ODS: Chytrá horákyně

{mosimage}Chytré horákyni z pohádky
Boženy Němcové se podařilo splnit zadání, které jí nechal vzkázat prokurátor:
ať k němu přijede, ale ať to není ani ve dne ani v noci, ani ustrojená ani
nahá, ani pěšky ani na voze. Avšak ani angažování chytré horákyně namísto Pohanky
s Melčákem by současné vládě nepomohlo splnit vše, co slibuje.

Posuďte sami: vláda hodlá všem
snížit daně a zároveň snížit i schodek veřejných rozpočtů.

Jak má být tohoto zázraku
dosaženo? Snížením mandatorních výdajů, především škrty v sociálních
výdajích. Tyto škrty podle Kalouska dopadnou na ty, kdo „odmítají pracovat a
pletou si sociální dávky s normálním platem“. V této souvislosti
připomeňme Agendu 2010 z dílny čSSD, která se v mnohém podobá
koaliční smlouvě pravicové vlády  a kde
je „neoprávněné pobírání dávek“ označováno za jeden z hlavních problémů
čR. Legendu o welfare qeen, která si jezdí pro podporu v cadillacu, si
původně vycucal z prstu Ronald Reagan. Tento novodobý mýtus se úspěšně zabydlel
v rétorice politických stran 
z různých částí politického spektra. Zneuživatelé sociálních dávek
se tak stali skupinou, na níž lze svádět veškeré problémy veřejného sektoru
(přeci jen, svádět všechno na komunisty nejde donekonečna),  aniž by se někdo namáhal rozsah a důsledky
takzvaného „zneužívání sociálních dávek“ vyčíslit. My to však můžeme zkusit.
Podle nejvyšších odhadů pobírá 10 – 15 % žadatelů podporu v nezaměstnanosti
neoprávněně. Pokud by jim byly dávky odňaty, ušetřil by rozpočet 1 až 1,4 mld.
Kč ročně. Jak vidno, tímto způsobem  Kalouskovu rozpočtovou díru zalátat nepůjde,
ani když mu velkoryse přiznáme další stovky milionů ušetřených na pastelkovném
a porodném, pro jejichž navýšení hlasovali i poslanci a senátoři KDU-čSL a ODS
(to bylo ovšem před volbami).  Pokud by
škrty sociálních dávek měly vskutku kompenzovat rozsáhlé snižování a rušení
daní, a zároveň vést ke snížení rozpočtového deficitu (podle analýzy čMKOS
povedou vládní reformy během následujících tří let k výpadku příjmů veřejných
rozpočtů ve výši 236 až 280 miliard korun), musely by se přestat vyplácet
veškeré podpory v nezaměstnanosti a veškeré sociální dávky (podle návrhu
státního rozpočtu na rok 2007 představují dávky státní sociální podpory celkem  54 mld. a podpora v nezaměstnanosti 7
mld.). Vskutku, jedině zrušením veškerých sociálních dávek lze dokonale
zabránit jejich hypotetickému zneužívání.

Při tom není jisté, zda částečné
rušení sociálních dávek, tak jak o něm zatím vláda uvažuje, nebude ve svých
důsledcích pro rozpočet spíše kontraproduktivní. Zrušení nemocenských dávek
pro  první tří dny nemoci povede
k tomu, že lidé, pro které je již dnes obtížné vyjít s platem, se
budou snažit nemoci přechodit, do práce půjdou i s počínající chřipkou a
infekci tak dále rozšíří. Zrušení pohřebného se projeví hromaděním mrtvol v chladících
boxech, čímž se bezúčelně zvýši investiční a provozní náklady nemocnic.  Rušení dalších dávek zapříčiní růst
kriminality a nákladů na její prevenci. Ve Spojených státech spočítali, že
každý bezdomovec představuje pro veřejné rozpočty větší náklady, než kolik by
stálo obdarovat jej vlastním bytem, a že všeobecné zdravotní pojištění je
efektivnější než soukromé, na které šestina populace nejbohatší země světa
„nedosáhne“. Kontraproduktivní mohou být i neuvážená opatření „ekologizace
daňové soustavy“. Je jistě alarmující, že vlivem spalování hnědého uhlí  je ovzduší ve vesnicích znečištěné stejně jako
v průmyslových centrech. Ale Bursíkem navrhované zdražení o 10% situaci
nevyřeší, neboť i po této změně zůstanou náklady na vytápění hnědým uhlím méně
než poloviční ve srovnání se zemním plynem, jehož cena po chystané deregulaci
dále poroste. A větší podíl občanů pak dá přednost ještě levnějšímu otopu – PET
lahvím.

Pokud srovnáme různé sliby a
koncepty z programů koaličních stran a ze stávající koaliční smlouvy,
vyjde nám z toho směs, která by i chytré horákyni zamotala hlavu:

Daně snížíme všem, ale zároveň je
některým zvýšíme (především zvýšením sazby DPH u základních životních potřeb).
Rozpočtový deficit snížíme, ale zároveň jej zvýšíme (neboť ani pravicová vláda
si nemůže dovolit tak rozsáhlé škrty v sociálních výdajích). Sociální
dávky budou adresnější, ale zároveň je bude dostávat každý. Důchody budou
stoprocentně solidární, ale zároveň se výrazně sníží. Výnos z ekologických daní
bude investován do podpory ekologicky šetrných technologií a sanace
ekologických škod, ale zároveň jej započítáme jako kompenzaci snížení odvodů na
sociální zabezpečení. Výpočet rovné daně zjednodušíme, neboť bude existovat
jediná sazba daně, ale zároveň bude složitější, neboť bude existovat několik
sazeb pro slevu na dani. Na podobné paradoxy ostatně narazíme i mimo oblast
hospodářské a sociální politiky, vzpomeňme Bursíkovo “jsme pro přímou
demokracii, ale referendum o radarové základně nepodpoříme”.

Jak se v tom má občan vyznat?
Jedna věc je jistá: ať již nakonec budou konkrétní kroky koaliční vlády
jakékoliv, vydělají na nich  bohatí,
zatímco chudí prodělají; žádný hlubší smysl pravicová politika nemá.

Petr Gočev, článek vyšel v týdeníku
A2
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •