{mosimage}Je opravdu zvláštní a místy téměř humorné, jak čeští politici vymýšlejí, proč už zase tak nutně potřebujeme na svém území cizí vojenské základny. Premiér soudí, že nám hrozí útok ze strany Iránu anebo přinejhorším alespoň Severní Koreje. Ministryně obrany je si zase jistá, že útok přijde od malých skupinek teroristů, kteří vypálí svoji raketu z území nikoho. Mimo kamery lze také zaslechnout něco o hrozbě z Ruska, potažmo z číny.
Na první pohled by se mohlo zdát, že všechno to rozpačité a nejisté věštění je přece zbytečné. Stačí postavit základnu a ono už nějaké to nebezpečí určitě přijde. Je to jen otázka času. A kdyby se jako z udělání žádný nepřítel nechtěl dostavit, však my už máme metody, jak si ho vytvořit.
V celém tom halasném přivolávání ducha nepřítele tak trochu zaniká skutečná logika stavění základen. Ten, kdo snad stále ještě neví, proč u nás nějaký ten bunkr nakonec bude muset být vyhlouben a bedlivě střežen, měl by si zalistovat v čapkově Knize apokryfů.
Alexandr Veliký upachtěný všemi svými válečnými taženími popisuje svému učiteli Aristotelovi, proč musel táhnout po dobytí Thrákie proti Persii. Nečekaný nárůst jím ovládaných držav ho prostě uvedl do sousedství až dosud vzdálených Peršanů. Proto
musel udeřit dříve, než se Peršané mohli připravit. Padl mu tím do klína Babylón i Persepolis. Aby tuto novou državu mohl ochránit, musel ji zabezpečit proti možným nájezdům ze severu. Tehdy ještě kolem Kaspického moře žili Hyrkáni a Médové.
V zájmu své bezpečnosti byl nucen si je podmanit. území však zůstávalo nechráněné z východu, a proto mu nezbylo než kvůli míru vojensky ovládnout celý prostor až po Baktrii. Jeho moc se tak rozšířila až po vysoké pohoří, které celé jeho království spolehlivě chránilo jako bezpečné hradby.
Hradbám však chybělo to hlavní, tedy předpolí, odkud by se do nich bylo možno stáhnout.
Jen proto musel jít a dobýt ještě Indii. Žádný odpovědný voják nebo politik, jemuž jde o věc míru a bezpečí, by nejednal jinak.
Bylo mu přitom zcela jasné, že pokud nebude pokračovat dál až po Bengálský záliv, nikdy nezíská přirozené hranice pro svou všemi ohrožovanou Makedonii.
škoda, že naši politici mají tak málo času na čtení. Musejí pak fantazírovat o hrozbě ze severní Koreje, místo aby prohlédli, že základna v Brdech je nutným předpokladem pro přípravu dalšího předpolí, které bude muset být v příhodnou chvílí zase o něco posunuto severně a východně od území Hyrkánů a Médů. Žádný odpovědný voják nebo politik nemůže přece jednat jinak ve snaze zajistit zcela přirozené hranice pro svou mírumilovnou, avšak ze všech stran zoufale ohrožovanou kolébku civilizace.
V celém tom halasném přivolávání ducha nepřítele tak trochu zaniká skutečná logika stavění základen. Ten, kdo snad stále ještě neví, proč u nás nějaký ten bunkr nakonec bude muset být vyhlouben a bedlivě střežen, měl by si zalistovat v čapkově Knize apokryfů.
Alexandr Veliký upachtěný všemi svými válečnými taženími popisuje svému učiteli Aristotelovi, proč musel táhnout po dobytí Thrákie proti Persii. Nečekaný nárůst jím ovládaných držav ho prostě uvedl do sousedství až dosud vzdálených Peršanů. Proto
musel udeřit dříve, než se Peršané mohli připravit. Padl mu tím do klína Babylón i Persepolis. Aby tuto novou državu mohl ochránit, musel ji zabezpečit proti možným nájezdům ze severu. Tehdy ještě kolem Kaspického moře žili Hyrkáni a Médové.
V zájmu své bezpečnosti byl nucen si je podmanit. území však zůstávalo nechráněné z východu, a proto mu nezbylo než kvůli míru vojensky ovládnout celý prostor až po Baktrii. Jeho moc se tak rozšířila až po vysoké pohoří, které celé jeho království spolehlivě chránilo jako bezpečné hradby.
Hradbám však chybělo to hlavní, tedy předpolí, odkud by se do nich bylo možno stáhnout.
Jen proto musel jít a dobýt ještě Indii. Žádný odpovědný voják nebo politik, jemuž jde o věc míru a bezpečí, by nejednal jinak.
Bylo mu přitom zcela jasné, že pokud nebude pokračovat dál až po Bengálský záliv, nikdy nezíská přirozené hranice pro svou všemi ohrožovanou Makedonii.
škoda, že naši politici mají tak málo času na čtení. Musejí pak fantazírovat o hrozbě ze severní Koreje, místo aby prohlédli, že základna v Brdech je nutným předpokladem pro přípravu dalšího předpolí, které bude muset být v příhodnou chvílí zase o něco posunuto severně a východně od území Hyrkánů a Médů. Žádný odpovědný voják nebo politik nemůže přece jednat jinak ve snaze zajistit zcela přirozené hranice pro svou mírumilovnou, avšak ze všech stran zoufale ohrožovanou kolébku civilizace.
Jan Keller, článek vyšel v časopisu Perspektivy č. 4
