Protesty proti základně v Itálii

{mosimage}Italské město Vicenza je jedním z míst, která si USA vybraly k postavení další strategické základny na evropském kontinentě. Nová základna Dal Molin by totiž měla doplnit stávající vojenskou infrastrukturu Spojených států na severovýchodu Itálie a dát tak americké administrativě odrazový můstek pro operace na Blízkém východě a v regionu okolo Černého moře.

Obyvatelé tohoto města se s takovým záměrem nesmířili a, podobně jako v Brdech, se proti němu vzbouřili. Bojují nejen proti základně, ale také proti aroganci premiéra Romana Prodiho a místní radnice: jak premiér, tak radnice už základnu odsouhlasili.

V polovině prosince proběhly ve Vicenze tři dny akcí, debat a demonstrací proti militarizaci Evropy. Místní aktivisté z Presidia permanente No Dal Molin (www.nodalmolin.it), kteří vše organizovali, totiž chtěli dát svým protestům mezinárodní rozměr, protože si uvědomují, že dopady nové základny jdou daleko za hranice jejich města. Proto se programu účastnili zástupci z belgických, holandských a německých hnutí, přijely také delegace z Iniciativy Ne základnám i Ligy starostů proti radaru a početně zastoupeni byli jak Američané žijící v Itálii, kteří bojují od samého počátku po boku obyvatel Vicenzy proti základně, tak jejich známí z amerického protiválečného hnutí.

Program protestů zahájili ve čtvrtek večer studenti, když obsadili nevyužívaná vojenská kasárna. Díky stovkám mladých lidí se podařilo oživit šedou budovu uvnitř města a dát ji nazpět místním obyvatelům. Ti také začali ihned s osazenstvem kasáren ,,No war“ solidarizovat a houfně navštěvovat nově otevřené prostory a akce uvnitř areálu. Smyslem obsazení bylo dát stovkám demonstrantů, kteří se sjížděli do města na sobotní demonstraci, střechu nad hlavou, když vedení města odmítlo poskytnout demonstrantům placené prostory.

Pátek a neděle byly naopak dny, kdy aktivisté z různých koutů Evropy a USA diskutovali o vlastních bojích a o tom, zda existují možnosti, jak je efektivně mezi sebou propojit. Vrcholem tří dnů byla ale sobotní demonstrace a její doprovodný program. Akci však od začátku provázela řada problémů.

Blokáda kamiónů během předcházejícího týdne výrazně omezila zásoby benzínu a nafty v celé Itálii a tím odradila řadu lidí od cesty do odlehlé Vicenzy. Italské dráhy, vlastněné státem, navíc daly vědět až v pátek ráno, že vypraví na demonstraci omezené množství vlaků, aniž by však uznaly cestujícím skupinovou slevu. Dráhy a jejich vlastník, italská vláda, tak znovu ukázaly, že mají více na srdci výdělky než právo občanů na vyjádření vlastního názoru. Navíc, jak už je tradicí, vlaky demonstrujících nabíraly velká zpoždění a mnohé dojely až několik hodin po začátku demonstrace.

V omezené míře mobilizovaly i největší italské odbory, CGIL, které se rozhodly spíše sbírat podpisy pod petici proti postavení základny Dal Molin, než se přímo masově účastnit demonstrace. Proto se na demonstraci dostavilo méně lidí než na tu minulou, 17. února. Ale i přes veškeré problémy vyjádřilo odpor vůči nové základně 80 (údaje veřejnoprávní televize RAI) až 100 tisíc lidí (údaje deníku il Manifesto a organizátorů). V čele čtyř a půl kilometru dlouhého průvodu stály transparenty proti základně ve Vicenze a proti radaru v Brdech.

Demonstraci ukončily projevy zástupců hnutí ze zahraničí, dona Andrea Galla, janovského kněze a jednoho z organizátorů protestů proti G-8 v roce 2001, a proslov Daria Fo, nositele Nobelovy ceny za literaturu, který vzkázal italské vládě: „Přestali jste poslouchat lidi, a to bude vaším hrobem, blbci!“. Potřebu spolupracovat a vytvářet široká hnutí zdůraznila mluvčí Iniciativy Ne základnám, Ivona Novomestská.

Na italské institucionální politice a vládě je patrný krach zastupitelské demokracie. Ačkoliv proti základně je většina lidí ve Vicenze, regionu a pravděpodobně i v zemi, neexistuje žádná parlamentní strana, která by rázně zastupovala názor těchto občanů. Vládní komunisté, zelení a radikální sociální demokraté sice tvrdí, že proti základně jsou, ale nedokázali změnit postoj premiéra Romana Prodiho. Premiér je totiž v celé věci klíčový, podle tajné dohody mezi Itálií a USA z roku 1955 stačí, když on sám dá souhlas s postavením základny. Nikoliv náhodou problém Dal Molin nikdy neprojednávala ani vláda, ani parlament, přestože jsou již vyhlášena výběrová řízení na její výstavbu.

Tyto strany se demonstrace neúčastnily masově. 80 tisíc lidí, kteří vyšli v sobotu do ulic, demonstrovalo nejen proti základně, ale i za jinou demokracii. Případ Vicenzy, podobně jako radar v Čechách, je totiž krachem, který nelze vyřešit změnou preferencí ve volbách. Dnes jsou v Itálii u vlády ti, kteří byli v alterglobalizačním hnutí od samého jeho zrodu či ho přímo zakládali, a dělají rozhodnutí, za která by se styděly i mnohé pravicové vlády, např. tolik medializovaný dekret o vyhoštění Rumunů z Itálie. Proto se ve Vicenze a v mnoha dalších místech Itálie zrodila hnutí, která mají za společnou snahu vrátit řešení problémů do rukou obyvatel a občanů. Celé hnutí, které zůstalo nejdříve zaskočeno chováním špiček tzv. radikální levice, pochopilo, že nelze dát nikomu mandát na řešení nejzávažnějších problémů, ale že naopak lidé samotní, skrz přímou účast na rozhodovacích procesech, musí začít hledat vyhovující řešení pro vlastní problémy.

Jakub Horňáček

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •