{mosimage}V článku „Gaza: Další zmatek made in USA“ přirovnává Tony Karon porážku Spojenými státy podporovaných Preventivních ozbrojených sil Mohammada Dahlana ke starší americké intervenci, která proběhla před desetiletími: k fiasku v Zátoce sviní na Kubě v roce 1961. Jeho analýza je skvělá, ale Karon snad ještě podcenil šíři porážky.
V článku „Gaza: Další zmatek made in USA“ přirovnává Tony Karon porážku Spojenými státy podporovaných Preventivních ozbrojených sil Mohammada Dahlana ke starší americké intervenci, která proběhla před desetiletími: k fiasku v Zátoce sviní na Kubě v roce 1961. Jeho analýza je skvělá, ale Karon snad ještě podcenil šíři porážky.
Fatah, dříve nejprestižnější politický proud palestinského národně-osvobozeneckého hnutí a rodiště jeho největších vůdců, lehl popelem. Nicméně porážka v Gaze neznamenala konec Fatahu – byl to prostě závěr toho, co se ve hnutí událo v uplynulých dvou letech. Krvavé potyčky, které nedávno skončily, nebyly, jak se často psalo, občanskou válkou mezi Hamasem a Fatahem. Byl to zápas mezi placenou milicí hodně nepopulárního velitele Fatahu a silami jednotného a lidového hnutí, které skoro na hlavu porazilo Fatah ve svobodných a čestných volbách v lednu 2006.
Hamas není bez chyb, ale navzdory nekonečným litaniím amerického tisku, naříkajícího nad tím, že Gazu obsadili „teroristé“, si Hamas svou popularitu udržel, zatímco Fatah je zmítán rozmíškami. Charles Levinson, který píše o Blízkém východu pro londýnský Sunday Telegraph, napsal v pátek ve svém blogu Conflict Blotter: „V porovnání s minulým týdnem vypadají věci báječně mírumilovně. Zdá se, že mnoho lidí, kteří mi píšou, se domnívá, že bychom se měli nyní obávat Hamásu, když je u kormidla, ale ve skutečnosti Hamas není a nikdy nebyl velkou hrozbou pro cizince a novináře.“
Dokonce na Západním břehu, kde je Fatah nejsilnější, byly a jsou hluboké rozmíšky nad rozhodnutím Abu Mazena (Mahmůd Abbás) vyzbrojit zvláštní milice vedené Fatahem, ustanovit jako jejich velitele Mahammada Dahlana, souhlasit s jejich rozmístěním v Gaze a podporovat konfrontace s Hamasem. Rozdíly vedly k náruživým sporům uvnitř ústředního výboru Fatahu. Uvěznění lídrů Hamasu na Západním břehu tyto roztržky pouze prohlubuje.
Pohled z Washingtonu je dosti odlišný. Například v úvodníku Washington Post Martin Indyk hovoří o „Hamastánu“ a „Fatahstině“ (rozkol podobnými slovy popisují různí další pozorovatelé).
Daniel Levy pak píše: „Plán, který se začíná rýsovat, znamená podporu Fatahlandu a zároveň trest Hamastánu, nebo krmit Západní břeh-vyhladovět Gazu“. To je více než co jiného výrazem přání na straně těch, kdo chtějí zvěstovat kolaps palestinského národněosvobozeneckého hnutí.
Mnoho členů Fatahu v Gáze stálo stranou ve chvíli, kdy sem vpochodovaly jejich Amerikou vycvičené kohorty. členové Fatahu, kteří nejsou zastánci Dahlana, pokračovali v práci se svými protějšky v Hamasu. Milice Fatahu byly poraženy, ale jeho obyčejní členové nebyli postaveni ke zdi ani sváženi do táborů. Nejsou zavírány noviny ani rozbíjeny obchody. Nikdo nenařizuje školám, co mají učit a neprobíhají žádné čistky. Nejedná se islamistickou revoluci, ale jde o to, že jedna politická strana se prostě pokouší bránit proti milicím nevoleného vůdce, podporovaného cizí mocností. Nejenom že se život vrací do normálu, lidem se nyní dýchá mnohem volněji. Pryč jsou nestabilita a násilí, které vyznačovalo život v Gáze v průběhu posledních několika měsíců, zejména proto, že ozbrojenci Preventivních ozbrojených sil jsou pryč.
Zatím je „Fatahstina“ pouze produktem představivosti Martina Indyka. Minulý rok získal Hamas v parlamentních volbách ve velkých městech Západního břehu většiny, někdy drtivé většiny. V těchto městech si stále uchovává sílu. Ani zavření velkého počtu aktivistů Hamasu na Západním břehu, které nařídil Abu Mazen, nepřesvědčí Palestince, že to, co se ve skutečnosti událo v Gaze byl „puč Hamasu“ – jak by to chtěl Bílý dům.
Aktivisté Hamasu, kteří dávají světu na vědomí své názory, nejsou sami. Disidenti uvnitř Fatahu, ačkoli zúzkostnění, aby si neodcizili Abu Mazana, také vyjadřují více nezávislou linii: „Americký program není programem zaměřeným na vytvoření palestinského státu, nebo prosazování demokracie – důvod je jeden a pouze jeden – bránit Izrael,“ prohlásil jeden takový aktivista na veřejném mítinku v Ramalláhu 15. července. „Ti uvnitř palestinského vedení, kteří souhlasí, jsou nazýváni „umírněnými“ a „lidmi míru“ a ti kdo ne, jsou Američany nazýváni teroristy a spojenci íránu. Je to lež.“
Dokonce mainstreamoví aktivisté Fatahu jsou rozhořčení, že „umírnění“ jim nic nezískali. Jeden aktivista Fatahu shodnotil situaci slovy: „Co nám přineslo uznání Izraele, když se každé ráno rozhlédneme a je zde nová kolonie a naši lídři s tím nic nedělají.“
říká se, že se Salámem Fajjádem u kormidla vlády bez Hamasu, otevřou USA a EU kohoutky ekonomické podpory, přestaví infrastrukturu, budou podporovat obchod a dovolí „Fatahstině“, aby se stala prosperující zemí, kde budou vládnout Palestinci, kteří chtějí žít v míru se sousedy. Na oplátku, jak USA slibují, bude Izrael přinucen k rozebrání svých základen, odstranění kontrolních stanovišť a barikád, které znamenají každodenní ponižování pro milióny Palestinců. Uskuteční to Izrael? říkají, že ano – a nikdo jim nevěří.
Tak, stane se toto. Spojené státy toho moc nedodají. Nějaké peníze dojdou, ale ne dost. To málo, co dokápne, bude utraceno pošetile. Izraelci odstraní nějaké kolonie, ale jen pár, a osady budou dále expandovat, dál se budou stavět silnice osadníků a Palestinci budou dále umírat. Stejně tak budou umírat Izraelci. Bude vytrénována palestinská ochranka a bude rázně pochodovat ulicemi Ramalláhu. Pokud se pustí do boje s milicemi Hamasu, bude rázně poražena. A pokud budou ve Fatahstině volby, Hamas zvítězí.
Fatah, dříve nejprestižnější politický proud palestinského národně-osvobozeneckého hnutí a rodiště jeho největších vůdců, lehl popelem. Nicméně porážka v Gaze neznamenala konec Fatahu – byl to prostě závěr toho, co se ve hnutí událo v uplynulých dvou letech. Krvavé potyčky, které nedávno skončily, nebyly, jak se často psalo, občanskou válkou mezi Hamasem a Fatahem. Byl to zápas mezi placenou milicí hodně nepopulárního velitele Fatahu a silami jednotného a lidového hnutí, které skoro na hlavu porazilo Fatah ve svobodných a čestných volbách v lednu 2006.
Hamas není bez chyb, ale navzdory nekonečným litaniím amerického tisku, naříkajícího nad tím, že Gazu obsadili „teroristé“, si Hamas svou popularitu udržel, zatímco Fatah je zmítán rozmíškami. Charles Levinson, který píše o Blízkém východu pro londýnský Sunday Telegraph, napsal v pátek ve svém blogu Conflict Blotter: „V porovnání s minulým týdnem vypadají věci báječně mírumilovně. Zdá se, že mnoho lidí, kteří mi píšou, se domnívá, že bychom se měli nyní obávat Hamásu, když je u kormidla, ale ve skutečnosti Hamas není a nikdy nebyl velkou hrozbou pro cizince a novináře.“
Dokonce na Západním břehu, kde je Fatah nejsilnější, byly a jsou hluboké rozmíšky nad rozhodnutím Abu Mazena (Mahmůd Abbás) vyzbrojit zvláštní milice vedené Fatahem, ustanovit jako jejich velitele Mahammada Dahlana, souhlasit s jejich rozmístěním v Gaze a podporovat konfrontace s Hamasem. Rozdíly vedly k náruživým sporům uvnitř ústředního výboru Fatahu. Uvěznění lídrů Hamasu na Západním břehu tyto roztržky pouze prohlubuje.
Pohled z Washingtonu je dosti odlišný. Například v úvodníku Washington Post Martin Indyk hovoří o „Hamastánu“ a „Fatahstině“ (rozkol podobnými slovy popisují různí další pozorovatelé).
Daniel Levy pak píše: „Plán, který se začíná rýsovat, znamená podporu Fatahlandu a zároveň trest Hamastánu, nebo krmit Západní břeh-vyhladovět Gazu“. To je více než co jiného výrazem přání na straně těch, kdo chtějí zvěstovat kolaps palestinského národněosvobozeneckého hnutí.
Mnoho členů Fatahu v Gáze stálo stranou ve chvíli, kdy sem vpochodovaly jejich Amerikou vycvičené kohorty. členové Fatahu, kteří nejsou zastánci Dahlana, pokračovali v práci se svými protějšky v Hamasu. Milice Fatahu byly poraženy, ale jeho obyčejní členové nebyli postaveni ke zdi ani sváženi do táborů. Nejsou zavírány noviny ani rozbíjeny obchody. Nikdo nenařizuje školám, co mají učit a neprobíhají žádné čistky. Nejedná se islamistickou revoluci, ale jde o to, že jedna politická strana se prostě pokouší bránit proti milicím nevoleného vůdce, podporovaného cizí mocností. Nejenom že se život vrací do normálu, lidem se nyní dýchá mnohem volněji. Pryč jsou nestabilita a násilí, které vyznačovalo život v Gáze v průběhu posledních několika měsíců, zejména proto, že ozbrojenci Preventivních ozbrojených sil jsou pryč.
Zatím je „Fatahstina“ pouze produktem představivosti Martina Indyka. Minulý rok získal Hamas v parlamentních volbách ve velkých městech Západního břehu většiny, někdy drtivé většiny. V těchto městech si stále uchovává sílu. Ani zavření velkého počtu aktivistů Hamasu na Západním břehu, které nařídil Abu Mazen, nepřesvědčí Palestince, že to, co se ve skutečnosti událo v Gaze byl „puč Hamasu“ – jak by to chtěl Bílý dům.
Aktivisté Hamasu, kteří dávají světu na vědomí své názory, nejsou sami. Disidenti uvnitř Fatahu, ačkoli zúzkostnění, aby si neodcizili Abu Mazana, také vyjadřují více nezávislou linii: „Americký program není programem zaměřeným na vytvoření palestinského státu, nebo prosazování demokracie – důvod je jeden a pouze jeden – bránit Izrael,“ prohlásil jeden takový aktivista na veřejném mítinku v Ramalláhu 15. července. „Ti uvnitř palestinského vedení, kteří souhlasí, jsou nazýváni „umírněnými“ a „lidmi míru“ a ti kdo ne, jsou Američany nazýváni teroristy a spojenci íránu. Je to lež.“
Dokonce mainstreamoví aktivisté Fatahu jsou rozhořčení, že „umírnění“ jim nic nezískali. Jeden aktivista Fatahu shodnotil situaci slovy: „Co nám přineslo uznání Izraele, když se každé ráno rozhlédneme a je zde nová kolonie a naši lídři s tím nic nedělají.“
říká se, že se Salámem Fajjádem u kormidla vlády bez Hamasu, otevřou USA a EU kohoutky ekonomické podpory, přestaví infrastrukturu, budou podporovat obchod a dovolí „Fatahstině“, aby se stala prosperující zemí, kde budou vládnout Palestinci, kteří chtějí žít v míru se sousedy. Na oplátku, jak USA slibují, bude Izrael přinucen k rozebrání svých základen, odstranění kontrolních stanovišť a barikád, které znamenají každodenní ponižování pro milióny Palestinců. Uskuteční to Izrael? říkají, že ano – a nikdo jim nevěří.
Tak, stane se toto. Spojené státy toho moc nedodají. Nějaké peníze dojdou, ale ne dost. To málo, co dokápne, bude utraceno pošetile. Izraelci odstraní nějaké kolonie, ale jen pár, a osady budou dále expandovat, dál se budou stavět silnice osadníků a Palestinci budou dále umírat. Stejně tak budou umírat Izraelci. Bude vytrénována palestinská ochranka a bude rázně pochodovat ulicemi Ramalláhu. Pokud se pustí do boje s milicemi Hamasu, bude rázně poražena. A pokud budou ve Fatahstině volby, Hamas zvítězí.
Mark Perry, Conflicts Forum (conflictsforum.org), 18. června 2007
překlad Martin šaffek
překlad Martin šaffek