Noam Chomsky: Moc a teror

Zvěrstva, kterých se dopustíte někde jinde, neexistují a zvěrstvo je jenom to, co se stane nám. Tak by se dala zjednodušeně shrnout knížka Noama Chomského –  Moc a teror: Přednášky a rozhovory uskutečněné po 11.9.. Tato kniha se věnuje se věnuje “americké schizofrenii“, která vidí ohromný rozdíl v tom, kdo masakry dělá, ale ještě větší v tom kdo je jejich obětí. Nepřímo ukazuje, že 11.9. je důsledek státní terorismus, na kterém se Amerika podílí. Protože jak píše Chomsky: „Téměř za kterýmkoliv zločinem, ať už se jedná o pouliční zločin, válku nebo o cokoliv jiného, se obvykle skrývá něco, co v sobě nese prvky legitimity.“

Kniha je rozdělena do čtyři částí, které ohraničují jednotlivé přednášky, rozhovory a další informace o Noamu Chomském. První část: „Rozhovor s Noamem Chomským pro film Moc a teror“ se věnuje již zmíněné schizofrenii a úžasně rychlého zapomínání (či nevědomosti) na činy americké administrativy ve “válkách proti teroru“. O tomto druhu paměti Chomsky píše: „Takového stupně disciplíny by podle mě nějaký totalitní stát nemohl vůbec dosáhnout.“ Analyzuje také motivace zemí, které přistoupili na válku proti Afghánistánu a tu buď z vděčnosti za vojenskou a finanční podporu (Turecko) či aby se “očistili“ od zvěrstev, které páchali ve vlastní zemi (Rusko, Čína). Na rozborech Norimberských a Tokijských procesů ukazuje, že za mnoho zločinů nebyli  vojáci Osy souzeni z toho důvodu, že americká a britská armáda, je dělali sami a to často v mnohem větším měřítku (např. bombardování městských aglomerací). Ukazuje, že za zločin bylo označeno vše, čeho se nedopustili USA a VB. Ovšem některé zločiny za které byli Němci a Japonci souzeni, páchali, v ještě odpornější verzi, Spojené státy ve válce ve Vietnamu. „ Za válečný zločin bylo zcela příhodně prohlášeno otevření hrází v Holandsku. O pár let později v Severní Koreji, když americká letadla srovnala se zemí úplně všechno(nakonec nezůstalo vůbec nic, na co by se dala shodit bomba), začala bombardovat přehrady“. Poukazuje na článek v časopise Christian Science Monitor a na v něm uveřejněný článek o tom, zda se mají bombardovat nákladní auta, nebo přehrady. Autor článku se rozplývá nad smrtelnou efektivitou bombardování hrází, ale nakonec je pro bombardování aut, protože dopravují výzbroj nepříteli. O tom se ani totalitnímu státu nesnilo.

Druhá část knihy je přednáška: „Americké zbraně, lidská práva a sociální zdraví“. V této části se věnuje rozboru teorií Larse Schultze a Edwarda Hermana. Obě se týkali vztahu Ameriky se zeměmi, kde se porušují lidská práva. Larse Schulze napsal: „Americká pomoc plyne neúměrně latinskoamerických vládám, které mučí své občany“. E. Herman šel ještě o kousek a přišel na to, že: „Jeden z nejtěsnějších vztahů existuje mezi americkou pomocí a zlepšováním investičních poměrů. S tím, jak se zlepšují podmínky pro investory v oblasti čerpání přírodních zdrojů atd., roste i zahraniční pomoc“. Zlepšení investičních poměrů znamená zavraždit organizátory odborů, zemědělské předáky, umučit kněze, povraždit rolníky, zničit sociální programy atd. Když toto uděláte stanete se vhodnou zemí pro americký kapitál. Dále Chomsky rozebírá Reaganovu “válku proti teroru“, kterou utrpěla hlavně Střední Amerika (Nikaragui, Salvador, Guatemala, Honduras) a Blízký východ (Libanon, Tunisko). Jedná se tu neustále o prvek vytváření lepších investičních poměrů. Poté co daná země projeví první znaky “demokracie“ začne od USA dostávat vojenskou a finanční pomoc, která vládě pomůže s vytvořením ještě lepších investičních podmínek tím, že učiní již zmíněné kroky. Tyto zvěrstva provádí většinou armáda země a USA posílá další podporu. Tak se Amerika většinou vyhnula přímému napadení státu, získala nový trh a mohla se spolehnout na oddanost vlády. Jedinou výjimkou bylo Nikaragui, kde armáda bránila lid, zatímco vláda i opozice útok uvítali. Už pracovali na zlepšení podmínek pro investory, ale armáda státu, se jim postavila na odpor. Amerika zaútočila a desítky tisíc lidí byli zabity (přesná čísla nejsou známá, protože Američané je, jako vždy, nepočítali). Nikaragui se obrátila proti tomuto státnímu terorismu na Mezinárodní soudní dvůr, který USA odsoudil k reparacím a odchodu ze země. Obyvatelstvo země se však nakonec podvolilo a zvolilo amerického kandidáta, ale až po té co USA začala bombardovat zdravotnická centra a rolnická družstva.

Kniha Noama Chomského je plná podobných příkladů, rozborů a historických analýz. Přestože se jedná o jeho poněkud slabší dílo, jsou v něj všechny jeho kvality. Chomsky opět ukazuje svoje nesmírné historické znalosti a logické myšlení. V jeho díle není žádná zaslepenost proti USA jako celku. Jeho příští kniha může být o jakékoliv zemi, která se podílí na zvěrstvech a státním terorismu. Sám píše, že to že USA páchá nejvíce zvěrstev je dáno její velikou mocí.

Jasným důsledkem kapitalistického systému je to, že tyto zvěrstva jen tak brzy nepřestanou. Amerika bude podporovat jakýkoliv stát, který poskytne dobré investiční podmínky pro nadnárodní společnosti a jiné obchodní subjekty. Avšak každý tento stát může potkat ještě horší osud než Iráku.

Rada Chomského: „Všechny trápí otázka, jak s terorismem skoncovat. Přitom řešení je velmi jednoduché: přestaňme se na terorismu podílet. To samo o sobě dokáže míru terorismu ve světě ohromně snížit“.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •