Všechno kolem čunka

{mosimage}
Neznám jinou trestněprávní věc, v níž by mělo tak malý význam, zda
obviněný vicepremiér jemu přisuzovaný čin doopravdy spáchal. A nejde o
to, že konzervativci (a lidovci jimi jsou) přece vycházejí z filozofie
lidské nedokonalosti; lidé jsou od přirozenosti omezená, hamižná a
hříšná stvoření. A není-li zrovna pámbu doma, sjedou po šikmé ploše,
urvou jablko z rajského stromu nebo si vezmou úplatek. Inu, dědičný
hřích, trest boží – a jede se dál.

Ne, všechno ostatní je zde enormně důležité, všechno to, co se děje –
co kdo činí a mluví – kolem čunkovy kauzy. Především celá vláda je za
šaška. Čunek sám coby účinkující v tomto představení je pak pod vši
kritiku. A to nejpozději od loňského prosince, kdy se rozporně nořil do
vzpomínek a úporného dohledávání dokladů o původu půlmiliónové sumy.
Té, kterou v jediný den léta Páně 2002 z jednoho firemního konta
vybrali a na konto tehdy vsetínského starosty čunka byla vložena…


Některé osoby v této hře takříkajíc nemají chybu: třeba starý matador
těžké kauzy lehkých topných olejů, podnikatel Roman Vaškůj. Ten asi jen
tak z plezíru nasadil za čunkovu pravdu svůj čas, důvtip i kůži: podle
policie totiž „lámal“ ke změně výpovědi korunní protičunkovskou
svědkyni Marcelu Urbanovou (a vykoledoval si za to obvinění). Poté
čirou náhodou získal „kompromitující“ emaily o „nestandardní“
komunikaci mezi Urbanovou a vyšetřovatelem případu Milanem šošovičkou.
Co na tom, že každý školák ví, že elektronickou poštu lze snadno
jakkoli zmanipulovat?


Nikoli, Jiří Čunek o tom nic, ale opravdu nic nevěděl. Stejně jako
vůbec nic nevěděl – jasně to řekl -o tom, že jeho advokátka propašovala
do dopisu pro senátory výzvu, aby ctného klienta imunity nezbavili. Nu,
7. února učinili opak. Těsnou většinou…


Po ovlivňování a různém znevěrohodňování hlavní svědkyně, přišla zřejmě
řada na „přátelské“ svědky. Ty stačilo jen přimět k nastudování
výpovědí poskytujících čunkovi alibi? Alespoň policie je přesvědčena,
že se tak ve třech případech stalo -a že v tom „lítá“ i vsetínský
místostarosta Jaromír Kudlík. Buď jak buď, tento týden – díky
čtvrtečnímu Právu – prasklo, že byla vznesena tři obvinění z křivého
svědectví.


To by vskutku byla hodně silná káva. Ale ze všeho nejdůležitější z dění
kolem čunka je tohle: ti, kteří ještě nedávno pokládali za útok na
práci policie řadu vyřčených pravd o deviantním a zpolitizovaném
předvolebním jednání útvaru Jana Kubiceho, nyní mlčí. Mlčeli, když
místopředseda KDUčSL David Macek řekl, že „obvinění Jiřího čunka je
vykonstruované“. Mlčeli, když Václav Klaus v dubnu připustil, že v té
čunkiádě snad „selhala policie“.


Mlčeli, když senátor Jaromír štětina, občanské sdružení na podporu
Jiřího čunka a jejich mediální „zesilovače“ hnali dozorujícího státního
zástupce Radima Obsta uličkou hanby při vymítání totalitních ďáblů.
Mlčeli, když Ivan Langer poslal na vyšetřovatele čunkovy kauzy své
inspektory. A mlčí, když obviněný vicepremiér Čunek mluví o „podjaté“
policii, jež „zastrašuje svědky“.


čert vem pověst kabinetu. Ale jak si vlastně představují právní stát a vládu zákona?

Martin Hekrdla, článek vyšel 2.6.2007 v denníku Právo
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  • 0
  •  
  •  
  •  
  •