V nedělních otázkách čT Václava Moravce o americké základně řekl místopředseda vlády Alexandr Vondra, že v Německu už dávno americké základny (jiného typu, dodávám já) jsou, a doplnil to: „Oni (Němci) mají už splněno, teď je řada na nás.“
V té větě je jádro postojů české pravice – USA dávají úkoly a ostatní je plní, z vděčnosti a radostně. Není tedy rozhodující, zda Američané po přijetí Bushovy doktríny preventivních válek ještě sdílejí společné euroatlantické hodnoty, ba ani o to, zda základna může chránit USA, natož pak Evropu před budoucími raketami. Je to jen splnění úkolu. Jde o Bushovu prestiž u amerických voličů, po odmítnutí základny Maďarskem a Kanadou oslabenou, a o vojenské a hospodářské zájmy USA.
česká pravice a vláda plní tento americký úkol, a kverulanti jí v tom pošetile brání, nevděčníci jedni. Vlastně stejný postoj jako Vondra vyjádřila v téže televizní besedě Jiřina šiklová větou Raději se budu mýlit s USA než mít pravdu s Putinem. Mladším lidem je asi dnes třeba vysvětlit, že to bylo heslo stalinistů, kteří tak reagovali na svody kritiků SSSR. Jen místo „USA“ tam bylo „mýlit se se stranou“ a místo Putina imperialisté.
Jiřina šiklová je z pravicového prostředí, kde Vladimír Putin symbolizuje zlo. Ani já v něm nevidím vzor demokratického politika, ale v Ruské federaci demokratickou roli má, na rozdíl od generálů nebo Chodorkovského.
Tento výrok Jiřiny šiklové je nutno chápat na pozadí laciné zkratky komunismus, Rusko = Putin. Někteří lidé, mezi nimi zřejmě Jiřina šiklová, nechtějí uznat, že někdejší i dnešní komunisté ona dogmata, která přispěla k miliónům obětí stalinismu, dávno, nejpozději po roce 1989, většinou překonali. U Jiřiny šiklové, která byla aktivní v Chartě 77 a v nezávislém hnutí a setkávala se s mnoha socialistickými a komunistickými postoji, jsem měl dojem, že toto vyrovnání zaznamenala.
To, že „Němci mají už splněno“, patří k slabším místům Vondrovy argumentace, stejně jako jeho apel na naši – tedy českou – vděčnost za rok 1918, 1945 a 1989. Vondra je při svém důvtipu nebezpečným protivníkem v polemice. Počítá s tím, že občané běžně neznají historické a ústavněprávní souvislosti.
Týká se to i Vondrova odporu k referendu o americké základně. Je prohřeškem demokratické pravice a výrazem slabosti demokratické levice, tedy čSSD a KSčM, že parlament nesplnil ústavní pokyn, podle něhož případy, kdy lid vykovává moc přímo, tedy například prostřednictvím referenda, může stanovit ústavní zákon.
O daních a obnovení trestu smrti či o ochraně lidských práv a jiných mezinárodních závazcích se opravdu celostátní referendum konat nemůže, brání tomu ústavní pořádek. Může se konat o tom, čemu dáme přednost v energetice, dopravě či vzdělávání, ale většinou by to asi nebylo účelné. Rozhodně se však má týkat případů, kdy má být „omezena či ohrožena suverenita lidu a suverenita státu“, jak uvádí v komentáři k ústavě profesor Václav Pavlíček.
„Lidu nelze upřít právo rozhodovat přímo, neboť by to znamenalo popření základní demokratické zásady suverenity lidu,“ napsal profesor Pavlíček. Není divu, že Topolánkova vláda tohoto předního konstitucionalistu hned po svém nástupu vyhodila z legislativní rady, poradního orgánu vlády. Jeho názory by stejně většině ministrů této vlády nebyly k ničemu, Vondrovi rozhodně.
Jiřina šiklová je z pravicového prostředí, kde Vladimír Putin symbolizuje zlo. Ani já v něm nevidím vzor demokratického politika, ale v Ruské federaci demokratickou roli má, na rozdíl od generálů nebo Chodorkovského.
Tento výrok Jiřiny šiklové je nutno chápat na pozadí laciné zkratky komunismus, Rusko = Putin. Někteří lidé, mezi nimi zřejmě Jiřina šiklová, nechtějí uznat, že někdejší i dnešní komunisté ona dogmata, která přispěla k miliónům obětí stalinismu, dávno, nejpozději po roce 1989, většinou překonali. U Jiřiny šiklové, která byla aktivní v Chartě 77 a v nezávislém hnutí a setkávala se s mnoha socialistickými a komunistickými postoji, jsem měl dojem, že toto vyrovnání zaznamenala.
To, že „Němci mají už splněno“, patří k slabším místům Vondrovy argumentace, stejně jako jeho apel na naši – tedy českou – vděčnost za rok 1918, 1945 a 1989. Vondra je při svém důvtipu nebezpečným protivníkem v polemice. Počítá s tím, že občané běžně neznají historické a ústavněprávní souvislosti.
Týká se to i Vondrova odporu k referendu o americké základně. Je prohřeškem demokratické pravice a výrazem slabosti demokratické levice, tedy čSSD a KSčM, že parlament nesplnil ústavní pokyn, podle něhož případy, kdy lid vykovává moc přímo, tedy například prostřednictvím referenda, může stanovit ústavní zákon.
O daních a obnovení trestu smrti či o ochraně lidských práv a jiných mezinárodních závazcích se opravdu celostátní referendum konat nemůže, brání tomu ústavní pořádek. Může se konat o tom, čemu dáme přednost v energetice, dopravě či vzdělávání, ale většinou by to asi nebylo účelné. Rozhodně se však má týkat případů, kdy má být „omezena či ohrožena suverenita lidu a suverenita státu“, jak uvádí v komentáři k ústavě profesor Václav Pavlíček.
„Lidu nelze upřít právo rozhodovat přímo, neboť by to znamenalo popření základní demokratické zásady suverenity lidu,“ napsal profesor Pavlíček. Není divu, že Topolánkova vláda tohoto předního konstitucionalistu hned po svém nástupu vyhodila z legislativní rady, poradního orgánu vlády. Jeho názory by stejně většině ministrů této vlády nebyly k ničemu, Vondrovi rozhodně.
