Libanonská opozice v krizi

{mosimage}Proamerická vláda v Libanonu usiluje o rozpoutání náboženské
války v zemi, aby zabránila snahám opozičního hnutí vedeného Hizballáhem a
Svobodným vlasteneckým hnutím (SVH).

23. ledna proběhla v zemi generální stávka, která ochromila zemi. Blokovala
silnice a školy, úřady a továrny byly zavřené. Demonstrující požadovali
odstoupení vlády.

Opozice chtěla po sérii masových demonstrací v prosinci
vynutit generální stávkou nové volby nebo svolání vlády národní shody.

Ministerský předseda Fouad Siniora nařkl opozici, že přivádí
zemi na pokraj občanské války. Ale je to vláda složená z generálů a vyhraněně
náboženských stran, která přiživuje obavy z občanské války.

K večeru pravicové bandy se pokoušely o rozehnání
stávky. Ozbrojené oddíly Siniorovy zahájily palbu do demonstrantů, zatímco
v křesťanských okrscích ozbrojenci s americkými vlajkami vyháněli a zbili
členy SVH.

Opozice odpověděla na tyto hrozby přerušením stávky.

Pravice převzala ofenzívu. Jasným záměrem útoků bylo
rozdmýchání sektářství: jejich obětí se stali lidé oblečení v černých hávech,
tradičních oděvech šíitských muslimů během týdne oslav známých jako Ašoura.
Odstřelovači zabili šíitské studenty na Arabské univerzitě v Bejrútu.

Vláda se těší podpory Západu a jeho spojencům na
Středním východě. Věří, že Siniora je schopen vykonat to, co se Izraeli
nepodařilo ve válce minulé léto – zničit odboj. Siniora věří, že vyhrocením
sektářství může nadobro rozdělit masovou opozici.

Během války existovalo hnutí solidarity s odporem. To
ukázalo, že sektářství není základní přirozeností Libanonců. Od války rozdmýchá
vláda fámy, že írán a Sýrie chtějí převzít zemi a vytvořit „šíitský půlměsíc“.

Patronát

Libanonská politika je spletí různých tříd a sekt. Politický
systém ponechává vládní místa určitým náboženským sektám podle přesně popsaného
klíče. Tento systém spočívá na patronátu a korupci mezi vzájemně zápasícími náboženskými
skupinami.

Napříč sektářstvím jde rozdělení na třídy. Jedinému procentu
obyvatelstva náleží 50% majetku, zatímco 47% Libanonců se podílí na ročním
obratu jen 2,3%. Velkou část národního dluhu dluží stát vládnoucím rodinám.

Zadlužení země dopadá nejvíce na ty nejchudší. Měsíční mzda
většiny obyvatelstva stačí pouze na pokrytí životních nákladů na tři týdny.

Nehledě na sektářské napětí stávka z konce ledna se
rozšířila z převážně šíitských okrsků, které jsou základnou opozice, do chudých
sunnitských měst a křesťanských okrsků.

Avšak strategie opozice je vodou na mlýn pravičákům. Stávka
byla svolaná na stejný termín jako konference dárců v Paříži, známá jako
Paříž III, která měla pomoci Siniorově vládě.

USA, Saúdská Arábie, Velká Británie, Francie a Německo přislíbily
subvence ve výši 7,6 miliard dolarů pod podmínkou, že Siniora zvýší DPH, omezí
sociální výdaje a privatizuje státní průmysl.

Opozice tyto podmínky akceptuje. Michael Aoun, šéf SVH,
prohlásil, že se nebrání zmiňovaným opatřením, ale nevěří, že peníze budou
použity správně.

Ani jedna z opozičních stran nedokázala sjednotit
širokou nespokojenost, protože v zásadě věří, že neoliberalismus je
jediným řešením selhávající libanonské ekonomiky.

Klíčovou taktikou k vybudování hnutí spočívá v odmítnutí
jak amerického imperialismu, tak i neoliberální politiky. Místo toho se opozice
vyhýbá jediného tématu, které by zaručeně sjednotilo naprostou většinu
libanonských dělníků, rolníků a chudých.

Toto selhání umožňuje pravicovým silám tvrdit, že opozici
jde pouze o podporu zájmů jedné náboženské sekty oproti jiné. V řadách opozice
tak nyní zavládl zmatek.

Ghassan Makarem, socialistický aktivista v Libanonu,
překlad Petr
Dvořák
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •