Děkujeme, Ameriko!

{mosimage}Jeden z transparentů, které se v sobotu vznášely nad desítkami tisíc
„alterglobalistů“ v Rostocku, vyzýval: Bush na Guantánamo! Chyba, Bush
letěl do Evropy. Guantánamo je daleko. I středeční sebevražda jednoho z
340 tam dosud zadržovaných „nepřátelských bojovníků“. Nejsou však
Evropě tak vzdálena slova, jimiž guantánamskou -jistě marginální –
událost vysvětlila Amnesty International: „Ti lidé jsou drženi v
izolaci, bez jakékoliv jistoty o své budoucnosti.“ Pokud totiž jde o
americký „štít“ protiraketové obrany (radar v česku, rakety v Polsku),
je tady veřejnost izolována od důležitých informací. A žádnou jistotu o
budoucnosti nemá.

Možná proto se menší část našich občanů – nejen u příležitosti dnešního
příjezdu George Bushe do Prahy – uchyluje ke zvláštní formě jakési
„pozitivní sebevraždy“: otázky nahrazuje vírou, ba zápalem. A jistě
podpoří celebrity naší kulturní a politické scény, které se chystají
Bushe přivítat na pražské manifestaci nazvané „Děkujeme, Ameriko“.


Je smutné sledovat, jak odvádějí pozornost od podstatných souvislostí
přetřásáním okrajových, leč populárních problémů (americká víza). Jak
bagatelizují „dupání ruského medvěda“ coby dovnitř zaměřenou Putinovu
propagandu (včera tak v čT znovu učinil premiér Topolánek). Jak ruský
jaderný potenciál klidně označují za hromadu šrotu – aby se vzápětí
bili v prsa, že před vnější ruskou hrozbou nikdy neustoupí. Natož před
vlastními občany, kteří základnu odmítají a v řadě brdských obcí již v
referendech odmítli.


Slyšíme pořád o heroismu boje Dobra se Zlem a „obraně svobody“ (znovu
včera Topolánek). Nebo o tom, že jsme vlastně protiraketovým předvojem
celé Evropy a Severoatlantické aliance, jejíž myšlenkově „pomalejší“
členové stejně budou muset držet ústa i krok s americkou národní
obranou.


Snad nejsmutnější je „kritika“ radaru z úst expremiéra Zemana, jenž má
pozvánku na slavnostní oběd s Bushem v kapse: „řekl jsem, že považuji
preventivní útok na írán za efektivnější než radarovou základnu,“
uvedl. Jen pár hodin poté, co předseda MAAE Muhammad Baradej prohlásil,
že krizi s íránem nelze řešit vojensky. A ty, kteří to navrhují,
označil za „nové šílence“.


Vládní – ale i někteří opoziční -politici nechápou anebo zamlčují, za
co jsou odhodláni nést spoluzodpovědnost: že existuje úzký vztah mezi
obranným štítem a novou strategií USA, které po roce 2001 zahájily
rychlý přechod od koncepcí „zadržování“ a „odstrašení“ potenciálních
nepřátel k budování dokonalé americké pevnosti v podobě jakéhosi
„útočného tanku“. Tanku, jenž si volí směr hlavního úderu svobodně, dle
svého uvážení.


Pokud v Praze – a v Evropě vůbec – neuslyší Bush „ne“, Putin sotva kdy
pošle deset jaderných pum na Brdy a z ponorek stěží „odrovná“ Polsko.
Stane se tohle: rozdíl mezi preemptivní (předstihující) a preventivní
(odvracející) válkou bude se dále stírat až k úplnému rozvalu
mezinárodního práva.


Každý útok USA a Západu na kohokoliv vytvoří vyviňující precedens pro
aktéry dalších konfrontací (Pákistán-Indie, čína-Tchajwan atd.)
„Darebácké státy“ a jejich představitelé chopí se tím spíš hesla:
„Všechno je ztraceno, a tím i – dovoleno.“ Všechny zodpovědné „normální
státy“ urychlí zbrojení. Přibude „Iráků“, teroru a nejistoty. Děkujeme,
Bushova Ameriko!

Martin Hekrdla, článek vyšel 4.6.2007 v denníku Právo
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •