Celá historie o pochodu MND začala už v roce 2006, kdy Erik Sedláček nahlásil na 9.12.2006 pochod ulicemi Břehová-Maiselova-U Starého hřbitova-Břehová-Maiselova-široká-Žatecká-Platněřská-nám. Franze Kafky. Jako účel shromáždění byl nahlášen „protest proti účasti České republiky na okupaci Iráku“. Tato “protestní“ akce byla zakázána z důvodu možného ohrožení zdraví účastníků akce a kvůli nutnému omezení dopravy. Rozhodnutí magistrátu bylo ovšem zrušeno Městským soudem po datu, na které byl pochod nahlášen. Erik Sedláček, na základě rozhodnutí Městského soudu, nahlásil (27.8.07) shromáždění na 10.11.2007, dle původního ohlášení. Ovšem až v tomto ohlášení jsou za svolavatele označeni Mladí národní demokraté a Erik Sedláček jako jejich zmocněnec. První pokus o zákaz nově nahlášené akce magistrát podnikl až 4.10. s odůvodněním, že „oznámený účel shromáždění směřuje k výzvě k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti občanů pro jejich národnost, původ a náboženské vyznání“. Ve svém rozhodnutí se magistrát odvolává na informace policie a na politologa a historika Zdeňka Zbořila, který mimo jiné informuje o tom, že „Erik Sedláček je taktéž spojován s neregistrovanou organizací Národní odpor, jejíž činnost je zaměřena na propagaci nacionalismu a antisemitismu“. Tento zákaz byl ovšem zrušen Městským soudem. Sdružení MND se přes svolavatele akce Erika Sedláčka pokusila přesunout termín na 17.11., ale v tu dobu už byla trasa od října až do konce roku vyhrazena pro Židovskou liberální unii.
V tuto chvíli se nám může zdát, že MND bylo skutečně ublíženo, ale nesmíme zapomínat na zcela triviální fakt – pochod je motivován antisemitismem. Ultrapravicová scéna považuje Židy za strůjce války v Iráku. Ostatně když si otevřete stránky o tomto pochodu, uvidíte vedle sebe vlajky USA a Izraele. MND se sice k akci vyjadřovali s velkou disciplínou (neřekli pravdu), ale jejich kamarádi z Národního odporu se vyjadřovali na webu zcela jasně (viz. http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=717). Na tomto odkazu je uvedeno: „Každý člověk, který se staví proti zločinům USA, židovským lobbyistům a státu Izrael, by měl bezpodmínečně akci MND aktivně podpořit“.
Magistrátu, jehož k reakci donutil hlavně tlak medií a nekompromisní postoj občanů, se podařilo pochod definitivně zakázat až 5.11., kdy Nejvyšší správní soud oznámil, že se magistrát kauzou vůbec neměl zabývat pro neexistenci oznamovatele (MND). Toto odůvodnění napodruhé přijal i Městský soud. Nejvyšší správní soud také pro příště legitimoval zákaz shromáždění na základě uvedení důkazů o skrytém účelu nahlášené akce.
Občanský odpor a Levice proti rasismu
Přestože magistrát o plánovaném pochodu věděl již od konce srpna, neměl potřebu o pochodu informovat Židovskou obec, která se o akci dozvěděla až o měsíc později z médií. Silný proud občanského odporu na sebe nenechal dlouho čekat. Židovská liberální unie (ŽLU) nahlásila protestní akci a chtěla zabránit pochodu neonacistů vlastními těly jako v roce 2003. K ŽLU se začaly připojovat různé organizace, které spojoval odpor proti provokaci MND. Nikdo nepochyboval o skutečné motivaci pochodu. Nepochybovala ani média, která začala o akci informovat ve stále větším měřítku. 10.11. slibovala mediální senzaci a veřejné mínění a “samozřejmě“ i lidé z politického a kulturní scény byli otevřeně proti pochodu. Sílily i ohlasy ze zahraničí, které byly úmyslem MND znechuceni. Heslo „Náckové neprojdou“ dostávalo reálný základ. Protestní pochod nahlásila i ANTIFA, která mobilizovala antifašisty z celé Evropy. ANTIFA podpořila blokádu ŽLU a měla na ní dorazit v době, kdy ŽLU začínala akce na Staroměstském nám.
Levicové a ekologické organizace jako Mladí sociální demokraté, Mladí zelení, Socialistická organizace pracujících, REVO, Revolution a samozřejmě i Socialistická Solidarita začali budovat kontingent „Levice proti rasismu“. Tato aliance si vytyčila za úkol hlavně boj proti všem formám diskriminace a odpor proti nacionalistickým a fašistickým tendencím ve společnosti. Aktuálně byl její boj zaměřen proti pochodu MND a k mobilizaci na naši protestní demonstraci. Jako místo srazu bylo určeno náměstí Franze Kafky, odkud se mělo pokračovat na demonstraci ŽLU.
10.11.2007
14 hodin. Neonacisté se začínají scházet na Vysočanech. Informace o srazu má ovšem jak ANTIFA, tak police, která neonacisty obklíčí a provede prohlídku. Seznam nalezených zbraní je rozsáhlejší a dominují na něm sekery a výbušniny s hákovými kříži. šest neonacistů je zadrženo. (později je jich na stejném místě zadrženo dalších 30). Zhruba ve stejnou dobu začíná pietní shromáždění ŽLU u Staronové synagogy, akce Levice proti rasismu a bojové jádro ANTIFA směřuje po obhlídce centra Prahy na Náměstí Republiky.
14:30. První evidovaný konflikt. Neonacisté napadají v přesile jednoho z antifašistů. Těžkooděnci útočníky zadržují a odvádějí je od antifašistů. Metro projíždí zastávkou Českomoravská, kde se potuluje cca 100 neonacistů. Na akci ANTIFA je nyní zhruba 500 lidí. Než se dají na pochod, je jich již tisíc. Levice proti rasismu přichází na akci ŽLU, která se zhruba za 20 minut od našem příchodu vydává na Staroměstské náměstí. V tuto chvíli je již každému jasné, že tento den nebude nic podle plánu. Každý, kdo přišel na akci ŽLU, věděl, že sem se nacisté jen těžko dostanou. Policie je takřka na každém rohu. Kde je nebezpečí konfliktu, tam jsou těžkooděnci a kde nikoliv, tam je Městská policie. Panuje naprostá absence informací.
Po hodině se část Levice proti rasismu připojuje k pochodu ANTIFA, s nimiž dojde až k hotelu Intercontinental. Zde se sešlo zhruba dva tisíce antifašistů, narazili však na policejní kordon. U Právnické fakulty je skupinka zhruba 30 nácků, která si užívá policejní ochrany, občas zakřičí: „Sieg Heil“ a vytahuje se na antifašisty. Logika policejní práce je ovšem poněkud podivná. Dostat se za ně totiž nebylo vůbec těžké a podařilo se to několika lidem z Levice proti rasismu, kteří se v průchodu Právnické fakulty přesvědčili o tom, že se zde neonacisté nacházejí. Bylo jen otázkou času, kdy se bojová část ANTIFA rozhodne své protivníky násilím rozehnat. Brzy se dostali za policejní hradbu a blížili se k neonacistům. Náckové se tedy ocitli sami proti svému nepříteli. Souboj v přesile je sice náckovská tradice, ovšem když je používána na ně, ztrácejí nervy. Hlavně příznivec vojenské diktatury a bývalý mluvčí Národního odporu Petr Kalinovský, který několikrát vystřelil plynovou zbraní do antifašistů. Byl za to “odměněn“ hned dvakrát. Od antifas zmlácením a od svých spolubojovníků křikem, protože dohoda byla, že nebudou nic začínat, aby to vše bylo na antifašistech. Bojové jádro ANTIFA posléze rozehnalo i zbytek neonacistů, avšak poté byli policií sami zatlačeni až ke schodům na Letnou. V tu dobu se v Karlíně srocují zhruba dvě stovky neonacistů, které jsou pod dohledem policie.
Zhruba hodinu a půl se u hotelu Intercontinental provolávají protifašistická hesla a těžkooděnci se pomalu stahují. účastníci demonstrace se ve skupinách přemisťují do centra města. Všem je jasné, že tohle ještě není konec.
Okolo páté hodiny je policie opět v pohybu. Z autorovi neznámých důvodů je u kostela Sv. Ducha konflikt mezi policií a zhruba tisíci antifašisty. Policie nejdříve vytvoří neproniknutelnou linii, ta ovšem po chvilce dostává trhliny, kterými se podařilo několika antifašistům proniknout přes policejní koridor a posílit antifašistickou linii.
V tuto dobu se již vědělo, že neonacisté se scházejí poblíž Palackého náměstí, na které hodlají brzo dorazit. Pochod antifašistů proto směřoval tímto směrem. Tady byl chtěl zdůraznit, že účelem nebylo neonacisty zmlátit. Lidé, kteří byli na tomto pochodu, odmítali dávat krajní pravici prostor pro jejich propagaci a postavili se náckovské provokaci. Nezáleží na tom, zda tam byli lidé organizovaní, anarchisté, trockisté, křesťané či ateisté. Hlavní bylo, že se odhodlali k aktivnímu protifašistickému odporu. Stěžejní myšlenka byla – žádný prostor pro neonacisty. Antifašisté nemusí vidět ničí krev, ostatně nikdo z nich sebou neměl sekyrku či výbušniny. Vzkaz neonacistům byl jasný. Pokud budete propagovat myšlenky, které vedou k omezování cizí svobody, ocitnete se v propasti. Pokud budete uctívat “nadřazenou“ rasu, stanou se z vás červi. Zaútočíte a budete rozdrceni.
Když pochod antifašistů došel na Národní třídu, byl zastaven těžkooděnci, kteří stáli u křižovatky. Policie asi zapomněla, že obchodní dům Tesco je průchozí a než stačila zareagovat, bylo v něm již několik desítek demonstrantů, kterým se podařilo dostat až na druhou stranu Tesca. U bočního východu z obchoďáku směrem na metro ovšem stáli dva těžkooděnci, takže se účastníci otočili doprava k hlavnímu východu, který byl volný pouze na okamžik. Brzy sem dorazilo zhruba 15 těžkooděnců, kteří si začali zjednávat “respekt“. Lidé se rychle obrátili nazpět a prošli vedlejším východem, kde už nebylo po dvou těžkooděncích ani památky. Pravděpodobně jim došlo, že uzavřít antifašisty (kteří často bývají i antikapitalisty) v obchodní centru není zrovna postup, který by Langer pochválil.
Pro ANTIFA nebyla situace jednoduchá. Kontrolovat situaci, shánět informace, dávat pozor na policii a promýšlet trasu není vůbec snadné a nesmíme zapomenout, že se nebavíme o desítkách, ale o stovkách účastníků pochodu. Skupinky se často odtrhávaly a vyznat se v situaci byl přímo nadlidský úkol. Sám pochod měl chvílemi velmi rychlé tempo a posléze se třeba na několik minut zastavil. I tak jí ale patří všechna čest.
Další střet s policií nastal v Lazarské ulici. Policie se tam nejdříve snažila ve směšně malém počtu bránit stovkám antifašistů projít Vodičkovou ulicím směrem na Karlovo náměstí, ale posily dorazily velmi brzy a tak se pochod opět rozdělil. Někteří se proto rozhodli vrátit k větší části demonstrace v Lazarské ulici. Tam však vytrvalí antifašisté stále naráželi do robokopů a na zemi vybuchovaly dělbuchy. Na Jungmannově náměstí byli zadrženi lidé, kteří se povětšinou domnívali, že se dnešní akce dostala na své maximum a nemůže se již vyvíjet.
To dodává akci policie na Jungmannově náměstí ještě větší dávku nesmyslnosti. Lidé, kteří se už nezúčastňovali pochodu, byli zatlačováni na Václavské náměstí, když uprostřed cesty začali vybuchovat dělbuchy. Lidé se schoulili ke stěnám a těžkooděnci na ně křičeli, ať dají ruce na zeď, což okamžitě učinili. U těchto stěn byli nuceni strávit zhruba hodinu a půl bez udání důvodu ze strany policie. Později bylo za důvod označeno podezření z vandalismu. Během hodiny, když policie začala zadržené rozvážet na služebny, bylo za delikt označeno neuposlechnutí výzvy veřejného činitele a kladení odporu při zatýkání. Když “konečně“ dorazili na stanici, bylo důvodem k zadržení pouze neuposlechnutí výzvy. Což přeloženo do policejního žargonu znamená: neudělali nic, ale pro něco jsme je zadržet museli. Policisté si na stanici neodpustili svůj “humor“, mezi který patří nadávky, psychické šikanování, fóry tipu „všechno na tebe hodili“ apod. Celkem bylo na Jungmannově náměstí zadrženo asi 40 osob. Všichni byli odvezeni na policejní stanici, kterou poslední z nich opustil až v jednu hodinu ráno.
Nezadržení antifašisté se dostali na Staroměstské náměstí, kde byla akce ukončena. Neonacisté již absolvovali procházku s policisty na Vyšehrad, odkud se rozjeli do svých domovů či do hospod zapíjet prohru.
Pravděpodobně za to může právě alkohol, že se neonacisté ráno probudili s myšlenkou, že vlastně vyhráli, jak nás na svých stránkách informuje Národní odpor a MND. „Krom dlouho vedené právní bitvy jsme tak byli nuceni zahájit i bitvu mediálně-taktickou a sáhnout ke kamufláži.“ To je vítězné prohlášení neohrožených neonacistů a studená sprcha pro antifašisty. Oni si celou tu dobu, co bojovali právní cestou, zařizovali ústup do předem připravených pozic. Takže zatímco jejich zbraně postupovaly vítězně vpřed, připravovali antifašisté, naivně, blokádu v židovském městě. Neonacisté skončili buď v krvi nebo na policejní stanici. To je asi to, co chtěl Erik Sedláček ukázat německým náckům. Takových vítězství prosíme víc.
Do budoucna
Podle BIS je na území ČR zhruba 3 až 5 tisíc neonacistů. Jedná se sice o lidi organizované, avšak bez vůdce. Řídí se strategií „osamělých vlků“ a doufají, že jednou přijde den a „čistá“ rasa znovu povstane. Vychovávají své děti v hrdosti na svůj národ a rasu. Přesvědčují své okolí o správnosti svých myšlenek. Využívají sociálně slabých, aby rozšířili základny. Nic není jednoduššího než ze všeho vinit židy, cikány a komunisty. Dne 10.11. se nám problém neonacismu připomněl v celé své zrůdnosti. Ukazuje, že je aktuální a že sociálně-ekonomická situace v naší zemi mu jenom prospívá. To dává celosvětové levici jasný úkol. Boj proti všem formám diskriminace a rasismu. Boj proti kapitalismu, který rasismus podněcuje. Neonacismu zastaví jen široké hnutí a ne malé bojůvky.