Vzali jsme si 17. listopad zpět

Symbolické datum bylo vybráno zcela záměrně a to ze dvou důvodů. Za prvé v roce 1989 vyšli do ulic lidé s hesly o svobodě a demokracii. Přáli si společnost, kde o jejich životě nebude rozhodovat skupinka dobře placených politiků. Jak málo se v možnosti skutečně rozhodovat o věcech veřejných změnilo, určitě každý z nás už zakusil.

 

Za druhé byl a je 17. listopad používán jako zásadní ,,bod zvratu", kterým jsem se s ,,říše zla" dostali do ,,říše dobra". Tuto pohádku si osvojili všichni politici a novodobé elity, snad s výjimkou komunistů. I proto mohl Václav Havel ve svém vystoupení v Otázkách Václava Moravce strašit protiradarovými aktivisty jako těmi, kteří se snaží ,,zvráti náš polistopadový vývoj." 17. listopad ale není svátkem těchto lidí, kteří za svobodou vidí jen svobodu podnikání a demokracií jen možnost jedenkrát za čtyři roky vhodit hlasovací lístek. Pád minulého režimu byl umožněn jen díky aktivní účasti nejširších mas na jeho svržení. Je to tedy náš svátek. A právě o to šlo.

Lidé, kteří přišli za mrazivého počasí na Václavské náměstí, pomohli získat část 17. listopadu zpět. Už to nebyli jen staří známí papalášové kladoucí věnce, kteří se objevili ve zprávách, ale obyčejní lidé, kteří demonstrovali za svá práva, stejně tak jako před 18 lety.

Demonstraci společně s Iniciativou Ne základnám pořádala Liga starostů proti radaru, Studentský výbor a části odborů. 


Kromě zástupců Iniciativy Ne základnám a dalších organizátorů vystoupila i bývalá senátorka a herečka Táňa Fišerová nebo známý slovinský filosof Slavoj Žižek (jeho projev přetiskujeme níže – pozn. red.).Po skončení projevů se pochod vydal na Národní třídu, kde zástupci Iniciativy položili věnce u památníku 17. listopadu. Za skandování hesel ,,Pryč s vládou", ,,ODSka, zase cizí vojska" a ,,Referendum" došel poté pochod před úřad vlády, kde se po několika desítkách minut rozešel. Poslední skandování ale znělo ,,přijdeme zase!".

Jak dál?

Ačkoliv byla demonstrace úspěch, nenaplnila očekávání, která do ní byla vkládána. Realistický odhad organizátorů byl 10 až 20 tisíc. Místo toho se objevilo opět 5000, což je na české poměry, a je to důležité zopakovat, úspěch. Znamená to, že je potřeba přemýšlet o tom, jak dále pokračovat v protiradarovém hnutí. Masová mobilizace totiž zatím zůstává na svém limitu. Alternativou může být snaha o získání hlubší ideové převahy, která by zpětně inspirovala lidi k tomu, aby byli aktivní. Jakkoliv projekt základny v ČR je dostatečně zdiskreditován, vědomí určité argumentační síly zde pořád chybí. Proto se zdá být správnou cestou soustředit svoji práci více na debaty a přednášky v kombinacemi s malými akcemi happeningového charakteru. Neznamená to vzdání se demonstrací. Konec konců v březnu se zřejmě dočkáme rozhodování v poslanecké sněmovně a zde budou hrát demonstrace a odpor lidí v ulicích klíčovou roli.

Veřejně bychom ale neměli debatovat je zahraniční politiku ČR a USA, souvislosti budování základny, ale také další kroky Iniciativy Ne základnám a celého hnutí. Příkladem jedné z otázek, o které se je třeba se bavit je možnost blokád přístupových cest na staveniště v případě, že bude výstavba schválena.

 

Jan Májíček
Autor je tiskový mluvčí Iniciativy Ne základnám
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •