Die Linke a perspektivy levice

{mosimage}Letos 16. června vznikla pod názvem Die Linke („Levice“ nebo „Levicová strana“) v Německu strana na levici od SPD. Stalo se tak sloučením PDS (postkomunistické Strany demokratického socialismu) a WASG (Volební alternativy práce a sociální spravedlnost, vzniklé odchodem mnoha levicových aktivistů včetně odborářů z SPD). Nová strana má cca 75 tisíc členů a je tak třetí nejsilnější stranou v Německu. V průzkumech veřejného mínění je už nyní na stejné úrovni (10 až 12 procent) jako etablované strany FDP a Zelení.

Pod tlakem témat nové strany, jako jsou zavedení minimální mzdy, snížení důchodového věku, bezplatné jesle, ukončení německé účasti na okupaci Afghánistánu nebo zabránění dalšímu snížení daní podnikům, se mění i rétorika ostatních, neoliberálních, stran.
Naše německá sesterská organizace Linksruck byla součástí WASG a je dvěma členkami zastoupená i ve stranickém vedení čítající 44 lidí.
Zde vám představujeme zkrácenou verzi textu o budoucnosti Linksrucku v Die Linke. Celý text v němčině najdete zde
Aktuální politické zásady nové marxistické sítě (která se formálně ustanovuje začátkem září) najdete zde

Nový začátek

Na celostátním srazu organizace Linksruck v dubnu 2007 jsme se společně rozhodli na rozpuštění samostatné organizace Linksruck a na založení sítě marxistů uvnitř Die Linke. Stefan Bornost a Yaak Past z vedení Linksrucku k tomu napsali následující text.
Z Linkspartei.PDS nyní vzniká sjednocená strana „Die Linke“. Takto překoná levice rozdělení na jednu převážně západoněmeckou a jednu východoněmeckou stranu a vzniká levicová alternativa vůči sociální demokracii, která již dávno nesplňuje svůj původní slib, zastupovat dělnickou třídu a odbory. Die Linke má milióny voličů, desetitisíce členů, silnou frakci v parlamentu, je zakořeněná v odborářském a v ostatních sociálních hnutích, má vlastní svaz studentů a svaz mladých. Tzn., že nová Levice má skutečnou šanci dát obranným bojům a odporu proti neoliberální ofenzivě vlády a kapitálu novou dynamiku.

Krize SPD –  šance pro levici

Možnost založit Die Linke nastala na základě hluboké krize sociální demokracie.
Tato krize vznikla propastným rozdílem mezi sliby z předvolební kampaně z r. 2005 a činy ve Velké koalici pod Angelou Merkelovou.
Přesto by bylo chybou mluvit o konci dominance SPD v odborech a v dělnickém hnutí. Tato strana přežila již horší krize. Také nebude stačit odhalovat podvody SPD. Die Linke využije svého potenciálu pouze tehdy, pokud se postaví všemi silami do služeb sociálního a politického odporu a takto zároveň zapustí kořeny v podnicích, univerzitách, školách a v městských čtvrtích. Máme v rukou možnost vybudovat masovou stranu dělnické třídy (ke které počítáme jak zaměstnance, tak i nezaměstnané a velkou většinu důchodců a mladých, kteří se připravují na život zaměstnanců).
Zároveň je důležité vidět, že tato historická šance tu nezůstane neomezeně dlouho.
Mnoho závisí na silách, osobách a politických proudech, které budou nyní v Die Linke aktivní a rozhodnou, kterým směrem se vydat.
Volební vítězství pravicového populisty Sarkozyho v nedávných francouzských prezidentských volbách je pro nás varováním. Přes nárůst třídních bojů v podobě úspěšných masových hnutí, např. proti evropské ústavě, utrpěla levice porážku, a to kvůli konformismu socialistů a roztříštěnosti radikální levice.

Změnit poměr sil

Vznikající Die Linke je široké spojenectví různých politických proudů. V tom spočívá její síla, jen tak se mohlo podařit dát dohromady nutnou „kritickou masu“ lidí, aby nezůstalo pouze u nové pidistrany s ideologicky pevným socialistickým vyznáním. Tato jednota se však sjednala za cenu programových a praktických ústupků vůči politické jasnosti, z kterých se může vyklubat hypotéka na budoucí vývoj v boji proti neoliberalismu.
Tak se např. na nátlak PDS v zakládajícím programu jednoznačný odpor vůči budoucímu nasazení německého vojska v zahraničí změkčil dodatkem „za současných podmínek“. I podmínky pro účast ve vládě byly formulované spíše „měkce“. Zatímco WASG žádala jako podmínku pro účast na vládě zásadní ,,ne“ privatizaci veřejného vlastnictví a škrtání pracovních míst ve veřejné správě, PDS prosadila pouhé ,,ne“ k privatizaci veřejné sociální podpory.
Někteří skeptici se nyní obávají, že nová strana brzy skončí tam, kde dnes stojí Zelení a SPD: pevně na straně vládnoucích a jejich neoliberální agendy. Myslíme si však, že se dějiny nemusí nutně opakovat a že je možný i vývoj strany doleva. Vidíme ve sjednocení šanci vybudovat stranu třídního boje a socialismu zdola, což je politická tradice, která se v Německu po stalinizaci Komunistické strany Rozy Luxemburgové a Karla Liebknechta před více než osmdesáti lety téměř vytratila.
Jednak se v podobě Die Linke vyvíjela nová politická síla, která svým spojením s odbory a prostředím pracujících a nezaměstnaných odráží společenskou polarizaci mnohem příměji nežli Zelení, se svou návaznost na střední třídy.
A za druhé tu máme poptávku po skutečné levicové alternativě, která by se odlišila od politického hlavního proudu. To byl předpoklad úspěchu Levice ve volbách v Brémách, kde se s 8,4 procent poprvé dostala do západoněmeckého zemského sněmu.
Barbarství globálního kapitalismu a jeho lidstvo ohrožující ničivost si vynucují jeho překonání. To již není tajemství šuškané v levicových kruzích, ale pocit, který se zmocňuje čím dál tím více lidí. Rozpory globálního kapitalismu postaví Levici před volbu buď po boku sociálních hnutí uhájit své pozice proti velkému tlaku zvenčí, anebo vzdát se svých původních cílů.
Aby odolala tomuto tlaku, musí vyvinout socialistickou perspektivu, tj. musí se změnit ze současné podoby všeobjímajícího hnutí v socialistickou stranu s hlubokými kořeny v dělnickém hnutí. To jednak předpokládá kritický rozbor stalinistické a sociálnědemokratické tradice socialismu a jejich ztroskotání, jednak diskuse o vládní spoluúčasti PDS v minulých letech.

Jednota a kritika

Po založení nové strany nastane debata o její nasměrovaní. Vycházíme z toho, že linie konfliktu proběhne mezi jedním pólem, který se orientuje na sociální hnutí, a tím, kterému jde o účasti na vládě téměř za jakoukoli cenu, a to nejlépe již v r. 2009.
My jsme však přesvědčení, že rozhodující politický faktor není složení vlády, nýbrž sociální poměr sil mezi velkými třídami kapitálu a práce.
Odboráři a aktivisté, zastánci prvního pólu, se posunuli v minulých letech pod dojmem boje proti neoliberální politice rudo-zelené vlády doleva. Bojují proti politice škrtů, za skutečné sociální reformy, a přitom vidí změnu společenského poměru sil jako předpoklad takových reforem, tj. orientují se na třídní boj. Toto křídlo není principielně proti podílu na vládě, má však tvrdší podmínky (např. žádné podílení se na sociálních škrtech).
„Realpolitický“ pól se orientuje na účast na vládě a čerpá ze zkušeností z „odpovědnosti“ na komunální a zemské úrovni. Pod tlakem prázdných pokladen a kvůli „zajištění konkurenceschopnosti“ a „konsolidaci rozpočtů“ přechází toto křídlo částečně ke spravování bídy a hrozí, že se dostane na dráhu neoliberální politiky. Příklady jsou liberalizace otvírací doby obchodů v Berlíně a prodej komunální správy bytového fondu v Drážďanech.
Období sociálně prospěšných reforem za Bismarcka (1881-1887), Adenauera (1957-61) či Willyho Brandta (1969-71) nebyly důsledky politického složení vlády, ale velkých protestů a třídních bojů mimo parlament.
Myslíme si proto, že práce Levice v parlamentu musí být podřízená cíli změnit poměr sil v neprospěch kapitálu a podporovat sebeorganizaci lidí. Pouze takto můžeme účinně postupovat proti ofenzivě podnikatelů a proti militarizaci německé a evropské zahraniční politiky.

Socialistická levice

Naše společná síť by měla pracovat v rámci proudu „Socialistické levice“ (SL). Její důraz na „třídní orientaci“ a provázanost s odbory vidíme jako předpoklad nového začátku živého socialistického dělnického hnutí v Německu.
Přesto bychom si v některých bodech platformy Socialistické levice přáli jasnější stanoviska (www.sozialistische-linke.de). To platí jak o odmítnutí účasti na vládě, tak i ohledně otázky, jestli by levice měla odmítnout veškerá nasazení Bundeswehru v zahraničí a jestli by levice i dnes ještě měla bojovat za právo utlačovaných národů na sebeurčení.
Potřebujeme vizi „strany hnutí“, abychom posílili tento pól. Na praktické úrovni to znamená podílení se na kampaních a hnutích. Ideologicky potřebujeme jasné a rozhodné zúčtování s politikou spolkové vlády a obzvlášť sociální demokracie, ale i s teoriemi proudů uvnitř Die Linke.
S takovým cílem chceme založit marxistickou síť kolem nového časopisu „Marx 21“.
Zveme k účasti na tomto projektu všechny dosavadní přívržence organizace Linksruck, ale i všechny ostatní zájemce.

Přeložil Thomas Franke
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •