Boj za ‚svobodu a demokracii‘ opět na scéně; s falešnými tóny

{mosimage}V úterý 15. května dopoledne mi přišel nevyžádaný email. Odesílatel
Rostislav Valvoda z nějakého důvodu zaslal do mé schránky informaci
o politicky angažované výstavě. Projekt pokrývá nesvobodné a
zmanipulované prezidentské volby v Bělorusku v roce 2006 a uskutečňuje se pod
záštitou Václava Havla a brněnského primátora Romana Onderky. Více
informací o akci nazvané Volby bez volby naleznete ZDE.

Přiznám se, že mám pocity dosti smíšené. Jak totiž napsal
jistý vousatý myslitel, nikdo nebojuje proti svobodě vůbec, maximálně proti
svobodě těch druhých. Dokonce ani hnusný běloruský režim nebojuje ‚proti
svobodě‘ všeobecně, ale snaží se udržet mocenský monopol úzké postsovětské
oligarchie v jedné menší zemi, která nemá imperiální ambice. Nejde bohužel o
nic až tak výjimečného. V proamericky orientované, avšak rovněž postsovětské
Gruzii se prezident Saakašvili a jeho kamarila holedbají volebním ziskem
přesahujícím údajně 96% hlasů – a legitimitu této
spřátelené autoritářské skupiny na Západě dosud nikdo nahlas
nezpochybňuje.
Rozumějte mi, prosím: Je jistě třeba upozorňovat na situaci v  zemi,
jako je Bělorusko. Ale je také otázka, zda tak činit způsobem, který
nahrává zahraničněpolitické agendě prazvláštního uskupení neokonzervativců,
Palestince nenávidících disidentských "humanistů" židovského původu
a bývalého českého prezidenta, kterou financuje jistý provozovatel kasin z
Las Vegas. (O konferenci přezdívané Davos pro disidenty,
kterou  v Praze během návštěvy prezidenta Bushe 4.-6.
června pořádají jeho spřízněné duše Natan Sčaranskij, Václav Havel a José
Maria Aznar, referuje neokonzervativní The Weekly Standard ZDE. Podrobněji viz například Lyndon Larouche: Vegas Mogul Sponsoring Bush Speech at Eastern Europe
Provocation Conference
, nebo Orly Halpern: Former Refusenik Renews Push for Democratization.)
Obávám se, že ve stále širší části české veřejnosti převládá tendence
všechny nepříjemné výzvy a otázky týkající se lidských práv jednoduše
odbýt s tím, že pokud s nimi má něco
společného exprezident, nejsou ani trochu věrohodné. V tomto
smyslu si začínám být téměř jist, že podíl Václava Havla, který již řadu
let vystupuje důsledně ve prospěch americké zahraniční politiky –
vůči níž není bohužel schopen sebemenšího kritického odstupu – věci
svobody a demokracie i věci lidských práv ve skutečnosti velmi
významně škodí. Spojení jakéhokoliv tématu s Havlem dnes ve výsledku
znamená, že žádný "kvas" do české společnosti nepřinese. Ve
výzvě adresované lidskému svědomí, jejíž proponent se tak málo snaží udržet
alespoň zdání osobní integrity, se totiž naskýtají spousty příležitostí pro
zcela přízemní výmluvy. Ti, kteří by opravdu potřebovali překonat zasmrádlé
čecháčkovství, tváří v tvář problému zamumlají něco o
Srbsku nebo Iráku a jednoduše půjdou na pivo.
Zkrátka, mám strach, že akce toho typu, na niž jsem byl
právě upozorněn, ve svém výsledku opět umožní zneužít běloruský odpor vůči
diktátoru v rámci plánů zcela konkrétní úzké skupiny lidí – té samé, které
např. situace v již zmíněné Gruzii nechává zcela chladnou. To jsou tedy mé
obavy. Přesto přeju výstavě o běloruských volbách, aby přispěla ke zvýšení
povědomí o situaci v těžce zkoušené zemi a pomohla celému spektru
místní opozice – nikoli jen vybraným  ‚otporovým‘ aktivistům sdruženým v
Američany podporované skupině Zubr.

Karel Dolejší, autor je mluvčím Greenpeace čR, článek vyšel 7.6.2007 na Britských listech

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •