Národní bezpečnostní strategie USA a Project for the New American Century

{mosimage}Poté, co USA vyhrály studenou válku uzbrojením SSSR, jehož ekonomická situace nedovolovala investovat další a další miliardy do zbrojního průmyslu, stála americká zahraniční politika hned před dvěmi zásadními otázkami. Jak naložit s nárůstem ekonomické, hospodářské, politické a hlavně vojenské moci, která ze Spojených států učinila supervelmoc, tedy hegemona světového politického systému? A za druhé, americký vojenský kolos ztratil hlavního nepřítele, tedy i téma Národní bezpečnostní strategie, jinými slovy The Grand strategy – termín používaný především velmocemi s globálními zájmy a se schopností je prosadit. 

Národní bezpečnostní strategii (dále jen NBS) by měla pravidelně předkládat každá americká administrativa[1]. Mají v ní být jasně definovány její cíle a ambice zároveň s přiměřeností postupů použitých k jejich dosažení, provázanosti jednotlivých nástrojů, široce definované americké bezpečnostní politiky a realističnost jejich dosažení v určitém časovém horizontu.

Během studené války byly cíle NBS jasné, ale s rokem 1989 americká Grand strategy začíná postrádat jasnou definici.

Prezident je povinen předložit NBS do 18 měsíců od své inaugurace, ale prakticky žádný z nich to během 90. let nestihl v termínu. Bill Clinton předložil svou první NBS až v roce 1994 a George Bush až v září 2002. Styl definování NBS po roce 1989 nezní jako jasná deklarace bezpečnostních zájmů, ale potácí se od propaganditického shrnutí zahraničně politických úspěchů, to hlavně v období před volbami,  k deklaraci obecných ambicí, tedy podpoře amerických principů a ideálů ve světě.

Nikoho snad nepřekvapí, že za nejpovolanější elitu, která se měla ujmout řízení nejsilnější mocnosti světa, se považovali neokonzervativci v řadách Republikánské strany. Mělo to však jeden háček. V Bílém domě seděl od roku 1992 demokrat Bill Clinton. Jak příznivci Republikánské strany řešili tento problém, si všichni pamatujeme. Mediální kampaň za účelem zkompromitování B. Clintona se táhla celým jeho funkčním obdobím. Mladí lidé, kteří se v té době nadchli pro republikány a značným dílem přispívali k této kampani, dnes přiznávají, že všechna obvinění byla smyšlená[2].

Republikáni kritizovali Clintonovu demokratickou administrativu za to, že prý nebyla dostatečně efektivní při zajišťování bezpečnosti USA a prosazování jejich globálních zájmů. Jinými slovy nebyla dost agresivní.

Neokonzervativci prostě měli vyšší cíle než „jen“ ekonomickou prosperitu a mír ve světě. Jejich cíle nastínil již Geroge Bush, Sr., na počátku 90. let, kdy byl hlavou výkonné moci právě on (1989-1992). Pokus o zformulování nové NBS obsahoval návrh dokumentu Defense Planning Guidance (Směrnice pro obranné plánování). Tento podkladový materiál byl vypracován v roce 1992 týmem expertů pod vedením P. Wolfowitze (tehdejšího náměstka ministra obrany USA) a I.L. Libbyho (bývalý student Wolfowitze na Yale)[3]:

„Jeho nosnou myšlenkou byl požadavek, aby si USA ponechaly, respektive dále rozvíjely svůj potenciál pro odstrašení eventuálních konkurentů, kteří by chtěli aspirovat na větší regionální nebo dokonce globální roli. Tato strategie spočívala na dvou principech – USA měly zabránit vzestupu jakéhokoli rivala a své bezkonkurenční mocenské postavení měly využít k šíření západních hodnot a k zajištění amerických zájmů. Podle tohoto dokumentu se USA neměly stát světovým četníkem, který je odpovědný za potírání všeho zlého. Jejich úlohou mělo být selektivní řešení těch problémů, které jasně souvisejí s národními zájmy USA.“[4] Zde je vidět obrovský nárůst ambicí americké zahraniční politiky, který vychází z vyhrané studené války.

Tento 46 stránkový dokument, jehož část prosákla na veřejnost díky listu New York Times, umožnila nahlédnout pod republikánskou pokličku, která skrývá unilaterální koncepci globálního mocenského uspořádání, založenou na ústřední roli USA při zajišťování celosvětové bezpečnosti.

Zatímco Defence Planning Guidance byl tajným materiálem administrativy G. Bushe, Sr., dokument PNAC (Plan for the New Ameircan Century) byl oficiální sérií dokumentů, tzv. think-tanků, které se staly součástí republikánských programových prohlášení před prezidentskými volbami 2000.

Jedním z výstupů v rámci PNAC byl dokument Přebudování americké obrany (Rebuilding America’s Defence). K jeho autorům nepatří nikdo jiný než opět P. Wolfowitz, J. Bolton (do prosince 2006 velvyslanec USA v OSN)[5] a samozřejmě I. L. Libby.

„V roce 1997 získal PNAC institucionální podobu think-tanku, jehož hlavním cílem byla podpora amerického globálního vůdcovství. V zakládajícím prohlášení této organizace se píše, že se USA musí vrátit k principům politiky prezidenta R. Reagana – k silným ozbrojeným silám, čelícím současným i budoucím hrozbám, a k zásadové zahraniční politice, prosazující americké hodnoty a zájmy. Tento dokument, představující zárodek současné americké bezpečnostní a obranné politiky deklaroval, že udržení a upevnění vůdčí role USA ve světě závisí na jejich vojenském potenciálu. Konstatuje se v něm, že současný globální bezpečnostní pořádek bezprecedentně vyhovuje americkým hodnotám a zájmům, a proto USA stojí před výzvou zachovat a rozšířit tento tzv. Pax Amerika. Podle této vize mají Spojené státy šířit svobodu a demokracii v celosvětovém rámci a při realizaci této mise se v první řadě opírat o svou dominantní vojenskou převahu a o americkou politickou i hospodářskou moc“, píše Radek Kohl, přední český odborník na bezpečnostní problematiku[6].  

Prioritou Republikánské strany bylo již před vítězstvím jejich kandidáta G. Bushe Jr., obnovení vojenské síly USA, která měla být údajně během 90. let oslabena nedostatečnými investicemi a vysokým počtem operací v oblastech nesouvisejících s národními zájmy USA.

Bushova administrativa předložila po 11. září 2001 válečnou bezpečnostní politiku, založenou na akci. Důsledkem této politiky opírající se hlavně o vojenskou převahu USA ve světě, je logické navýšení obranného rozpočtu, jakož i aplikace nových postupů, jejichž provedení je ponecháno plně na uvážení amerického prezidenta. Absolutně neskrývá preferenci unipolárního jednání a výrazné omezení multilaterální spolupráce.

11. září 2001 se pro zbrojní koncerny USA a neokonzervativce stalo něčím jako americké embargo vůči Kubě pro Castrův režim, tedy raison d'être. Válka s terorismem i dnešní válka v Iráku se mi jeví jako stejný podvod, jakým byl výmysl o super zbraních hromadného ničení v rukou SSSR v 70. letech, režírovaný stejnými lidmi, za stejným účelem a tím rozhodně nejsou lidská práva a demokracie.

Podpora Spojených států represivním autoritativním režimům, tedy podkopávání rozvoje občanské společnosti a demokratizačních hnutí v arabských zemích jako je Saúdská Arábie, Bahrajn, Kuvajt či Alžírsko je důkazem „dvojího metru“ USA při jejich pověstném šíření demokracie. Jejich kritika nedodržování lidských práv se nejčastěji řídí aktuálními národními zájmy USA.

Je také nutné si uvědomit, že muslimové nezačali protestovat proti americké zahraniční politice až za prezidenta Bushe a nekončí svou kritiku na hranicích Iráku nebo Afghánistánu. Pamatují si, kdo podporoval írán za dob šáha a Saddáma Husajna v jeho největších zločinech včetně války proti íránu a plynových útoků na kurdské obyvatelstvo. Nezapomínají na to, kdo dal dohromady a financoval armády nejradikálnějších mudžahedýnů pro boj proti bývalému SSSR v Afghánistánu. A také mají přehled o metodách a dopadech americké zahraniční politiky mimo arabský svět.

Jana Ridvanová

Výběr z bakalářské práce ,,Intervence Spojených států po druhé světové válce"


[1] Na základě Goldwater-Nichols Defence Department Reorganization Act z roku 1986. Tento krok měl Kongresu umožnit lepší kontrolu zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky prováděné především administrativou USA.

[2] The power of nightmares: http://www.archive.org/details/ThePowerOfNightmares

[3] I.L. Libby působil na ministerstvu zahraničí v letech1981-1985 v Raeganově administrativě, kde mu práci nabídl P. Wolfowitz. V kariéře pokračoval v Pentagonu pod Wolfowitzem .  Pak se stal asistentem Condoleezy Riceové v době její působnosti jako poradkyně pro národní bezpečnost v administrativě G. Buse, Jr., nynější ministryně zahraničí. V r. 2001 se stal Ceneyho cheaf of staff – ředitelem kanceláře viceprezidenta. V součastné době je vyšetřován v souvislosti s odhalením  totožnosti americké agentky CIA, Valerie Plame. http://www.chiff.com/pop-culture/news-people/lewis-scooter-libby.htm

[4] Nádodní bezpečnostní strategie USA,Radek Kohl v magazínu Mezinárodní vztahy 1/2005. Viz Excerpts from 1992 Draft – Defence Planning Guidance,

 http//:www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/show/iraq/etc/wolf.html.

[5] Assistant Secretary for International Organization Affairs at the Department of State (19891993); Assistant Attorney General, Department of Justice (1985–1989); Assistant Administrator for Program and Policy Coordination, USAID (19821983); and  General Counsel, USAID (1981 – 1982). http://www.results.gov/leadership/bio_44.htmlhttp://www.state.gov/r/pa/ei/biog/2976.htm

[6] Mezinárodní Vztahy 1/2005, Národní bezpečnostní strategie USA, Radek Kohl

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •