Nečasy pro nezaměstnané

{mosimage}Plán ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase bojovat proti zneužívání sociálních dávek se nám na první pohled může jevit jako zcela oprávněný a žádoucí. Je obecně známým faktem, že část příjemců finanční pomoci tyto peníze neutrácí za životní potřeby. Sociální problémy potřebných a všechny jejich negativní důsledky (pro ně i pro společnost) tak nejenže nejsou řešeny, ale naopak se stále více a více zhoršují.

Zvláště alarmující je v tomto případě problematika nezletilých dětí, které jsou odkázány na péči svých zákonných zástupců, jestliže tito nekalým způsobem utrácejí sociální dávky. A právě výše uvedeným nešvarům má prý čelit projekt ministra Nečase na změnu formy poskytovaných dávek z peněžní na formu poukázek (a výhledově speciálních kreditních karet). S tímto systémem již v současnosti experimentuje pražská radnice.
Věc ovšem není ani zdaleka tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát. Předně, většina beneficientů sociální pomoci tuto v žádném případě nezneužívá.
Soudobý hospodářský systém neumožňuje, aby každý z vlastních příjmů zajistil sobě a své rodině dostatečnou životní úroveň. Ti šťastnější členové společnosti, kterým je tato možnost dopřána, nebo na současném systému dokonce profitují, mají morálně zcela podloženou povinnost zajistit přerozdělením vlastních prostředků těm méně šťastnějším fyziologicky i sociálně přiměřenou životní úroveň. „Sociálně“, protože „nejen chlebem živ je člověk“. A k důstojnému životu v současných společensko-kulturních poměrech patří možnost výběru spotřeby. Nečasův projekt je tak vážným útokem na sociální status občanů v hmotné nouzi.
Ale, jaký to všechno má smysl? Zřejmě to bude skvělý business, výdej zboží na poukázky bude nasmlouván s komerčními poskytovateli, pro které to bude úžasný kšeft mít zajištěn odbyt části zboží.
Kromě tohoto bude Nečasův sytém zejména znamenat výrazné zvýšení (už beztak velké) převahy a tlaku zaměstnavatelů na zaměstnance. Hrozba ztráty dispozice s jakýmikoli finančními prostředky je opravdu děsivá. Mnohem děsivější než současné živoření na podpoře a sociálních dávkách. Zaměstnanci se tak pochopitelně stanou mnohem manipulovatelnějšími a vydíratelnějšími, což povede ke zhoršování pracovních i mzdových podmínek.
Nečasův návrh je tak vážným útokem na sociální práva pracujících. Nesmíme se nechat ukolébat tvrzením, že poukázkový projekt se bude vztahovat jen na jedince, kteří nehledají nebo odmítají práci, nebo se neúčastní rekvalifikace. (A vida, v původním návrhu se mluvilo o zneužívání dávek). Je třeba se ptát jaké jsou garance objektivního posouzení jednotlivých případů.
Jak již bylo řečeno, rozhodnutí o neposkytnutí finančních prostředků je mimořádně závažným zásahem do společenského statusu člověka. Rozhodování by se proto mělo řídit podobně přísnými kritérii jako rozhodování o vině v trestním řízení. Mělo by se rozhodně vycházet z presumpce „řádnosti“ a „spolehlivosti“. V žádném případě nelze rozhodnutí o udělení nebo neudělení finančních prostředků nechat na volném uvážení správních orgánů. Nepřijatelný je jakýkoli formalismus. Není například možné, aby například  skutečnost, že je někdo opakovaně propouštěn ve zkušební době, samu o sobě vykládat jako nedostatek zájmu o získání a udržení práce. Co se týká možnosti rekvalifikace, tak té je v současnosti nedostatek. Skutečnost, že se někdo nerekvalifikuje, nemusí být tedy vůbec jeho vina.
Zvýšená opatrnost je třeba i v případě propuštěných pro hrubé porušení pracovní kázně (nebo její méně závažné , ale soustavné porušování). Již jsme se zmínili o tom, jak nerovné jsou podmínky mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Pro zaměstnavatele není zase až tak velký problém opatřit si potřebné (třeba i nepravdivé) důkazy. Může například kolegy postiženého zaměstnance dotlačit k falešnému svědectví proti němu.
A krom toho, život je komplikovaný, řadu skutečností lze vyložit zcela účelově.
Na začátku jsme si řekli o tom, že skutečně existují lidé zneužívající sociální dávky. Způsoby jak tyto lidi podchytit však existují.  Například u alkoholika zprávou o pobytu na záchytce, svědectvím ze zaměstnání i od lidí v místě bydliště. Na podezření, že jde o  osobu závislou na hracích automatech lze podle mne usuzovat  z opakovaných majetkových deliktů i výpovědí lidí v okolí. Co se týká situace nezletilých dětí,  tak tyto případy lze podchytit důslednou prací sociálních pracovníků, svědectví lidí v místě bydliště, oznámení ze školských a zdravotních zařízení.
Osobní poměry dotčeného by také měly být podle mne přezkoumávány a případné rozhodnutí o neposkytnutí zrušeno. účelem tohoto opatření nemá totiž být dotčeného trestat, ale chránit.
Nečasův projekt bude mít zvlášť negativní dopad na menšinovou politiku. Problematika socio-kulturně  hendikepovaných menšin není v naší zemi vesměs správně chápána, jak o tom například svědčí výroky (a v minulosti i praktická opatření) jistého, v době psaní tohoto článku stále ještě vysoce postaveného, politika, i souhlas většiny veřejnosti s jeho postojem v této záležitosti.
Je třeba si uvědomit, že špatná sociální a ekonomická integrace nezanedbatelné části příslušníků některých menšin a následné konflikty se zbytkem společnosti nejsou důsledkem osobního selhání těchto, nebo dokonce vadou jejich charakteru, ale výsledkem historicko-kulturních okolností, které je velmi obtížné překonávat. A právě to by mělo být jedním z cílů menšinové politiky v této oblasti. Nejedná se o žádné zvýhodňování, ale naopak překonávání znevýhodnění. Je třeba si ještě uvědomit, že tato historicko-kulturně determinovaná znevýhodnění existují navíc, tedy vedle těch, která působí jak ve většinové, tak v menšinové společnosti.
Rasismus, to nejsou jen předsudky. Je to především společenský mechanismus, který udržuje některou skupinu (nebo skupiny) obyvatel ve fakticky nerovnoprávném postavení. Předsudky mohou být jak příčinou a nástrojem, tak i důsledkem tohoto mechanismu. Boj proti rasismu tak není jen bojem na ideově-osvětové rovině, ale též bojem za ekonomickou, sociální a kulturní emancipaci dotčených skupin.
Nečasův projekt poukázek pak povede naopak k výraznému prohloubení vyloučení socio-kulturně hendikepovaných menšin, se všemi negativními důsledky z toho plynoucími.
Daneil Koval
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •