článek, který nesměl vyjít v Právu: “Kdo podchytí odp&#

{mosimage} Odpůrci amerického radaru v česku měli nedávno dvě akce v hlavním městě. Nejdříve iniciativa Ne základnám! a pak občanské sdružení Vojáci proti válce představily své řečníky. Na první konferenci lidé s opačným názorem v panelu chyběli úplně, na druhé, v prostorách Poslanecké sněmovny, vládní pozici měla hájit ministryně obrany Vlasta Parkanová, která za sebe vyslala jen zástupce úřadu.
Kdyby však na seminář přišla, riskovala by drtivou porážku. Zástupce ministerstva s oficiálním stanoviskem vypadal vedle dvou těžkých vah protistrany, Jana Kellera a Oskara Krejčího, jako středoškolský premiant vedle akademiků.

To, že česká vláda bude s umístěním radaru nejspíše souhlasit, už jasně naznačil premiér Mirek Topolánek. Vláda se necítí ohrožena ani demonstracemi proti základně, ani voláním po referendu, protože rozložení sil v parlamentu jí dovoluje ignorovat jedno i druhé. Zelení se k základně nejspíše přikloní a bludný Holanďan Miloš Melčák bude též, zdá se, pro.
Ale i kdyby se naplnila představa místopředsedy SZ Ondřeje Lišky a poslanci jeho strany nakonec pro radar ruku nezvedli, stále je v záloze nejistá skupinka členů poslaneckého klubu čSSD, kteří v sobě možná objeví potřebnou státotvornost a radaru svými hlasy pomohou.
Pozoruhodné je ale něco jiného. Poprvé po dlouhé době, ne-li vůbec premiérově po listopadu 1989, probíhá zcela spontánně sjednocování různorodých lidí kolem silného tématu. Není to Impuls 99, který byl záležitostí liberálních intelektuálů, ani aktivity kolem televizní krize. Spojily se napohled nesourodé sociální skupiny – od mladých, kteří o reálném socialismu nemohou nic vědět, přes některé intelektuální kapacity, až po lidi, kteří v minulých dobách mentálně uvízli. Analýza motivů, průběhu a perspektiv tohoto spojenectví teprve čeká na svého autora, ale faktem je, že nejde o spojenectví vymyšlené nebo nadiktované.
Vláda si může dovolit buď tento jev ignorovat, nebo odbývat kontakty tohoto druhu předem připravenými floskulemi – jak řekl na zmíněném semináři ve sněmovně zástupce ministerstva obrany, zcela otevřeně v rámci toho, co lze publikovat. Nemusí ani hledat a uvádět do oběhu známé osobnosti, které se vysloví pro základnu. Ty se ostatně objevily spontánně kolem iniciativy Pro.
Naopak lze skoro s jistotou předpovědět, že potenciál, který se v těchto dnech tvoří na bázi odporu k radarové základně, nebude použit a následně vyčerpán v přímé souvislosti s okolnostmi svého vzniku. Jinými slovy energie odporu, která se nyní zmnožuje příslušnými semináři a konferencemi, se nevybije uspořádáním referenda.
Náboj ale ve společnosti může zůstat a být o to větší, že se k němu přidá energie vzteku z chování vlády a stran, které v ní zasedají. Erazim Kohák, který promluvil na jedné z konferencí pořádaných odpůrci radaru, vedl své úvahy přesně tímto směrem. Posluchačstvo předem upozornil, že jejich odbojné snahy nebudou naplněny, a vyzval k zamyšlení, koho budou volit při dalším parlamentním klání.
KSčM jako sociální demokrat jistě neměl na mysli. Strana, které by to přál, ale zatím váhá. Jiří Paroubek sice propagoval na tiskovce po setkání s iniciativou Ne základnám! její následnou akci, ale s americkou administrativou si to nechce rozházet ani on. Kdyby ovšem potenciál po odpůrcích základny zůstal neosvojený zavedenou politickou stranou, bezprizorní nemusí zůstat. Mohl by napomoci bytnění nějakého mimoparlamentního subjektu.

Alexandr Mitrofanov, článek měl původně vyjít v deníku Právo z 24.2.2007

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •