Kapitalismus a indiánky

Asi nejlepší bude, když si představíte, že jste bohatý člověk s dobře prosperující firmou. Pomocí internetového bankovnictví jste se ujistil, že peněz přibývá a zaplavuje vás pocit uspokojení. Ten však netrvá dlouho, protože si vzpomenete na údaj, který jste si nedávno přečetl: 80% světového bohatství je v rukou 15% obyvatel nejbohatších zemí. V teple svého domova začnete uvažovat o údělu chudých. Tiše si povzdychnete a řeknete si, jaká je to škoda, že jim nemůžete pomoci tak, abyste z toho neměl zisk. V tom si vzpomenete na stránky www.myelen.com, které poskytují mikroúvěry chudým v Mexiku. Jen si svoje růžové brýle, ve kterých se vidíte jako mecenáš, nechte, ale je to jinak.

Mikroúvěry umožňují poskytování bankovních služeb nejchudším podnikatelům v zemích třetího světa. Sami si můžete vybrat, kterému jednotlivci, skupině či mikrofinanční instituci své peníze půjčíte. Jedná se vždy o úvěry podnikatelské, což znamená, že se za ně nakupují věci, které souvisí přímo s podnikáním. úvěrový cyklus je šest měsíců až jeden rok a splátky jsou buď týdenní nebo čtrnáctidenní. úroky se pohybují mezi 50 až 60 procenty. To je prý dáno hlavně tím, že dlužníci musí být pravidelně navštěvováni takzvaným credit officerem, který na ně dohlíží a je zaměstnán na plný úvazek mikrofinanční institucí.

Systém funguje tak, že čeští investoři si najdou na stránkách myelen.com osobu či subjekt, do kterého chtějí investovat a uzavřou smlouvu s mikrofinanční institucí v Mexiku. Ta peníze přepošle do banky, která je nejblíž dlužníkům. Český investor získává z investice, která se pohybuje mezi pěti až patnácti tisíci korun, 5-10% úrok, portál myelen.com provize přes 2% a mikrofinanční institut 20-30%.

Nejčastěji jsou úvěry poskytovány skupinám, které fungují buď jako (používanější) village bank nebo jako solidarity groups. Village bank sdružuje 15 až 35 lidí, dostávají půjčky na 16ti týdenní cykly a zpočátku jim jsou půjčovány nižší částky ( od 100 USD). Skupina musí vlastnit nemovitost, ve které se jednou týdně setkává, pravidelný příjem minimálně 1,5 násobku týdenní splátky a musí povinně spořit cca 2-5 % úvěru, které jsou určeny pro krytí dluhu při neplacení. Smluvně je stanoveno vzájemné ručení za dluhy druhých, podepisuje se kolektivní úvěrová smlouva a směnka. Volí se vedení, které vybírá splátky, jedná s bankou a ručí za splácení dluhu. Na schůzky přichází také credit officer, který dělá dozor a dává pokuty za pozdní příchody na schůzky, či za pozdní splátky.

Projekt ELEN má samozřejmě vypracovaný i systém zajištění půjčky. V případě opožděné splátky úvěru postupuje tato “charitativní“ společnost stupňovitě: finanční penalizace, osobní návštěva credit officera, nátlak skupiny, která nechce přijít o povinné úspory a mobilizuje, doživotní vyškrtnutí ze seznamu klientů a kompenzace ztráty z povinných kolektivních úspor a vymáhání cestou komunálních autorit. Na webu o tom píší: „Nesplácení má za následek vážné poškození sousedských vztahů, neboť o peníze přicházejí všichni členové skupiny – a hrozbu doživotní ztráty kredibility a možnosti získat úvěr, hanbu a získání špatné pověsti na sousedské i municipální úrovni, což je silným bičem, který vede k vynikající splátkové disciplíně“. Pokud ovšem budou splácet dle smlouvy, mohou napříště dostával úvěry za lepších podmínek. Metoda cukru a biče.

Českým podnikatelům se vyplatí investovat pro ně malé peníze do byznysu, o který se vlastně vůbec nemusí starat. Kurz české koruny k dolaru nikdy nebyl lepší a v Mexiku má dolar stále velkou váhu. To co je pro nás “málo“, je pro Mexičanky, které živí rodinu po tom, co jejich manžel odjel hledat práci do USA, cesta z chudoby. Jsou to totiž z 98% ženy, které o úvěry žádají. Jsou tedy nuceny podstoupit velká rizika a půjčit si. Village banks nejsou rizikem o nic menším. Mají sice mnoho výhod, např. si lidé v rámci skupiny zcela jistě pomáhají, protože jsou velmi závislí na splácení ostatních ůidí, ale zase je tu ta neuvěřitelná síla vydírání, obsažená v tomto systému. Bavíme se tu totiž o lidech. kteří se chtějí chopit šance, jak se dostat z chudoby, a jediné, co jim tento systém může nabídnout, je půjčka na podnikání. Tito lidé chtějí mít alespoň trochu zajištěnou existenci a vrhají se do světa, ve kterém není jisté vůbec nic.

Nemá smysl se tu rozepisovat o tom, jak jsou ekonomické nůžky v Mexiku rozevřené. Pro tyto ženy bude velmi těžké prosadit se na mexickém trhu, kterému vévodí americké nadnárodní společnosti. Budou mít sice pomoc od mikrofinanční instituce, ale ani ta si proti zkušeným managerům neporadí. Tohle vymyslel kapitalismus skvěle. Na portálu myelen.com máte dokonce fotky budoucích dlužnic. Můžete si vybrat, půjčit jim a potom se jet podívat, jak se jim vede. MF Dnes to označila za „charitu, která může vydělat“.

Tvůrce mikroúvěrů Mohamed Džůmus za tento projekt dostal v roce 2006 Nobelovu cenu míru. Mexičanky se však chytají stébel, které je stáhnou na dno.
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •