu kandidoval na úřad prezidenta Cardenasův syn Cuahtemos Cardenas. Podle
všeobecného přesvědčení PRI volby zfalšovala, ale Strana demokratické revoluce se
proti této potupě nepostavila. V roce 2000 pak vyhrál volby kandidát PAN
Vicente Fox. PRI byla konečně zbavena prezidentské moci a tím začal její rychlý
politický úpadek. Když byl ve volbách roku 2006 kandidát Strany demokratické
revoluce Lopez Obrador prohlášen za poraženého, nevytratil se pasivně jako
Cuahtemoc Cardenas roku 1988. Naopak začal aktivně usilovat o delegitimizaci
údajného vítězství svého protivníka.

Zapatisté a přívrženci Lopeze Obradora představují dvě
křídla mexické lidové opozice. Mají rozdílné strategie a v současnosti
nepostupují jednotně. Ovšem APPO v Oaxace je typem politické síly, která
by mohla tato dvě křídla sblížit. Obě APPO podporují, přičemž APPO je ve vztahu
k nim zcela autonomní. Je možné, že v blízké budoucnosti vznikne řada
dalších APPO.

Posledním důležitým prvkem celkového obrazu je NAFTA.
Mexickým horním vrstvám jde NAFTA k duhu, ovšem nižší vrstvy jsou na tom
hůře než kdykoli předtím. Jedním z mnoha důsledků je samozřejmě vzrůst
přeshraniční migrace do Spojených států, který způsobuje konflikty uvnitř USA –
mezi novým „nativistickým“ protiimigračním hnutím a vyburcovaným
latinoamerickým voličstvem. Pokud zažije světoekonomika v následujícím
roce nebo dvou další pokles, může legální vláda Mexika přijít o značnou část
příjmů a pak bude obtížněji zvládat nadcházející bouři. A zmíněné dvojí vření –
v Mexiku a ve Spojených státech – může spojit své síly.

„Bublej, bublej ze všech sil/Ohni hoř a kotli bublej“,
zpívají čarodějnice na začátku Macbetha.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 199, 15.12.2006
Překlad se souhlasem autora © Rudolf Převrátil

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •