Svlékněte se do naha!

{mosimage} V létě 1988 StB zase jednou překazila chartistickou sešlost v jednom pražském bytě. Na dvacet účastníků předvedla na služebny VB.
Po pár hodinách je pustila, ale dva lidi zadržela na 48 hodin – Stanislava Devátého a mne. Tím nám zabránila jet na setkání chartistů s polskou Solidaritou v horách na čs.-polské hranici. To se dva dny po našem uvěznění konalo bez nás.
Když mě dali do cely v Konviktské ulici (dnes z nich udělali nostalgický hotel!), požádali mě dozorci, abych jim na příjmu pomohl v konfliktu s Devátým. Ten se totiž odmítl svléknout do naha, stál tam v ponožkách a spodkách. Byl docela rozčílený, právem mluvil o ponižování lidské důstojnosti.
Argumentovali, že ho nechtějí ponižovat. Mají ale takový předpis, kvůli kontrole, zda není někdo – třeba na hýždích – zraněn. Aby si pak nestěžoval, že mu to udělali oni! Standu jsem přesvědčil, že sundání ponožek není až tak ponižující. Dozorcům jsem pak navrhl, že podepíšu prohlášení, že pan Devátý u mne předtím dvě noci spal a že jsem ho ještě ráno viděl v koupelně se sprchovat a žádné zranění hýždí neměl. Spokojili se s tím a Standa si ty spodky sundat nemusel.

Před rokem 1990 jsem často „pobýval“ na různých odděleních VB a věznicích. Při zajišťování či zadržování, tedy při umístění do cely na 48 nebo i více hodin -a bylo těch případů asi dvanáct -jsem se svléknout musel, popsaná benevolence vůči Stanislavu Devátému byla výjimečná.
Při předvedení kvůli přestupku a k „podání vysvětlení“, a těch bylo za těch normalizačních let více než sto, se prováděla jen osobní prohlídka ohmatáním kapes a oděvu, svlékat jsme se nemuseli nikdy. S výjimkou vazby, kde vězni stáli při přecházení jiného vězně chodbou čelem ke stěně, aby ho neviděli, jsem nikdy nemusel stát čelem u zdi.
A jak to bylo s dřepy? Dozorce, který ve věznici na Mírově vodil vězně potrestané navíc kázeňským trestem umístění ve zvláštní cele po práci, je nechal svléknout a dělat dřepy se slovy: „Uvolněte si konečník“, doufaje, že z nich vyjde tzv. šulka, tedy v igelitu zabalený tabák, papírky a sirky. V „díře“ se totiž nesmělo kouřit.
Na Prvního máje 2007 předvedla Policie čR do Bartolomějské v Praze dvacítku většinou mladých lidí z čSSD, KSčM, anarchistů apod. kvůli údajnému přestupku neuposlechnutí policejní výzvy na Střeleckém ostrově. Výzvou chtěla policie zmařit jejich snahu zabránit neonacistům z Národního odporu v pochodu, i když se dnes ukazuje, že magistrát měl neonacistickou akci zakázat a policie ji rozpustit.
Po předvedení, jemuž se bez protestu podrobili, se museli svléknout do naha a stát čelem ke zdi. Policie to ani moc nepopírá, tvrdí, že je to součástí bezpečnostní prohlídky. Podrobné předpisy o zacházení s předvedenými prý nejsou. Bandaskovi, jak se přezdívalo dozorci, který nechal dělat vězně dřepy na Mírově, jsem aspoň rozuměl, i když mě jeho jednání pohoršovalo. Nechtěl vězně ponižovat, jen jim bránil v zakázané kuřbě. Jednání policistů v Bartolomějské ale nerozumím.
Je špatnou vizitkou právního státu po 17 letech, že předvedení se ještě na policejní služebně domnívali, že je trýznili v souladu s předpisy. Policisté chybovali, že porušili předpisy, ty jsou dnes přísné a ponižování lidské důstojnosti vylučují. Mohou být kázeňsky potrestáni. Stát chybuje v tom, že nezajišťuje, aby lidé znali více svá práva. Tady bude náprava obtížnější.

Petr Uhl, článek vyšel 4. května 2007 v deníku Právo

Oprava: jakožto zúčastněni víme, že zadržení byli z řad Mladých sociálních demokratů, Socialistické Solidarity, Socialistické organizace pracujících, jeden člen KSčM a několik neorganizovaných
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •