{mosimage}Ačkoliv se různé kritické observatoře světových médií na internetu rodí jako houby po dešti, přesto ani na plný úvazek nestíhají zdokumentovat všechny prohřešky proti pravdě alespoň těch nejrenomovanějších periodik, televizí a rádií.
Nejde o záplavy otevřených dezinformací. Jen vzácně se v mediálním hlavním proudu přímo lže a málokdy se dá říci, že se o „nevhodné“ události zcela mlčí. Ticho po pěšině z mnoha důvodů prostě není možné; noviny vycházejí každý den a vysílací čas je třeba zaplňovat „živě“ a neustále. I z tisku nacistického Německa vyčetli prý Spojenci vše.
A tak – když už je nutné lidi klamat a zároveň jim soustavně vyprávět povědomé příběhy „ze života“ – manipulátorům nejlépe vyhovuje nezačít s vyprávěním takříkajíc od Adama, nýbrž odjinud. Z bodu, který je nejvhodnější pro určitý výklad děje. Třeba i zprostředka.
A tak – když už je nutné lidi klamat a zároveň jim soustavně vyprávět povědomé příběhy „ze života“ – manipulátorům nejlépe vyhovuje nezačít s vyprávěním takříkajíc od Adama, nýbrž odjinud. Z bodu, který je nejvhodnější pro určitý výklad děje. Třeba i zprostředka.
Například krutostí „válečného komunismu“ bolševiků – a ne předchozí brutalizující velkou válkou s branci v roli jatečního dobytka na příkaz ctihodných, často demokratických státníků. Nebo marxistickým „opiem intelektuálů“, byrokratickou organizací světa – a ne „liberální“ dezorganizací předchozí velké krize.
Nemusí jít o věci tak epochální, o velké dějinné zlomy. Viděli jsme v posledních dnech mohutné pouliční bitvy „anarchistů“ s policií v Kodani, líčené zprostředka jako prostý důsledek uplatnění vlastnických práv na dům svévolně obsazený squattery. Jenže ten dům a celá stará dělnická čtvrť Christianshavn, zvaná „Svobodné město“, se coby dědicové globální revolty 1968 od začátku sedmdesátých let staly centrem svérázné samosprávy a alternativního životního stylu, umění i myšlení – a také atrakcí, která snad v žádném turistickém průvodci po Kodani nechyběla. Kdo pokládá za dostatečný mandát k likvidaci kontroverzní historické pospolitosti vlastnické právo jedné náboženské sekty (!) a řeší politický problém policií, nejenže přečetl ten příběh zprostředka; nasazuje protiteroristický oddíl (a v Kodani se to stalo) proti demokracii.
Zameťme si ale před svým prahem českých nicotností. Také místopředseda vlády, ministr, senátor a exstarosta Vsetína Jiří Čunek zpočátku velmi chtěl příběh svých rodinných úspor vyprávět až od svého vstupu do politiky. Ne, bude nutné rozmotávat nit od začátku. Nesmí záležet na motivaci korunní svědkyně či vnějším nátlaku na ni.
Také příběh katedrály sv. Víta vypráví kardinál Vlk nejraději účelově zprostředka, ba z konce, z časů komunistické svévole padesátých let. Hodí se mu to, může pominout celou historii a právní přístupy od Karla IV., přes Josefa II. až po Masaryka – a celou českou společnost, jejíž součástí se katedrála stala. Vlk nejenže od totalitních let příběh odvíjí, ale v periodě temna se i „zasekl“. Jinak není vysvětlitelné, proč nyní – po rozsudku Nejvyššího soudu, který katedrálu vrátil státu – ohlašuje nebezpečí „zřejmě násilného“ (za asistence policie) převzetí chrámu státem. A apokalypticky káže, že „takové věci se nestaly ani v padesátých letech“. úplná ztráta úsudku?
Ne, jde o všední manipulaci, dnes všudypřítomnou snad ve všem, o čem se mluví. I aktuální příběh americké protiraketové základny pomíjí, jakou konkrétní politiku má ta výkonná „koule“ v Brdech posílit a čím tuto politiku Bushova administrativa zahájila -a bezděčně charakterizovala. Začátkem toho příběhu je vypovězení čtyřicet let staré smlouvy o protiraketové obraně a faktické porušení smlouvy o využívání kosmu z doby před pětatřiceti lety. Příběh začíná podrazem na bezpečnější svět.
Že se na vyprávění celých příběhů nedostává místa a vysílacího času, není pravda.
Nemusí jít o věci tak epochální, o velké dějinné zlomy. Viděli jsme v posledních dnech mohutné pouliční bitvy „anarchistů“ s policií v Kodani, líčené zprostředka jako prostý důsledek uplatnění vlastnických práv na dům svévolně obsazený squattery. Jenže ten dům a celá stará dělnická čtvrť Christianshavn, zvaná „Svobodné město“, se coby dědicové globální revolty 1968 od začátku sedmdesátých let staly centrem svérázné samosprávy a alternativního životního stylu, umění i myšlení – a také atrakcí, která snad v žádném turistickém průvodci po Kodani nechyběla. Kdo pokládá za dostatečný mandát k likvidaci kontroverzní historické pospolitosti vlastnické právo jedné náboženské sekty (!) a řeší politický problém policií, nejenže přečetl ten příběh zprostředka; nasazuje protiteroristický oddíl (a v Kodani se to stalo) proti demokracii.
Zameťme si ale před svým prahem českých nicotností. Také místopředseda vlády, ministr, senátor a exstarosta Vsetína Jiří Čunek zpočátku velmi chtěl příběh svých rodinných úspor vyprávět až od svého vstupu do politiky. Ne, bude nutné rozmotávat nit od začátku. Nesmí záležet na motivaci korunní svědkyně či vnějším nátlaku na ni.
Také příběh katedrály sv. Víta vypráví kardinál Vlk nejraději účelově zprostředka, ba z konce, z časů komunistické svévole padesátých let. Hodí se mu to, může pominout celou historii a právní přístupy od Karla IV., přes Josefa II. až po Masaryka – a celou českou společnost, jejíž součástí se katedrála stala. Vlk nejenže od totalitních let příběh odvíjí, ale v periodě temna se i „zasekl“. Jinak není vysvětlitelné, proč nyní – po rozsudku Nejvyššího soudu, který katedrálu vrátil státu – ohlašuje nebezpečí „zřejmě násilného“ (za asistence policie) převzetí chrámu státem. A apokalypticky káže, že „takové věci se nestaly ani v padesátých letech“. úplná ztráta úsudku?
Ne, jde o všední manipulaci, dnes všudypřítomnou snad ve všem, o čem se mluví. I aktuální příběh americké protiraketové základny pomíjí, jakou konkrétní politiku má ta výkonná „koule“ v Brdech posílit a čím tuto politiku Bushova administrativa zahájila -a bezděčně charakterizovala. Začátkem toho příběhu je vypovězení čtyřicet let staré smlouvy o protiraketové obraně a faktické porušení smlouvy o využívání kosmu z doby před pětatřiceti lety. Příběh začíná podrazem na bezpečnější svět.
Že se na vyprávění celých příběhů nedostává místa a vysílacího času, není pravda.
Martin Hekrdla, článek vyšel v deníku Právo z 6.3.2007
